Mířil jsem na protivníka za rohem, zmáčkl a obraz se na půl vteřiny zaškubl. Když se vzpamatoval, ležel jsem na zemi já. Tohle mikrozáškuby (krátké, opakované záseky obrazu, anglicky stutter) dělají spolehlivě, protože přijdou přesně ve chvíli, kdy se něco děje. Nízké FPS na PC a sekání hry přitom skoro nikdy nemá jednu univerzální příčinu. Projdu s vámi, kde ji hledat a v jakém pořadí, abyste netipovali naslepo.

Sekání obrazu a sekání internetu jsou dvě různé nemoci

Než začnete cokoli přehazovat v nastavení, rozřešte jednu věc. Trhá se vám obraz, nebo se trhá spojení? Znějí podobně, ale léčí se úplně jinak.

FPS (frames per second, počet snímků za vteřinu) je o tom, jak rychle váš počítač obraz vykreslí. Když padá, hra vypadá jako prezentace. Postava se hýbe v cukavých skocích, kamera se vleče. Za tohle může výkon stroje, hlavně grafická karta a procesor.

Ping (odezva, doba, za kterou doletí data k serveru hry a zpět) je o tom, jak rychle si váš počítač píše se serverem. Vysoký ping poznáte jinak. Obraz běží hladce, ale nepřítel se najednou teleportuje, zásahy se registrují se zpožděním, postava se vrátí o kus zpět (rubberbanding, jako na gumě). U her jen pro jednoho hráče, které běží celé u vás v počítači, ping neexistuje. Tam vás trápí čistě FPS.

Rozlišení je jednoduché. Zapněte si počítadlo snímků. Když ukazuje málo a hra se vleče plynule pomalu, je to FPS. Když číslo drží vysoko, ale dění poskakuje jen v momentech, kdy hrajete online, koukejte po síti.

Ještě jedno rozlišení se vyplatí. Nízké průměrné FPS a záškuby nejsou totéž. Hra může jet většinu času krásně vysoko a přesto se každých pár vteřin cukne. Za tím nestojí slabá karta, ale takzvané frame time spiky, tedy jeden osamělý snímek, který se vykresloval mnohem déle než ostatní. Bývá to dočítání dat z disku, aktualizace na pozadí nebo docházející paměť karty. Když máte FPS vysoké a přesto to škube, hledejte spíš tyhle výkyvy než celkový výkon.

Rozlišení a detaily: první místo, kam sáhnout

Nejrychlejší páka, kterou máte, je rozlišení a grafické detaily. Čím vyšší rozlišení, tím víc bodů musí karta v každém snímku spočítat. Skok z vysokého rozlišení na nižší dokáže s FPS pohnout víc než cokoli jiného, protože ubírá práci rovnou po pytlích.

U detailů ale neplatí, že vypnout všechno je nejlepší nápad. Některá nastavení stojí hodně výkonu a na obrazu je skoro nepoznáte.

  • Stíny. Bývají jeden z největších žroutů výkonu. Střední místo nejvyšší kvality často přidá víc plynulosti, než kolik ztratíte na kráse.
  • Rozostření pohybu (motion blur). Rozmazává rychlé pohyby. Spousta hráčů ho vypíná i tak, protože v rychlé akci spíš vadí.
  • Dohlednost a hustota trávy či objektů v dálce. V otevřených hrách umí srazit FPS pořádně.
  • Sklo, odrazy a takzvaný ray tracing (výpočet realistického chování světla). Vypadá skvěle, ale je to jedna z nejdražších věcí, co po kartě můžete chtít.

Jeďte po jednom. Změňte jedno nastavení, chvíli hrajte, kontrolujte číslo. Když měníte pět věcí naráz, nikdy nezjistíte, která z nich pomohla a která ne.

Rétorická otázka na místě. Proč zrovna tahle nastavení? Protože přidají nejvíc FPS za nejmenší ztrátu na vzhledu. Anti-aliasing (vyhlazování zubatých hran) nebo textury vysokého rozlišení klidně nechte, pokud vám na nich záleží. Ty tolik nebolí, dokud vám nedochází grafická paměť, ale k tomu se dostanu.

Když se čip přehřeje, sám se přibrzdí (throttling)

Tohle je zákeřné, protože se to projeví až po chvíli hraní. Prvních deset minut běží hra hladce. Pak FPS spadne a drží se dole. Klasický příznak throttlingu.

