Postava se na půl vteřiny zasekne, pak skočí o tři metry dál a vy ležíte na zemi, aniž byste viděli, kdo vystřelil. Znám to dobře. Většina lidí v takové chvíli nadává na hru, ale hra za to obvykle nemůže. Za to může cesta, kterou vaše kliknutí urazí k hernímu serveru a zpátky. Projdeme si, jak snížit ping a odkud se lagy ve skutečnosti berou, protože bez toho hádáte naslepo.

Ping, jitter a proč to není nízké FPS

Nejdřív dvě slova, která se pořád pletou.

Ping (doba, za kterou doletí signál od vás k serveru a zpátky, měří se v milisekundách) je zpoždění. Čím nižší číslo, tím dřív se váš zásah propíše ostatním. Když je vysoké, střílíte do místa, kde nepřítel byl před chvílí, ne kde je teď.

Jitter (kolísání pingu, tedy jak moc se ta doba mění mezi jednotlivými pakety) je ještě zákeřnější. Stabilní ping, i mírně vyšší, se dá odehrát. Rozházený ping ne. Jednu vteřinu máte pocit, že hra jede jako po másle, a hned nato vás to hodí zpátky, protože pár balíčků dorazilo pozdě nebo vůbec (tomu se říká packet loss, ztráta paketů).

A teď to, co mate úplně nejvíc lidí. Lag a nízké FPS jsou dvě různé věci s podobnými příznaky.

FPS (snímky za vteřinu, kolik obrázků váš počítač nebo konzole stihne vykreslit) je o výkonu vašeho stroje. Když padá FPS, obraz se cuká i v singleplayeru bez připojení k internetu. Lag je o síti. Když lagujete, obraz jede plynule, ale postavy se teleportují, zásahy se počítají se zpožděním a v rohu naskakuje ikonka připojení. Zkuste si to rozlišit hned na začátku. Řešit router, když vám ve skutečnosti nestačí grafika, je jako přezouvat auto, kterému došel benzin.

Nejdřív si ping vůbec změřte

Než začnete cokoli přehazovat, chce to vědět, na čem jste. Hádat podle pocitu nestačí.

Většina online her umí ping ukázat přímo v obraze. V nastavení hledejte položku Zobrazit ping, Network stats nebo Ukazatel latence a zapněte si ji. V zápalu boje na ni nekoukáte, ale hned po smrti nebo mezi koly stojí za pohled. Sledujte dvě věci najednou. Jaké je číslo a jestli drží, nebo poskakuje. Právě to poskakování je stopa po jitteru, o kterém byla řeč.

Když chcete jistotu mimo hru, změřte si připojení i jinak. Na PC si přes příkazový řádek můžete pingnout nějaký server a chvíli koukat, jak se hodnoty chovají. Dělejte to hlavně večer, kdy je síť nejvíc vytížená, protože odpolední klid vám o problému nic neřekne. Poznamenejte si zhruba, kolik vám to ukazuje na kabelu a kolik na wifi. Ten rozdíl vám sám napoví, kde začít.

Kabel prohrává málokdy. Wifi ano

Jestli máte udělat jedinou věc, udělejte tuhle. Zapojte konzoli nebo počítač do routeru síťovým kabelem.

Wifi je pohodlná, ale pro rychlé online hraní je to kompromis. Signál jde vzduchem, míchá se s wifinou od sousedů, odráží se od zdí a stačí mikrovlnka nebo bezdrátový telefon, aby do toho hodil vidle. Výsledek nebývá ani tak vysoký ping jako spíš ten zmíněný jitter. Připojení jednou za čas cukne a vy z toho máte přesně ty nevysvětlitelné záseky, které se objeví a zase zmizí.

Kabel tohle skoro celé řeší. Signál jede po drátě, nikdo mu do cesty nevleze, a připojení je vyrovnané. V bytě, kde je router v jiné místnosti, vím, že to není vždycky pohodlné. Řešení je buď delší kabel položený podél lišty, nebo takzvaný powerline adaptér, který pošle síť po elektrických rozvodech. Powerline není tak dobrý jako přímý kabel, ale proti wifi přes dvě zdi bývá o třídu jistější.

