Před pár lety jsem chtěl kamarádovi, který anglicky moc neumí, rozjet jednu rozsáhlou RPG (hru na hrdiny s tisíci řádky dialogů). Češtinu k ní dělala parta nadšenců ve volném čase. Stáhl jsem instalátor z odkazu, který mi vyhodil vyhledávač, spustil ho a on mi místo titulků nabídl něco úplně jiného. Antivirus naštěstí zařval dřív, než jsem stihl něco odklikat. Od té doby beru hledání češtiny do her jako malý rituál, u kterého se vyplatí zpomalit.

Čeština do her zní jako maličkost. Buď tam je, nebo není. Jenže mezi oficiální lokalizací od vydavatele a překladem, který v noci po práci pilují dobrovolníci, je docela propast. Liší se v tom, jak vznikají, jak se instalují a hlavně kde se dají bezpečně sehnat. Projdeme si to popořadě, ať víte, do čeho jdete.

Kdo tu češtinu vlastně napsal

Oficiální lokalizace je součást hry přímo od vydavatele. Někdo za ni dostal zaplaceno, prošla testováním a většinou ji zapnete jedním přepnutím v nastavení jazyka. Nemusíte nic stahovat ani kopírovat do složek. Když přijde aktualizace hry, český překlad se aktualizuje s ní, protože je jeho pevnou částí.

Fanouškovská čeština je jiný živočich. Vzniká zvenčí, bez požehnání vydavatele, často roky po vydání hry. Dělají ji lidé, kteří u toho nejsou zaměstnaní. Někdy je to jeden nadšenec, jindy sehraný tým s vlastními korektory. Kvalita se liší kus od kusu. Některé fanouškovské překlady jsou pečlivější než ledacos oficiálního, jiné se rozjedou z poloviny a pak usnou, protože překladatele přejde chuť nebo čas.

Praktický rozdíl ucítíte hlavně u instalace. Oficiální lokalizaci zapnete a je hotovo. Fanouškovskou musíte nejdřív najít, stáhnout, spárovat se správnou verzí hry a nainstalovat. Právě u toho posledního kroku se dá nadělat nejvíc škody.

Nejdřív se podívejte, jestli češtinu vůbec potřebujete shánět

Než začnete lovit fanouškovský překlad, ověřte, jestli hra nemá češtinu rovnou v sobě. Zní to jako banalita, ale spousta lidí instaluje neoficiální překlad k titulu, který má oficiální lokalizaci schovanou v menu.

Na obchodní stránce hry (třeba na Steamu, v Epic Games Store, na PlayStation Storu nebo v eShopu u Switche) bývá seznam podporovaných jazyků. Hledejte řádek s češtinou a všímejte si, jestli jde o titulky, nebo i o dabing. U některých her je čeština jen v části regionů nebo se přidala až později patchem. Pokud si nejste jistí, ověřte aktuální stav přímo u vydavatele hry nebo u prodejce. Uvedený seznam jazyků se totiž občas mění a nemusí sedět na verzi, kterou zrovna kupujete.

Když čeština v obchodě není, teprve pak dává smysl koukat po fanouškovském překladu. A tady platí jedno tvrdé pravidlo. Existenci konkrétní češtiny si neověříte tím, že vám ji někdo slíbí v komentáři. Ověříte si ji u zdroje.

Kde češtinu hledat, aby vás to nemrzelo

Fanouškovské překlady mají v Česku svoje zavedená místa. Komunitní weby a fóra, kde překladatelé svoje počiny sami zveřejňují a spravují. Nebudu tu jmenovat konkrétní adresy, protože se časem mění a nechci vás poslat na odkaz, který za rok povede jinam. Princip je ale pořád stejný.

Hledejte primární zdroj, tedy stránku samotného překladatelského týmu. Poznáte ji podle toho, že u překladu vede diskuzi, hlásí verze a reaguje na problémy. Tam bývá aktuální soubor, changelog (seznam změn v jednotlivých verzích) a hlavně informace, na kterou verzi hry překlad sedí.

Čemu se vyhýbám:

  • Náhodným odkazům z vyhledávače, které slibují „češtinu ke stažení zdarma” na webu, co jsem nikdy neviděl.
  • Stránkám, které vás před stažením nutí projít pěti přesměrováními a zkráceným odkazem.
  • Videím, kde vám v popisku hodí link na cizí uložiště a tvrdí, že jinde to nenajdete.

Když nevíte, jestli je zdroj důvěryhodný, zeptejte se v komunitě. České herní fórum nebo diskuze pod překladem vám řeknou, jestli je daná stránka ta pravá, nebo jestli si někdo jen postavil klon a nacpal do něj reklamy. Komunita bývá u těhle věcí docela ostražitá, protože se na podvodných kopiích už spálila.

