Loni jsem si po letech na PS4 pořídil PS5 a první věc, kterou jsem po přihlášení udělal, bylo spustit hru, kterou jsem už jednou vyplatinoval. Čekal jsem, že mi systém starou platinu prostě uzná. Místo toho se objevil úplně nový, prázdný seznam trofejí, jako bych hru hrál poprvé v životě. PS4 verze a PS5 verze stejné hry se totiž v profilu počítají jako dvě různé hry a stará platina se do nové nijak nepřenáší.

Základní stupně trofejí, tedy bronz, stříbro, zlato a platina, jsou napříč platformami stejné. Co se ale liší, je to, jak PlayStation trofeje počítá do herní úrovně, jak funguje takzvané stackování stejné hry na víc platformách a na co si dát pozor, než se do lovu za sto procenty pustíte. Tenhle text se drží čistě PS specifik, ne obecného vysvětlení, co trofej vlastně je.

Platina není za příběh, je za všechno

Platinová trofej padne ve chvíli, kdy odemknete úplně všechny ostatní trofeje dané hry, tedy bronzové, stříbrné i zlaté dohromady. Sony přitom počítá jen základní hru. Pokud si k ní později dokoupíte rozšíření s vlastním seznamem trofejí, na už získanou platinu to nemá vliv, ta zůstává hotová i bez nich. Ne každá hra platinu vůbec má, u kratších her ji vývojář často vynechá a seznam trofejí skončí na zlaté.

Právě proto se stává, že profil ukazuje u hry platinu, ale dokončení seznamu jen na devadesáti procentech. Ta zbylá desítka jsou trofeje z placeného rozšíření, které jste si koupili až po platině a systém je do procent počítá zvlášť. Nejde o chybu ani o nedodělek, jen o dvě různá čísla vedle sebe, procento kompletace celého seznamu a samotnou platinu, která na DLC nečeká.

Ke každé trofeji PlayStation ukazuje i takzvanou raritu, tedy jak vzácná je mezi ostatními hráči. Stupně se jmenují Common, Rare, Very Rare a Ultra Rare a systém je počítá podle procenta hráčů, kteří si danou trofej odemkli. Ultra Rare přitom nemusí být nutně nejtěžší trofej ve hře. Klidně jde jen o achievement, ke kterému se většina lidí nikdy nedostala, třeba proto, že hru v polovině opustili.

Úroveň 999 není práce na pár víkendů

Kromě jednotlivých her sleduje PlayStation i váš celkový herní profil, přesněji takzvanou trophy úroveň. Do října 2020 fungovala jen v rozmezí 1 až 100, což většina aktivních hráčů dohnala poměrně rychle a číslo pak dlouho stálo na místě. Sony proto systém přepočítala a rozšířila rozsah na 1 až 999, přičemž staré úrovně se hráčům přepočítaly podle množství a kvality nasbíraných trofejí, ne jen podle jejich počtu.

Nová stupnice má i vizuální stránku, ikona úrovně mění barvu podle toho, kde se zrovna nacházíte. Podle Sony nese bronzovou ikonu úroveň 1 až 299, stříbrnou 300 až 599 a zlatou 600 až 998. Úplně nejvyšší úroveň, tedy 999, patří platinové ikoně. Každý druh trofeje přidává jiný počet bodů a platinová potáhne úroveň nahoru citelně víc než jedna bronzová. Kdo loví hlavně platiny, poroste na úrovni rychleji než hráč, který sbírá jen občasné bronzové odměny za rozkoukání se ve hře.

Samotné číslo úrovně nic negarantuje.

Stackování: dvě platiny za jednu hru

Přesně tahle vlastnost stojí za mým zmateným večerem z úvodu. Když stejná hra vyjde zvlášť na PS4 a zvlášť na PS5, každá verze dostane vlastní, samostatný seznam trofejí, i kdyby byl obsahově identický. V komunitě se tomu říká stackování, tedy sbírání víc kompletních sad trofejí za v podstatě totožnou hru. Pro lovce platin je to dobrá zpráva, umíte-li hru dohrát na sto procent, druhý průchod na jiné konzoli, s remasterem nebo v jiném regionálním vydání vám může přinést druhou, třetí i čtvrtou platinu za skutečně stejný zážitek.

Ne každé vydání ale stack nabídne. O tom, jestli remasterovaná nebo rozšířená edice dostane vlastní trofeje, rozhoduje vydavatel hry, ne Sony, a mění se to případ od případu. Než se do druhého průchodu pustíte jen kvůli druhé platině, ověřte si na fanouškovských webech jako PSNProfiles, jestli daná verze skutečně má samostatný seznam trofejí, a ne ten stejný, který už máte splněný.

Rodina, jeden PS5 a víc profilů

Trofeje se váží na konkrétní účet PSN (PlayStation Network), ne na konzoli ani na herní licenci. Když si PS5 doma dělíte s partnerem nebo s dětmi a každý má svůj profil, každý z vás si buduje vlastní, oddělený seznam trofejí, i když hrajete tu samou zakoupenou hru ze stejné knihovny. Sony tohle umožňuje přes takzvané sdílení konzole: jedna PS5 se nastaví jako primární pro daný účet a všechny ostatní profily na ní pak mohou hrát zakoupené hry i offline, aniž by je musely kupovat znovu. Trofeje si ale každý profil vede zvlášť, takže platina jednoho člena domácnosti druhému nijak nepomůže, musí si ji odehrát sám.