Když opravdu musíte na wifi, aspoň si to nezhoršujte zbytečně. Sedněte si blíž k routeru. Přepněte, pokud to zařízení umí, na pásmo 5 GHz (rychlejší a méně zarušené než starší 2,4 GHz, zato má kratší dosah). A nedávejte router do skříně za televizi.

Server v Austrálii vám radost neudělá

Tady se schovává důvod vysokého pingu, o kterém spousta hráčů ani neví.

Data necestují nekonečně rychle. Čím dál je herní server, tím déle k němu paket letí, a s tím nic nenaděláte. Když vás hra strčí na server v jiném světadílu, budete mít vysoký ping, i kdybyste měli sebelepší připojení. Fyzika je fyzika.

Řada her vybírá region (oblast, ve které stojí server, ke kterému vás hra připojí) automaticky a většinou dobře. Jenže ne vždy. Někdy zůstane nastavená z doby, kdy jste hráli s kamarádem z ciziny. Jindy se přepne sama, protože v evropských serverech zrovna nebylo místo. Podívejte se v nastavení hry po položce Region, Server nebo Matchmaking a ověřte, že jste na Evropě, ideálně na té nejbližší variantě.

Pár věcí k tomu. Když hrajete s partou z jiné země, dohodněte se, na čí region se připojíte, protože jeden z vás bude mít vždycky ping horší. A pozor na takzvané VPN pro nižší ping. Občas trasu k serveru skutečně zkrátí, mnohem častěji ale přidá další zastávku po cestě a ping tím naopak zvednou. Bez konkrétního důvodu bych do toho nešel.

Co vám v pozadí tiše ujídá linku

Připojení si doma dělíte se vším, co je zrovna online. A ne všechno se ptá o dovolení.

Klasický zabiják je stahování na pozadí. Aktualizace jiné hry, záloha fotek do cloudu, velký update systému, který se rozjel sám. Zabere linku a vaše herní pakety čekají ve frontě. Než sednete hrát, mrkněte, jestli se něco nestahuje. Na PlayStationu i Xboxu to vidíte v přehledu stahování, na PC ve správci úloh na záložce se sítí. Stažení klidně pozastavte, dohraje se potom.

Linku neukusují jen velké soubory. Streamovaná čtyřkáčková série na televizi ve vedlejším pokoji, hovor přes videohovor, mobil, který si na pozadí synchronizuje kdeco. Každá taková věc si ukousne kus linky. Když bydlíte s víc lidmi, tohle je nejčastější důvod, proč vám hra večer laguje a odpoledne ne.

Zvláštní kapitola je vlastní herní zařízení. Když na počítači necháte na pozadí běžet stahování další hry v launcheru, prohlížeč s deseti záložkami nebo nahrávání záznamu do cloudu, ukusujete si linku sami sobě. Před rankovanou partií to zavřete. Na konzoli platí totéž, jen tam bývá stahování schované víc a snadno na něj zapomenete.

Ve svém routeru se možná potkáte se zkratkou QoS (Quality of Service, funkce, která upřednostní vybraný provoz před ostatním). Nastavená tak, aby dávala přednost vašemu hernímu zařízení, dokáže pomoct v domácnosti, kde se o linku pere víc lidí naráz. Není to kouzlo a neudělá z pomalé linky rychlou. Jen líp rozdělí, co už máte. Nastavení se v každém routeru jmenuje trochu jinak, hledejte QoS, Prioritizace provozu nebo Herní režim.

Když si celá domácnost sáhne na stejnou trubku

Někdy není chyba v jedné aplikaci, ale v tom, že přípojka je prostě vytížená.

Představte si připojení jako trubku. Nezáleží jen na tom, kolik jí proteče, ale i na tom, kolik lidí do ní cpe vodu naráz. Večer, kdy je celá domácnost i celá ulice online, se linka přirozeně zpomalí. Když k tomu máte starší nebo levnější tarif, projeví se to na hraní dřív než na sledování videa, protože hra potřebuje hlavně stabilitu, ne obří rychlost.