Verze hry rozhoduje o všem

Tohle je věc, kterou lidé podceňují nejčastěji. Fanouškovská čeština se dělá na konkrétní verzi hry. Překladatel rozbalí soubory, přepíše texty a zabalí to zpět. Když vydavatel hru zaktualizuje a přeuspořádá soubory, starší překlad může přestat sedět.

Projeví se to různě. Někdy zmizí část textů. Jindy hra spadne hned při startu. Občas se to tváří, že funguje, ale v jedné konkrétní scéně se rozsype uložená pozice. Proto si vždycky přečtěte, pro jakou verzi je čeština určená, a porovnejte to s tím, co máte nainstalované.

Malá past číhá na Steamu a v podobných obchodech. Hry se tam aktualizují automaticky. Můžete mít funkční češtinu ve čtvrtek a v pátek ji patch shodí, aniž byste o tom věděli. Když jedete na fanouškovském překladu a hra vám najednou začne zlobit, první podezřelý je právě čerstvá aktualizace. Pomůže počkat, až překladatelé vydají novou verzi češtiny, nebo dočasně vypnout automatické aktualizace hry, dokud hru nedohrajete.

Jak češtinu nainstalovat a nezničit si přitom hru

Většina fanouškovských překladů chodí ve dvou podobách. Buď jako instalátor, který si sám najde složku s hrou a soubory vymění. Nebo jako balíček, který ručně rozbalíte a nakopírujete do adresáře hry podle návodu.

Než cokoli spustíte, doporučuju pár kroků:

  1. Přečtěte si celý návod od překladatele, ne jen první odstavec. Bývá tam napsané, kam soubory patří a co dělat, když něco nesedí.
  2. Zkontrolujte verzi hry a porovnejte ji s verzí, pro kterou je čeština určená.
  3. Zálohujte si soubory, které se budou přepisovat. U ručního balíčku stačí zkopírovat původní adresář stranou. Když se něco pokazí, vrátíte to zpět.
  4. Instalátor pusťte a nechte ho, ať si sám najde cestu ke hře. Nepřeklikávejte kroky, kde po vás chce potvrdit cílovou složku.
  5. Spusťte hru a ověřte češtinu hned v úvodním menu. Když sedí titulky tam, je velká šance, že bude sedět i dál.

Jedna věc mě naučila opatrnosti. Když balíček obsahuje soubory, které se hrou nemají nic společného (nějaký zvláštní spouštěč, „aktivátor” nebo program, co po vás chce vypnout antivirus), zavřete to a stáhněte překlad odjinud. Poctivá čeština nepotřebuje, abyste kvůli ní vypínali ochranu počítače.

Titulky, dabing a strojová čeština

Ne každá čeština je stejná a vyplatí se vědět, co vlastně dostáváte. Nejběžnější jsou titulky, tedy přeložený text na obrazovce, zatímco postavy mluví původním jazykem. Dabing, kde herci mluví česky, je vzácnější a u fanouškovských projektů skoro zázrak, protože nadabovat hru je práce na jiné úrovni než přepsat text. Když někde vidíte slib českého dabingu k velké hře od amatérského týmu, berte to opatrně, dokud si to neposlechnete.

V posledních letech přibyla třetí kategorie, které říkám strojová čeština. Někdo prožene texty hry překladačem nebo jazykovým modelem a výsledek zveřejní jako hotovou lokalizaci. Občas se to schová pod hezky znějící název typu čeština 2.0, aby to působilo jako novější verze. Poznáte ji podle toho, že věty jsou kostrbaté, rody nesedí a postavy mluví, jako by je psal robot, který nikdy hru neviděl. U jednodušší hry to na nouzové dohrání stačí. U příběhové hry vám to ale zážitek spíš pokazí, protože přeložený nesmysl je někdy horší než původní angličtina.

Jak se v tom vyznat před stažením? Přečtěte si diskuzi pod překladem. Lidé tam většinou napíšou, jestli je čeština ruční a pořádná, nebo jen narychlo protažená překladačem. Pár minut čtení vám ušetří zklamání po instalaci.

Jak poznat, že překlad za něco stojí

Kvalitu češtiny odhadnete ještě dřív, než ji spustíte. Sleduju u toho pár věcí. Kolik má překlad verzí a jak dlouho se o něj někdo stará. Projekt, který má za sebou několik aktualizací a reaguje na hlášené chyby, bývá spolehlivější než čeština, co vyšla jednou a od té doby leží.

Pomůže i pohled na to, jak je popsaný rozsah. Poctivý překladatel napíše, jestli je přeložený celý příběh, nebo jen hlavní linka a vedlejší úkoly zůstaly anglicky. U velkých her se stává, že je hotová první polovina a zbytek se doplňuje. Když to tvůrce přizná, je to dobré znamení, protože nehraje na sliby.