Throttling je pojistka. Když se procesor nebo grafická karta zahřejou nad bezpečnou hranici, samy si sníží výkon, aby se neupekly. Je to jako když běžíte v horku. Zpomalíte, ať chcete nebo ne, protože jinak byste zkolabovali. Čip udělá totéž. Radši pomalejší hra než mrtvá součástka.

Příčina bývá banální. Zaprášený chladič, zalepené větráky, notebook položený na dece, která ucpe otvory. Teplo se nemá kudy dostat ven a čip se dusí ve vlastní výhni.

Co s tím zvládnete i doma:

  • Podívejte se na teploty. Existují programy, které vám je ukážou v reálném čase. Když číslo za pár minut hraní vyletí nahoru a zůstane tam, máte jasno.
  • Profoukněte prach. Ucpaný chladič je nejčastější a nejlevnější viník.
  • Dejte stroji dýchat. Notebook na pevnou desku, ne do postele. Skříň počítače kus od zdi.
  • Zkontrolujte, že se větráky vůbec točí. Zaseknutý větrák je věc, kterou uslyšíte na tichu, spíš ho ale poznáte podle toho, že tam žádný zvuk není.

Jestli teploty šplhají do nebezpečných hodnot i po vyčištění, může jít o zaschlou teplovodivou pastu mezi čipem a chladičem nebo o vadný větrák. Tady už je rozumné zajít za někým, kdo tomu rozumí, hlavně u notebooku, kde se rozebírání snadno pokazí.

Co vám žere výkon na pozadí

Hra si nikdy nehraje sama. Vedle ní běží desítky dalších věcí a některé si ukusují z výkonu i z paměti.

Operační paměť (RAM, dočasná pracovní paměť počítače) je jako pracovní stůl. Když je plný, počítač začne odkládat věci jinam a všechno se zpomalí. Prohlížeč s dvaceti otevřenými panely umí sníst pořádný kus stolu ještě dřív, než hru spustíte. Zavřete, co při hraní nepotřebujete.

Grafická karta má vlastní paměť (VRAM), a ta je pro plynulost stejně důležitá. Když jí dojde, projeví se to ošklivě. Textury se dočítají se zpožděním, obraz co chvíli zaškube. Typicky za to může moc vysoké rozlišení textur na kartu, kterou máte. Řešení je nepříjemné, ale funguje. Textury o stupeň dolů.

Pak jsou tu tiší pasažéři. Aktualizace, které se rozjedou na pozadí. Zálohování do cloudu. Antivirus, který se zrovna rozhodl proskenovat disk. Overlay různých aplikací (průhledné vrstvy přes hru, třeba herního klienta nebo chatu). Každá z nich sama o sobě nic hrozného, dohromady ale hru dusí. Když se hra sekne vždycky v konkrétní čas, mrkněte, jestli vám zrovna neběží naplánovaná aktualizace.

Svou roli hraje i to, odkud se hra načítá. Když leží na pomalém talířovém disku, dočítání nových částí světa se projeví jako krátký zásek přesně ve chvíli, kdy do dané oblasti vběhnete. Rychlejší disk tenhle typ škubání srazí. Přesouvat kvůli tomu celou knihovnu ale nemusíte, stačí přehodit hru, která vás sekáním trápí nejvíc.

Ovladače grafiky: nudná věc, která umí zázraky

Ovladač (driver, program, přes který hra mluví s grafickou kartou) je most mezi hrou a hardwarem. Když je starý nebo poškozený, most vrže. Výrobci karet vydávají nové verze pravidelně a u čerstvě vydaných her v nich často bývají opravy přímo pro daný titul.

Postup je nudný a přesně proto ho lidi přeskakují:

  1. Zjistěte, jakou máte grafickou kartu. Najdete to ve správci systému nebo v aplikaci výrobce.
  2. Stáhněte ovladač jen z oficiálního webu výrobce karty. Nikde jinde. Podvodné stránky s „ovladači zdarma” jsou past.
  3. Nainstalujte a restartujte.

Občas pomůže i opak. Nová verze ovladače přinese chybu, kterou předtím nemělo, a starší verze běžela líp. Nestává se to často, ale stává. Když se sekání objevilo přesně po aktualizaci ovladače, zkuste se vrátit o verzi zpět.