Zkuste jednoduchý test. Zahrajte si ve chvíli, kdy je doma klid, třeba dopoledne o víkendu. Jestli je ping najednou v pohodě, víte, že problém je ve vytížení, ne v samotné přípojce. Řešení pak není nová hra ani nový router, ale domluva doma, kdo kdy stahuje, případně vyšší tarif.

Za zmínku stojí i router jako takový. Levné krabičky od poskytovatele zvládají běžné surfování, ale pod náporem víc zařízení se občas zadýchají. Restart routeru, který týdny nikdo nevypnul, umí překvapivě pomoct. Zní to jako klišé, ale u přehřáté krabičky s plnou pamětí to zabírá.

Kdy je chyba u poskytovatele a co s tím

Občas uděláte všechno správně a stejně to laguje. To je chvíle, kdy se podíváte směrem ke svému poskytovateli internetu.

Jak to poznat. Když máte vysoký ping nebo výpadky ve všech hrách, na kabelu, v různou denní dobu a klidně i na jiném zařízení, chyba nejspíš není u vás doma. Pomůže tomu přijít na kloub takzvaný traceroute (nástroj, který ukáže všechny zastávky na cestě k serveru a zpoždění na každé z nich). Na PC ho spustíte příkazem tracert, na jiných zařízeních přes aplikaci. Když vidíte, že zpoždění vyskočí hned na druhé nebo třetí zastávce, tedy ještě v síti poskytovatele, máte v ruce konkrétní argument.

S tím pak zavolejte na podporu. Nechte si zkontrolovat linku, popište, kdy se to děje, a nespokojte se s odpovědí, ať restartujete router, když už jste to zkusili. Někdy jde o přetíženou oblast, jindy o zastaralou technologii v místě, kterou umí vyřešit jen poskytovatel. Buďte konkrétní, s traceroutem a časy vás odbudou hůř.

Ještě jeden typ připojení stojí za zmínku. Mobilní internet a satelit se na rychlé online hraní hodí špatně, i když číslo rychlosti vypadá slušně. Data tam cestují oklikou a ping bývá vysoký a rozházený z principu. Na tahovou strategii to projde, na kompetitivní střílečku počítejte s tím, že to nebude ono, a nadávat na hru je pak zbytečné.

Na co si dát pozor

Pár věcí, na kterých se dá snadno spálit.

Nevěřte reklamám na programy, které slibují zázračné snížení pingu jedním kliknutím. Většina z nich jen vypne pár služeb na pozadí, což si umíte udělat sami, a ping po fyzice cesty k serveru neošidí žádná aplikace.

Nehoňte se za nejnižším možným pingem za každou cenu. Stabilní ping bez výkyvů je pro hraní cennější než o kousek nižší číslo, které skáče nahoru a dolů. Vyrovnaná dvojkovka je lepší než rozházená jednička.

A nezaměňujte pomalé připojení za lag ve špatné hře. Když stejný problém máte jen v jednom titulu a nikde jinde, může být přetížený jeho server nebo běží zrovna údržba. To si ověříte na oficiálních kanálech dané hry, ne v nastavení routeru.

Kabel, server, pozadí, poskytovatel

Začněte kabelem, tím vyřešíte většinu záseků z wifi. Zkontrolujte, že vás hra připojuje na evropský server, ne na druhý konec světa. Před hraním se ujistěte, že vám na pozadí nic nestahuje a že si linku neukusuje zbytek domácnosti. Když to všechno sedí a laguje to napříč hrami i na kabelu, udělejte traceroute a jděte s ním za poskytovatelem.

A hlavně si nejdřív ujasněte, jestli řešíte lag, nebo padající FPS. Jsou to dva různé problémy a každý se spravuje jinam. Když se v tom zorientujete, přestanete opravovat věci, které nejsou rozbité.