Kamarád mi loni napsal, ať si k němu skočím zahrát. On na konzoli, já na počítači. Odpověděl jsem mu, že to půjde, protože ta hra umí crossplay. Za dvě minuty přišla druhá otázka: „A budu mít pak svoje věci i u sebe na počítači, když si to koupím?“ A tady jsem se zarazil, protože to už crossplay není. To je úplně jiná funkce, která se jmenuje podobně a lidi si ji s tou první pletou skoro pokaždé.

Ta dvě slova znějí jako sourozenci, ale dělají každé něco jiného. Pojďme si to rozebrat tak, abyste příště věděli, na co se u konkrétní hry ptát.

Crossplay řeší, s kým můžete hrát. Cross-progression řeší, co si nesete s sebou

Zkusím to přes obyčejné příklady, protože sám si to takhle pamatuju nejlíp.

Crossplay (hraní napříč platformami) znamená, že se ve stejné partii nebo zápase potkají lidé z různých zařízení. Vy na PlayStationu, kamarádka na Xboxu, soused na počítači. Hra vás hodí do jedné místnosti a je jí jedno, na čem sedíte. Bez crossplaye byste každý zůstali ve svém rybníčku a na společnou hru byste potřebovali stejnou krabici pod televizí.

Cross-progression (přenos postupu) je něco jiného. Tady jde o vaše věci. Postup v kampani, úroveň účtu, odemčené zbraně, kosmetiku, nakoupené balíčky. Když hra umí cross-progression, začnete třeba na Switchi, večer sednete k počítači a najdete tam přesně to, kde jste ráno skončili. Bez téhle funkce si na každé platformě budujete postup od nuly, i když je to ta samá hra a ten samý vy.

Jednoduchá pomůcka, kterou používám: crossplay je o tom, s kým hrajete. Cross-progression je o tom, co si nesete v batohu. Klidně může hra umět jedno a to druhé ne. Znám případy, kdy se hráči z různých konzolí potkali v zápase (crossplay fungoval), ale odemčené věci si mezi svým počítačem a konzolí přenést nemohli (cross-progression chyběl). A funguje to i obráceně.

Ještě jedna drobnost, která do toho vnáší zmatek. Občas narazíte na slovo cross-buy (společný nákup). To je zase o něčem jiném. Znamená, že když si hru koupíte jednou, máte na ni nárok na víc platformách stejného výrobce, aniž byste platili podruhé. S tím, s kým hrajete, ani s tím, co si přenášíte, to nesouvisí. Zmiňuju to hlavně proto, abyste to nehodili do jednoho pytle s předchozími dvěma pojmy. Setkáte se s ním o dost míň často.

Proč to jedna hra umí a druhá ne

Tohle je moment, kdy se hráči zlobí, a upřímně jim rozumím. Působí to, jako by šlo o rozmar vývojáře. Za tím je ale hromada technických a obchodních dohod, do kterých jako hráč nevidíte.

Crossplay musí posvětit každá platforma zvlášť. Sony, Microsoft i Nintendo mají svoje pravidla, svoje sítě a svoje účty. Vývojář to musí propojit a odladit, aby zápas mezi konzolemi neházel chyby a nešlo cheatovat přes jednu stranu. U cross-progression je zádrhel jinde. Vaše nakoupené věci jsou svázané s obchodem dané platformy. Když jste si kosmetiku koupili v obchodě na jedné konzoli, přenést nákup na jinou značku je právně i účetně oříšek. Proto řada her sdílí postup a odemčené věci, ale placené balíčky nechává „doma“.

Neplatí to u všech her stejně a mění se to v čase. Hra, která crossplay nebo přenos postupu neuměla v den vydání, ho může dostat později v aktualizaci. A naopak se stane, že se funkce dočasně vypne kvůli chybě. Jestli chcete jistotu u konkrétního titulu, doporučuju mrknout na oficiální stránky hry nebo vydavatele. To je jediné místo, kde je aktuální pravda.