Poslední vodítko je zpětná vazba. V diskuzi bývá vidět, jestli si lidé překlad chválí, nebo jestli si stěžují na pády a chybějící texty. Stoprocentně bezchybnou češtinu skoro nenajdete. Stačí se vyhnout překladu, který hru rozbije nebo je čtený jak výhružný dopis.

Na konzolích je to jiná liga

Zatím jsem mluvil hlavně o počítači, protože tam fanouškovské překlady žijí nejvíc. Na konzolích PlayStation, Xbox a Nintendo Switch je situace sevřenější. Tyhle systémy jsou uzavřenější a běžně vám nedovolí sáhnout hře do souborů. Instalace neoficiální češtiny by znamenala zásah do konzole, který porušuje podmínky výrobce a může vést k zablokování účtu nebo přístupu k online službám.

Proto na konzolích v praxi platí, že čeština buď je oficiální, nebo není. Když ji hra nemá od vydavatele, obvykle není bezpečná cesta, jak ji tam legálně a bez rizika dostat. Pokud vám na češtině hodně záleží a hrajete na konzoli, vyplatí se před koupí ověřit lokalizaci u vydavatele hry nebo u prodejce, ať se pak nedivíte.

Čím vás neoficiální instalátor může nepříjemně překvapit

Teď k té méně veselé části. Fanouškovské překlady samy o sobě nebezpečné nejsou. Nebezpečné bývá to, co se za ně někdy vydává.

Podvodné weby využívají toho, že po češtině pátrá spousta lidí a často ve spěchu. Postaví stránku, která vypadá jako komunitní archiv, a místo překladu vám podstrčí instalátor, který nese ještě něco navíc. Může to být reklamní program, který vám zaplevelí prohlížeč. V horším případě něco, co se hrabe ve vašich datech.

Poznávací znaky, u kterých zpozorním:

  • Instalátor po vás chce práva správce, i když jde jen o kopírování pár textových souborů.
  • Během instalace naskakují nabídky na další programy s předzaškrtnutými políčky.
  • Stránka tvrdí, že antivirus češtinu „falešně blokuje” a máte ho proto vypnout.
  • Soubor je podezřele malý nebo naopak nafouklý oproti tomu, co hlásí ostatní.

Zdravý základ je jednoduchý. Mějte zapnutý antivirus, stahujte z primárního zdroje překladatele a před spuštěním se podívejte, co vlastně stahujete. Když něco skřípe, radši o překlad přijdete, než abyste si zavlekli do počítače problém, který se špatně vyhání.

Když čeština k vaší hře prostě není

Stane se. Někdy překlad neexistuje a nikdy nevznikne, protože je hra moc rozsáhlá nebo o ni není zájem. Jindy je rozdělaný a stojí na půl cesty. Sliby typu „čeština brzy” berte s rezervou. U fanouškovských projektů se termíny posouvají běžně, protože je dělají lidé po večerech a bez nároku na výplatu.

V takové situaci se dá udělat pár věcí. Zeptat se v komunitě, jestli se na překladu vůbec pracuje. Sledovat stránku překladatelského týmu, kde by případný postup hlásili. Nebo hru rozehrát v angličtině a smířit se s tím, že části textu porozumíte míň. U akčních her to tolik nevadí. U ukecaných RPG nebo adventur, kde stojí zážitek na příběhu, to ale znát je.

Nechci vám kazit radost, ale realističtější očekávání vás ušetří zklamání. Fanouškovská scéna odvádí kus poctivé práce zadarmo, jenže není bezedná a nemůže pokrýt všechno.

Malý dovětek k penězům. Fanouškovské češtiny bývají zdarma, ale někteří překladatelé si otevřou dobrovolný příspěvek, aby jim práce dávala aspoň nějaký smysl. To je v pořádku a s podvodem to nemá nic společného. Rozdíl poznáte snadno. Poctivý projekt vám češtinu dá i bez placení a příspěvek je dobrovolný. Podvod naopak podmiňuje stažení nějakou platbou dopředu nebo vás tlačí do předplatného kdovíjaké služby. Za samotný fanouškovský překlad platit dopředu nemusíte.

Rychlý postup, než sáhnete po češtině

Když sháníte češtinu do her, začněte tím, že ověříte, jestli ji hra nemá rovnou od vydavatele. Fanouškovský překlad hledejte u primárního zdroje, ne u prvního odkazu z vyhledávače. Hlídejte si verzi hry, protože po aktualizaci může čeština přestat sedět, a před instalací si zálohujte soubory, které se budou přepisovat. Cokoli, co po vás chce vypnout antivirus nebo doinstalovat program navíc, zavřete.

Na konzolích počítejte hlavně s oficiální lokalizací a dostupnost si ověřte před koupí. A když překlad neexistuje, nenechte se utáhnout na sliby. Radši se v klidu zeptejte komunity, jak na tom projekt reálně je.