Soused mi loni v prosinci ukazoval nový Switch 2 pod stromečkem a hned vedle stál jeho starý Switch z roku 2018, pořád funkční, pořád s rozehranou Zeldou. Ptal se mě, jestli ten starý má prodat, nebo nechat dětem. Odpověď není jednoduché ano nebo ne. Obě konzole hrají skoro stejné hry, jenže jedna z nich to dělá znatelně jinak, a rozdíl se dá spočítat na displeji, ve výkonu i v peněžence. Celé rodině Switch, tedy i variantám Lite a OLED, se věnuje samostatný přehled, tady jde čistě o srovnání dvou generací.

Stejné jméno, jiný stroj pod kapotou

Uvnitř Switche 2 sedí vlastní čip od Nvidie, vyvinutý speciálně pro tuhle konzoli. Nintendo u něj podle svých materiálů počítá s technologií DLSS, tedy chytrým dopočítáváním detailů obrazu, které umí ze zdánlivě nižšího rozlišení vykouzlit ostřejší výsledek, a s podporou ray tracingu, což je způsob výpočtu světla a odrazů, který dřív patřil hlavně herním počítačům. Operační paměti má Switch 2 podstatně víc než původní konzole, což se v praxi projeví hlavně u novějších her s většími světy a delšími načítacími obrazovkami, respektive kratšími. V číslech to zní abstraktně, v praxi je rozdíl vidět hlavně u nových velkých her. Tituly stavěné přímo pro Switch 2 běží plynuleji, mají hustší detaily na dálku a méně viditelného „vyskakování“ textur, tedy situace, kdy se detaily objeví, až když se k nim přiblížíte. U starších her z původního Switche efekt tak výrazný není, protože nebyly navržené tak, aby ten výkon navíc využily.

Zajímavé je, že stejná stará hra na Switchi 2 obvykle poběží taky, jen bez těch nových efektů. Vývojáři u ní nic nepřepisovali, takže vypadá skoro identicky jako na staré konzoli, jen se možná načte o chvíli rychleji díky svižnějšímu úložišti. Skutečný vizuální skok čekejte hlavně u her s cedulkou „vylepšeno pro Switch 2“ nebo u úplných novinek.

Displej, který uvidíte hned v ruce

Tohle je rozdíl, který pozná i člověk, co se o parametry vůbec nezajímá. Původní Switch má displej o úhlopříčce 6,2 palce s rozlišením 1280 na 720 bodů. Switch 2 zvětšil displej na 7,9 palce, zvýšil rozlišení na plné 1920 na 1080 bodů, přidal podporu HDR10 (širší rozsah jasu a barev, hlavně kontrast mezi tmavými a světlými místy obrazu) a proměnlivou obnovovací frekvenci až do 120 Hz, tedy plynulejší pohyb u her, které to umí využít.

V ruce to znamená ostřejší text, jemnější detaily a menší únavu očí při delším hraní. V doku, tedy když je konzole zasunutá do stojánku a obraz jde do televize, umí Switch 2 podle Nintenda hrát až ve 4K při 60 snímcích za vteřinu, zatímco původní konzole se v doku drží maximálně u 1080p. Hráči, kteří tráví většinu času v ruce, ocení hlavně displej. U televize je rozdíl spíš v ostrosti a plynulosti obrazu na velké obrazovce.

U rodin s dětmi mívá větší displej ještě jeden praktický dopad. Menší text a drobné ikony v menu her se na 6,2palcovém displeji staršího Switche čtou hůř, hlavně u dětí nebo u lidí, kterým brýle na blízko nesedí ideálně. Na větším a ostřejším panelu Switche 2 je stejné menu čitelnější bez přibližování očí. Není to důvod k upgradu sám o sobě, ale u někoho může rozhodnout víc než čísla ve specifikacích.

Co se stane s vaší starou knihovnou her

Tohle bývá první otázka, na kterou lidi chtějí odpověď dřív, než utratí peníze. Zpětná kompatibilita u Switche 2 v praxi funguje. Naprostou většinu fyzických i digitálních her z původního Switche na něm rozehrajete, kartička ze staré konzole fyzicky pasuje do stejné čtečky.

Neplatí to ale úplně na všechno. Nintendo samo přiznává, že některé tituly nemusí být plně podporované, a část her, které se spoléhají na hardware starých Joy-Conů, třeba infračervenou kamerku nebo příslušenství typu Ring-Con, potřebuje mít připojené právě ty původní ovladače bezdrátově, i když hrajete na nové konzoli. Nintendo vede aktuální seznam výjimek na svém webu a průběžně ho doplňuje. Než přesednete kvůli konkrétní staré hře, mrkněte tam. Digitální knihovna jde s vámi automaticky, protože je navázaná na váš účet Nintendo, ne na konkrétní kus hardwaru. Přihlásíte se stejným účtem na nové konzoli a stažené hry uvidíte znovu ke stažení.