Rozdíly bývají i mezi žánry. U rychlých stříleček a battle royale her (velký zápas mnoha hráčů, kde přežije poslední) je crossplay skoro standard, protože čím víc lidí se do jednoho zápasu vejde, tím kratší je čekání na start. U menších her nebo u titulů se sedačkovým kooperativem (dva hráči na jedné pohovce před jednou televizí) crossplay často chybí, protože ho tolik lidí neřeší. Mobilní hraní je zase kapitola sama pro sebe. Některé velké mobilní hry umí crossplay i s počítačem, ale tam se rozdíl v ovládání dotykem proti myši stává ještě větším tématem než ovladač proti myši. Prst po skle je na přesné míření to nejpomalejší, co si umím představit.

Jeden účet, který drží váš postup pohromadě

Krátká odbočka, protože právě tady lidi nejčastěji přijdou o svoje věci. Přenos postupu skoro vždycky stojí na jednom herním účtu, který je nadřazený té konkrétní konzoli. Bývá to účet vydavatele nebo studia, ne účet platformy. Vy se pak tímhle účtem přihlásíte na konzoli i na počítači a hra podle něj pozná, že jste to pořád vy, a natáhne váš postup.

Kde to skřípe. Když si omylem založíte dva takové účty, každý na jiné platformě, postup se vám rozdělí. Na jednom účtu máte odemčenou půlku hry, na druhém druhou. Sloučit je jde někdy taky, ale bývá to otrava a občas to nejde vůbec. Proto se vyplatí hned na začátku zjistit, jestli hra takový účet používá, a přihlásit se jím všude stejně. Beru to jako klíč od skříňky. Když máte klíče dva a nevíte který k čemu, dřív nebo později něco zamknete tam, kam se pak nedostanete.

Když se v jednom zápase potká ovladač a myš

Teď ta zajímavější část. Řekněme, že crossplay funguje a vy hrajete střílečku proti lidem z počítačů. Tady narazíte na starý spor: ovladač proti myši.

Myš je na míření prostě rychlejší a přesnější. Otočíte zápěstím a kurzor přeletí přes celou obrazovku. Na ovladači tlačíte páčku a ta se pohybuje plynule, ale pomaleji a hůř se s ní trefíte do malého cíle na dálku. Sám když přesednu od počítače k ovladači, připadám si prvních deset minut jako bych psal rukavicema. Ten rozdíl není o tom, kdo je lepší hráč. Je to rozdíl nástroje. Jako byste dali jednomu člověku propisku a druhému štětku a pak měřili, kdo se rychleji podepíše.

Vývojáři na to reagují funkcí, které se říká input-based matchmaking (párování podle ovládání). Hra nekouká jen na vaši výkonnost. Sleduje i to, čím hrajete. Když si vezmete ovladač, systém vás radši dá k ostatním hráčům na ovladači. Když připojíte myš a klávesnici, přesune vás mezi ně. Cíl je jednoduchý. Aby zápas nerozhodl nástroj dřív, než vůbec začne.

Zní to jako maličkost, ale ovlivní to i to, jak dlouho čekáte na zápas. Když hra dělí lidi podle ovládání a k tomu ještě podle výkonnosti, výběr protivníků se zúží. V populární hře ve večerních hodinách to nepoznáte. V menší hře nebo nad ránem se může stát, že párování povolí trochu volnější pravidla, jen aby vůbec někoho našlo. Pak vás klidně dá i k člověku s jiným nástrojem. Není to zvůle systému. Je to kompromis mezi vyrovnaností a tím, abyste u hledání zápasu nezmrzli.

Nefunguje to všude a nefunguje to dokonale. Některé hry párování podle ovládání vůbec neřeší a míchají všechny dohromady. Jiné ho zapnou jen v hodnocených zápasech (tzv. ranked, kde se hraje o postup v žebříčku), zatímco v neformálních partiích je vám nástroj protivníka jedno. A pak je tu detail, který lidi štve nejvíc. Když si na počítač připojíte ovladač, hra vás většinou zařadí mezi hráče na ovladači, i když sedíte u výkonného počítače. Někdo toho zneužívá schválně.

Aim assist není podvod, ale férová rovnováha to komplikuje

Abych byl spravedlivý k ovladači, musím zmínit aim assist (dopomoc s mířením). Je to funkce, která hráči na ovladači trochu pomáhá držet zaměřovač na protivníkovi. Když jde nepřítel přes obrazovku, hra jemně zpomalí nebo přitáhne pohyb páčky, aby vám cíl neutekl. Bez ní by bylo míření na páčce v rychlé přestřelce hodně frustrující.