Kdo tohle nastavení nezná, snadno se splete. Vídám dotazy lidí, kteří čekali, že se jim trofeje ze sourozencova profilu nějak přičtou k tomu jejich, protože přece hráli na stejné konzoli. Nepřičtou. Trophy úroveň, platiny i rarita se počítají výhradně k přihlášenému účtu, u kterého jste trofej odemkli, klidně i kdyby byl fyzicky ovladač v rukou někoho úplně jiného.

Postup si zase docela snadno porovnáte, když chcete vědět, jak na tom jste proti kamarádovi. V přehledu trofejí stačí zmáčknout trojúhelník a vybrat konkrétního přítele ze seznamu, systém pak u dané hry i napříč celou knihovnou ukáže, kdo má víc splněných trofejí. Stejná funkce funguje i v mobilní aplikaci PlayStation App, takže srovnání zvládnete i mimo obývák.

Missable trofeje: naplánujte si to dopředu

Missable trofej je taková, kterou hra dovolí získat jen v určitém okamžiku, a když ho propásnete, nezbývá než hru dohrát a začít znovu od začátku, nebo počkat na takzvaný chapter select (výběr kapitoly, kterým se po dohrání vrátíte na libovolné místo v příběhu), pokud ho hra vůbec nabízí. Typicky jde o rozhodnutí v dialogu, postranní úkol s časovým limitem nebo akci, kterou musíte provést dřív, než hra nenávratně posune příběh dál.

Než se do hry pustíte, pár věcí vám ušetří pozdější frustraci:

  • Zkontrolujte na fanouškovském seznamu trofejí, jestli hra obsahuje missable položky a kolik jich je. U kratších her jich bývá málo, u rozsáhlých RPG klidně desítky.
  • Pokud hra nabízí chapter select po dohrání, missable trofeje si nechte klidně na později a nekomplikujte si první průchod honbou za každou drobností.
  • U her bez chapter selectu si před rizikovým momentem uložte hru do zvláštního slotu, ne přes poslední rychlou pozici. Konzole umí držet víc uložených pozic najednou, takže se ke starší verzi hry vždycky dostanete zpátky.
  • Pokud hra na riskantní moment neupozorní, přečtěte si aspoň stručný seznam missable trofejí předem. Nemusí jít o spoiler celého příběhu, stačí vědět, kdy zpozornět.

Kontrola seznamu trofejí předem má ale i svoje riziko. Detailní návody klidně prozradí zvraty v příběhu, konce postranních questů nebo jména postav, které byste radši objevili sami. Vyplatí se hledat střídmější zdroje, které jen vyjmenují, kdy si dát pozor, bez podrobného popisu proč, a plný spoilerový návod otevřít až po dohrání, pro čistě sběratelský doběh.

Levnější řešení než druhý průchod celé hry neexistuje.

PS5 nabízí praktickou pomůcku přímo v systému. V ovládacím centru, které vyvoláte tlačítkem PS během hraní, najdete kartu s trofejemi dané hry a vybrané trofeje si můžete připnout nahoru jako rychlý přehled cílů. Hodí se to přesně na missable trofeje, připnete si tu, na kterou si musíte dát pozor, a systém vám ji drží na očích, dokud rizikový moment nepřejde.

Trofeje se dají získávat i offline. PlayStation je jen ukládá lokálně a se serverem je synchronizuje, jakmile se konzole znovu připojí k internetu. Pokud hrajete dlouho bez připojení, nepanikařte, že se trofej nezapsala, stačí se občas přihlásit, aby proběhla synchronizace a trofej se objevila i na vašem profilu online.

Kdy platinu radši nechat plavat

Ne každá platina je jen otázka trpělivosti. U her se silnou online složkou trofeje často závisí na multiplayeru, žebříčcích nebo živých eventech, a jakmile vývojář server vypne nebo hru přestane podporovat, může se stát, že takovou trofej už nikdy nezískáte. Podobný problém hrozí u her, které vydavatel z obchodu úplně stáhne, tedy takzvaně delistuje, protože ztratil licenci na hudbu, značku nebo technologii. Než se do stoprocentního dokončení staršího multiplayerového titulu pustíte, ověřte si napřed, jestli ještě má aktivní hráčskou základnu, na fanouškovských fórech nebo přímo ve hře. Lov za platinou dává smysl hráčům, kterým vyhovuje opakované hraní stejné hry a systematické plnění seznamu, ne jen jednorázový průchod příběhem. Kdo hraje hlavně kvůli příběhu a nový svět chce po dohrání spíš opustit než v něm zůstávat kvůli sběratelským předmětům, tomu honba za sto procenty spíš vezme radost ze hry, než přidá.

Sbírka, ne závod

Zpátky k té hře, kterou jsem si omylem rozehrál od nuly na nové konzoli. Nakonec jsem ten druhý průchod dohrál, tentokrát rychleji, protože jsem už věděl, kde jsou zádrhely, a platinu jsem měl za necelý týden. Trofeje na PlayStationu fungují nejlíp přesně takhle, jako soukromá sbírka, kterou si skládáte vlastním tempem, ne jako závod, který musíte vyhrát dřív, než vám vyprší čas. Číslo úrovně na profilu nikoho nezajímá tolik, jak si sami myslíte, mnohem víc záleží na tom, jestli vás hra u dohrávání ještě bavila.