Rozehraný postup u jednotlivých her se řídí tím, jestli daná hra ukládá pozici do cloudu přes Nintendo Switch Online, nebo jen lokálně do paměti konzole. U her s cloudovým uložením přenos proběhne sám, stačí se přihlásit stejným účtem. U starších titulů bez cloudové zálohy existuje samostatný nástroj na přenos dat mezi dvěma konzolemi, který si spustíte přímo v systémovém nastavení, když máte obě zařízení po ruce najednou. Vyplatí se ho udělat dřív, než starou konzoli prodáte nebo darujete dál.

Joy-Con 2 a jedna funkce navíc, o které se hodně mluví

Nové ovladače, Joy-Con 2, se ke konzoli přichytávají magneticky místo starších kolejniček, což zní jako detail, ale odpadá tím občasné zaseknutí při nasazování. Novinkou, kterou Nintendo vytáhlo jako hlavní lákadlo, je režim myši. Joy-Con položíte bokem na stůl nebo na klín a posouváte s ním jako s počítačovou myší, senzor uvnitř sleduje pohyb po podložce.

Hodí se to hlavně u žánrů, které mířidlo z počítače dobře znají, strategie, střílečky z první osoby nebo hry stavěné přímo pro tenhle způsob ovládání. Není to funkce, kterou využijete v každé hře, spíš bonus u titulů, které s ní počítají. Hráči plošinovek nebo RPG ho v běžném dni spíš nepocítí.

Kompatibilita ovladačů mezi generacemi jde jen jedním směrem, a to je detail, který lidi překvapí. Starší Joy-Cony z původního Switche se na Switch 2 fyzicky nenasadí, protože se změnil způsob úchytu z kolejniček na magnety. Novější Joy-Con 2 se naopak na starý Switch nepřipojí vůbec, ani kdybyste to zkoušeli silou. Domácnosti, které mají obě konzole a počítaly se sdílením ovladačů mezi nimi, tu narazí. Každá generace má svoje vlastní.

GameChat, novinka, která na starším Switchi nepůjde

Switch 2 přidal vestavěnou hlasovou a video komunikaci jménem GameChat, díky které se s partou domluvíte přímo ve hře, klidně i se sdíleným obrazem toho, co zrovna hrajete. Funguje to jen na Switchi 2 a jen s aktivním předplatným Nintendo Switch Online. Na původní konzoli tuhle funkci nedostanete, ani kdybyste chtěli, protože jde o kombinaci hardwaru a softwaru, kterou starší Switch fyzicky nemá. Hlasová část GameChatu funguje rovnou přes vestavěný mikrofon v konzoli, takže na hlasový hovor s partou nepotřebujete nic dokupovat. Sdílení obrazu ze hry funguje podobně, přímo v systémovém menu. Video z kamery je nadstavba navíc, k té potřebujete samostatně prodávanou kameru, kterou k Switchi 2 připojíte přes USB-C. Bez ní GameChat pořád funguje, jen bez obličejů, jen s hlasem a případně sdíleným obrazem hry.

Hry, které starý Switch prostě nedostane

Vedle přeportovaných starších titulů začínají postupně vycházet hry, které jsou navržené rovnou pro výkon Switche 2 a na původní konzoli neběží vůbec, ani v omezené podobě. Za tím nestojí svévolné rozhodnutí Nintenda někoho vyřadit, ale technický strop staršího hardwaru. Hra počítající s podstatně větší operační pamětí a rychlejším čipem se na slabší stroj nedá jednoduše zmenšit, aniž by přestala fungovat, jak má.

Pro majitele staršího Switche to znamená jednu jistotu. Čím dál budeme od uvedení Switche 2, tím víc nových velkých titulů bude vycházet výhradně na něj. Knihovna původní konzole tím nezmizí, dál na ní poběží všechno, co už vlastníte, ale růst nabídky nových her se bude čím dál víc týkat jen novější generace. Je to podobný vzorec, jaký znáte z jiných platforem, jen bez přesného data, kdy k tomu přesně dojde.

Rodinné hraní mezi dvěma generacemi

Praktická otázka, na kterou se ptají hlavně rodiny s víc konzolemi v domácnosti, zní, jestli spolu původní Switch a Switch 2 dokážou hrát tu samou hru dohromady. U her, které podporují online multiplayer napříč platformami Nintenda, se dá hrát společně přes internet bez ohledu na to, kdo má jakou generaci. Lokální hraní na jedné obrazovce vedle sebe, tedy dvě konzole propojené kabelem nebo přes lokální síť, funguje jen mezi kompatibilními tituly a záleží na konkrétní hře, jestli takové propojení podporuje.