Tady se rozjíždí ta pravá hádka. Hráči na myši občas říkají, že aim assist je vlastně poloviční automat a že na blízko trefí líp než jejich ruka. Hráči na ovladači oponují, že bez něj by proti myši neměli šanci na dálku. Pravda je někde mezi a hlavně se liší hra od hry. Každý titul má aim assist nastavený jinak silně. Někde je jemný a jen zpomalí pohyb u cíle. Jinde je znát víc.

Nebudu předstírat, že na to existuje jedna správná odpověď. Sám bych řekl tohle. Aim assist není cheat, protože ho hra každému na ovladači dává stejně. Ale ano, komplikuje férovost mezi ovladačem a myší, protože každý nástroj je silný jinde. Myš vede na dálku a v rychlém otočení. Ovladač s dopomocí drží krok spíš na blízko. Proto dává párování podle ovládání smysl. Nechá spolu hrát lidi se stejnými kartami v ruce.

Co dělat, když vám férovost vadí

Praktická rada, ne kázání. Když hrajete hodnocené zápasy a vadí vám míchání nástrojů, podívejte se v menu hry, jestli jde crossplay vypnout. Řada her to umožňuje, takže hledáte souboje jen v rámci své platformy nebo jen proti stejnému ovládání. Zápasy pak můžou chvíli déle hledat protihráče, protože se výběr lidí zúží. To je daň za vyrovnanější partie.

Když vám naopak jde hlavně o to zahrát si s konkrétním kamarádem, crossplay nechte zapnutý a férovost řešte míň. V přátelské partii nikdo nepočítá, kdo měl jaký nástroj.

A jestli hrajete na počítači a chcete si zjednodušit míření ovladačem, počítejte s tím, že vás hra nejspíš zařadí mezi hráče na ovladači i s tou dopomocí. Není to trik zdarma. Ztratíte přesnost myši, kterou u počítače máte skoro pod rukou.

Na co si dát pozor

Než u nějaké hry spoléháte, že crossplay nebo přenos postupu bude fungovat tak, jak čekáte, projděte si pár věcí.

Nepleťte si ta dvě slova. To je nejčastější omyl. Že hra umí crossplay, ještě neznamená, že si přenesete postup. A že máte společný postup, neznamená, že si zahrajete s kamarádem na jiné konzoli.

Ověřte si aktuální stav u zdroje. Funkce se přidávají i ruší v aktualizacích. Co platilo loni, dnes platit nemusí. Oficiální stránka hry nebo vydavatele je spolehlivější než diskuze pod videem.

Placené věci se nemusí přenést, i když se přenese postup. Odemčené a nahrané pokroky bývají sdílené častěji než nakoupené balíčky. Než něco koupíte s tím, že to budete mít všude, zjistěte si to předem.

Ověřte, jestli si účet propojíte správně. Přenos postupu často stojí na jednom účtu vydavatele, přes který se přihlásíte na všech platformách. Když si založíte omylem dva účty, můžou se vám věci rozdělit a dávat dohromady je bývá otrava.

A poslední. Když párování podle ovládání ve hře chybí, počítejte s tím, že v jednom zápase může být ovladač i myš pohromadě. Není to chyba. Jen tak ta hra funguje.

Batoh a místnost, ať si to zapamatujete

Zapamatujte si ten batoh a tu místnost. Crossplay je místnost, do které se vejdou lidé z různých platforem. Cross-progression je batoh s vaším postupem, který si nesete mezi zařízeními. Hra může mít jedno bez druhého a je normální, že placené nákupy zůstávají svázané s konkrétní platformou.

U stříleček sledujte, jestli hra řeší párování podle ovládání a jak silný má aim assist. To rozhodne, jestli vám bude zápas mezi ovladačem a myší připadat vyrovnaný, nebo ne. A když si nejste jistí, co konkrétní hra dnes umí, ověřte si to u vydavatele. Ušetří vám to zklamání ve chvíli, kdy si sednete k druhému zařízení a čekáte tam svoje věci.