Poznámka pro majitele notebooku. Někdy máte grafiky dvě. Slabší úspornou přímo v procesoru a výkonnější samostatnou. Hloupá věc, co potká spoustu lidí. Hra omylem běží na té slabé, protože si ji systém zvolil sám. V nastavení grafiky jde hře přiřadit ta výkonnější napevno.

Online hra se trhá, ale FPS drží. Co teď

Tady jsme zpátky u rozdílu z úvodu. Máte plných FPS, obraz je hladký, a přesto se v multiplayeru děje bordel. Zásahy nesedí, protivník skáče. To není o výkonu stroje, to je cesta vašich dat k serveru.

Nejčastější viníci bývají prozaičtí:

  • Wi-Fi. Bezdrátové připojení je pohodlné, ale kolísá. Kabel do routeru je pro online hry skoro vždy stabilnější. Když to jde, hrajte po kabelu.
  • Někdo doma stahuje. Velký přenos na jiném zařízení umí váš ping rozhoupat. Film ve vysoké kvalitě na druhém konci bytu se vám podepíše na odezvě.
  • Vzdálený server. Když hrajete na serveru na druhé straně světa, data mají dál a ping je vyšší z principu. Zkontrolujte, jestli hra míří na region blízko vám.

Důležitá věc, ať se netrápíte zbytečně. Nízký ping vám nepřidá ani jeden snímek navíc. A výkonnější grafická karta vám nesníží ping ani o kousek. Jsou to dvě oddělené věci a míchat je dohromady vede jen ke zbytečně vyhozeným penězům. Nejdřív zjistěte, kterou z nich řešíte.

Změřte to, ať netipujete poslepu

Celou dobu mluvím o číslech. Bez nich diagnostika nefunguje, protože pocit klame. „Nějak se to sekalo” vám neřekne nic. „FPS spadlo z plynulé hodnoty na polovinu vždycky, když se přehřeje procesor” vám řekne skoro všechno.

Zapněte si zobrazení výkonu přímo ve hře nebo v aplikaci výrobce karty. Většina ho umí ukázat jako čísla v rohu obrazovky. Sledujte tři věci naráz:

  • FPS. Jestli padá a kdy přesně.
  • Vytížení procesoru a grafiky v procentech. Když jede grafika naplno a procesor se fláká, brzdí vás grafika. Když je to obráceně, sedíte na takzvaném bottlenecku procesoru (procesor nestíhá krmit grafiku prací).
  • Teploty. Jestli lezou nahoru souběžně s propadem FPS, máte throttling z minulé kapitoly.

U online her si k tomu přidejte ještě ping. Když se obraz trhá a ping zrovna vyskočil, je jasné, kam koukat. Když ping drží a padá FPS, řešíte výkon.

Tenhle jeden návyk vám ušetří hodiny hádání. Místo abyste přehazovali nastavení naslepo, uvidíte černé na bílém, co se v tu chvíli děje.

Na co si dát pozor

Neměňte deset věcí naráz. Je to nejčastější chyba. Uděláte to a pak nevíte, co zabralo. Jedna změna, test, další.

Nespoléhejte na zázračné „optimalizační” programy, které slibují dvojnásobek FPS jedním klikem. Většinou jen vypnou pár služeb, které byste zvládli sami, a v horším případě vám do počítače dají něco, co tam nechcete.

A počítejte s tím, že hardware má svůj strop. Když hra vyžaduje víc, než váš počítač zvládne, žádné nastavení z něj neudělá dvakrát tak rychlý stroj. Nižší detaily a rozlišení pomůžou, ale zázraky nečekejte. U starších nebo slabších sestav je někdy poctivá odpověď taková, že na plné detaily to prostě nepojede, a je lepší to vědět než honit nedosažitelné.

Kudy jít popořadě

Začněte tím, že oddělíte sekání obrazu od sekání spojení. Zapněte počítadlo. Padá FPS, nebo skáče ping. Pak jděte po řadě. Rozlišení a stíny dolů, teploty pod kontrolu, zavřít balast na pozadí, aktualizovat ovladač. U online her přidejte kabel místo Wi-Fi a server blízko vám.

Když si zvyknete výkon měřit místo odhadovat, najdete příčinu skoro pokaždé sami. A příště, až vám hra zaškube přesně ve chvíli, kdy míříte, budete aspoň vědět, kde hledat viníka.