Co určitě nejde, je smíchat ovladače tak, jak jsem popsal výš. Když si chcete se sourozencem zahrát na jedné konzoli ve dvou, potřebujete ovladače odpovídající generace té konkrétní konzole, ne libovolnou kombinaci z domácí zásuvky se starým i novým Switchem.

Cena a co s tím starým Switchem

Nintendo uvádí doporučenou cenu Switche 2 na americkém trhu 449,99 dolaru. Na koruny se to nedá přepočítat přímočaře, protože se ceny liší podle regionu a obchodu a v čase se mění. Než utratíte peníze, ověřte si aktuální částku na oficiálních stránkách Nintenda nebo u prodejce, u kterého chcete koupit. Praktická cesta, jak si přechod zlevnit, je prodat starou konzoli. Bazar s použitými Switchi je velký, funkční kus v dobrém stavu si drží slušnou hodnotu, hlavně s originálním balením a příslušenstvím. Přesnou částku vám ale žádný článek neřekne, ceny na bazarech kolísají podle stavu, regionu a sezóny.

Než starou konzoli prodáte, odhlaste se z ní ze svého účtu Nintendo v systémovém nastavení. Zapomenutý přihlášený účet na prodané konzoli je zbytečné riziko, i když samotné hry zůstávají navázané na účet, ne na hardware. Zároveň zkontrolujte, že jste dokončili přenos rozehraných postupů podle postupu popsaného výš, protože po odhlášení se k datům na staré konzoli hůř dostanete.

Komu se upgrade vyplatí a komu ne

Přechod dává největší smysl lidem, kteří hrají hodně, chtějí co nejlepší obraz v ruce a zajímají je nové velké tituly, které vycházejí přímo pro Switch 2 a na starší konzoli neběží vůbec. Stejně tak rodinám, které řeší GameChat jako náhradu za domlouvání přes telefon vedle sebe. Naopak počkat může klidně ten, komu stávající knihovna her na původním Switchi bohatě stačí a kdo netouží po lepším displeji ani vyšším výkonu. Platí to hlavně pro příležitostné hráče, kteří konzoli berou párkrát týdně na pohádku nebo jednoduchou hru. Pro ně je rozdíl mezi generacemi hezký, ale ne nutný, a ušetřené peníze mají jinde lepší využití.

Zvlášť bych zmínil rodiče, kteří kupují první konzoli dítěti. Tam často dává větší smysl levnější varianta rodiny Switch než rovnou nejnovější a nejdražší kus, hlavně dokud si nejste jistí, jestli hraní vydrží. Volbě mezi jednotlivými modely současné nabídky Switche se věnuje samostatný text, protože je to jiné rozhodování než mezi generacemi.

Setkávám se i s třetí skupinou, lidmi, kteří mají doma dvě konzole schválně. Jedna zůstává u televize jako ta rodinná, druhá putuje s dětmi na cesty nebo k babičce. Tady vůbec neřeší, kterou konzoli „vyřadit“, spíš si rozdělují role mezi starším a novým kusem. Stará konzole v takové domácnosti dosluhuje přirozeně, ne proto, že by najednou přestala fungovat.

Na co si dát pozor

Zpětná kompatibilita není stoprocentní. Než počítáte s konkrétní starou hrou, ověřte si ji na aktuálním seznamu výjimek u Nintenda, ne podle toho, co jste slyšeli od kamaráda.

Paměťové karty se mezi generacemi neshodují. Switch 2 jako herní úložiště bere výhradně karty typu microSD Express, běžná stará karta z původní konzole na hry nestačí a poslouží nanejvýš na fotky a videa. Počítejte s tím jako s dodatečným výdajem k ceně konzole.

Konzole je fyzicky větší a těžší než původní Switch. Kompaktnost staré konzole do kapsy bundy Switch 2 nenabídne, a majitele zvyklé na drobnější rozměr může nový formát trochu zaskočit. Příslušenství se mezi generacemi neshoduje o nic víc než ovladače. Pouzdra, ochranná skla na displej i řada dokovacích doplňků jsou navržené na konkrétní rozměry jedné generace. Než něco dokoupíte k nové konzoli, ověřte si, že to sedí na Switch 2, ne na starší model, u kterého jste zvyklí nakupovat.

A jako u každé novější techniky, ceny a dostupnost se mění. Než nakoupíte, ověřte si aktuální stav u Nintenda nebo u prodejce, ne podle údajů, které jste viděli před půl rokem.

Shrnutí

Rozdíl ve výkonu i v displeji je u Switche 2 citelný na první zapnutí, žádná kosmetická úprava. Kdo hraje hodně nebo chce nové exkluzivní tituly, přechod ucítí hned. Kdo je spokojený s tím, co má, a hraje spíš příležitostně, může svůj starý Switch klidně používat dál, dokud mu bude sloužit. Rozhodnutí nakonec nestojí na tom, která konzole je „lepší“ v tabulce parametrů, ale na tom, kolik toho z ní reálně vytěžíte.