Kamarád se před třemi lety odstěhoval za prací do Ostravy, já zůstal v Brně, a naše páteční hraní si toho vlastně skoro nevšimlo. Přestali jsme sedět vedle sebe na gauči se dvěma ovladači, ale hru jsme si dál pouštěli spolu, každý u vlastní obrazovky, propojení jen internetem a headsetem. Tomu se říká online hry pro dva, a od hraní vedle sebe na gauči se to liší v jedné zásadní věci. Nepotřebujete sdílet místnost, ani stejnou platformu.

Split-screen a hraní po síti nejsou stejná disciplína

Než půjdeme dál, stojí za to ty dvě věci pořádně oddělit, protože se v hlavách lidí často slévají. Split-screen, tedy rozdělená obrazovka pro dva hráče u jedné televize, funguje bez internetu a bez druhého účtu, ale vyžaduje fyzickou blízkost. Tomuhle tématu, druhým ovladačům na gauči a hrám, které to dodnes umí, jsme se podrobně věnovali v samostatném článku o split-screenu. Tenhle text je o něčem jiném. O situaci, kdy kamarád není za rohem, ale ve druhém městě, na jiné konzoli, nebo jen s telefonem v ruce. Řešením je hraní po síti ve dvou, ať už bok po boku proti hře, nebo přímo jeden proti druhému.

Než pozvete kamaráda, srovnejte si účty

Nadšení z toho, že si konečně večer sednete ke stejné hře, dost rychle vychladne, když se ukáže, že jeden je na PlayStationu a druhý na počítači. Řešením bývá crossplay, tedy schopnost hry propojit hráče napříč různými platformami do jednoho zápasu nebo jedné kooperace. Ne každá hra to umí, a i tam, kde to umí, bývá přepínač schovaný v nastavení, ne zapnutý sám od sebe. Přesný postup, jak crossplay zapnout krok za krokem, popisujeme v návodu na zapnutí crossplay. Princip fungování cross-progression, tedy sdíleného postupu mezi platformami, rozebíráme v samostatném článku o crossplay a cross-progression. Druhá věc, kterou vyřešíte ještě před spuštěním hry, je základní výbava: stabilní připojení, herní účet u vydavatele hry a nejlépe headset, aby se domlouvání netahalo přes psaní zpráv uprostřed zápasu. Kompletní seznam toho, co k online hraní reálně potřebujete, máme sepsaný v samostatném článku.

Přátelství ve hře nevzniká samo. Než se dva hráči vůbec uvidí ve stejném lobby, musí se najít přes uživatelské jméno, herní tag nebo pozvánku z jiné platformy jako Discord. U některých her stačí zadat jméno kamaráda přímo do vyhledávání přátel v menu, u jiných funguje jednorázový kód pro pozvánku, který si pošlete mimo hru. Vyplatí se ho ověřit s předstihem, protože zadávání přesného přezdívky s velkými a malými písmeny na herním ovladači umí zabrat víc času, než by člověk čekal.

Kooperace: táhnete za jeden provaz

U kooperativních her, zkráceně co-opu, nehrajete proti kamarádovi, ale společně proti hře. Rozdělíte si role, jeden krade, druhý hlídá, a řešíte, co vás zrovna trápí víc, jestli hlad, nedostatek surovin, nebo boss, kterému jste dvakrát po sobě přišli o půl života postavy. Žánrově se kooperaci daří skoro všude. Stavební a survival hry jako Minecraft fungují online ve dvou tak přirozeně, že si dvojice hráčů skoro nevšimne, že se vlastně baví o multiplayeru. Prostě spolu staví dům a řeší, kdo půjde těžit uhlí. Podobně dobře fungují kooperativní akční tituly, které jsou rovnou postavené kolem dvou hráčů a hádanky nebo souboje počítají s tím, že je řešíte společně, ne že jeden z vás je jen do počtu.

Battle royale tituly typu Fortnite mají zase možnost hrát v duu, tedy ve dvojici proti ostatním hráčům na mapě, což je forma spolupráce uvnitř většího soutěžního zápasu. Táhnete za jeden provaz, i když kolem vás běhají desítky dalších hráčů, kteří chtějí přesně to samé co vy. Jedna praktická poznámka na začátek. Kooperativní hry se dost liší v tom, jestli druhý hráč potřebuje vlastní kopii hry, nebo jestli funguje nějaká forma sdíleného přístupu pro kamaráda. Tohle si vždycky ověřte přímo u vydavatele nebo v obchodě, kde hru kupujete. Pravidla se mezi platformami i tituly liší a nechcete to zjišťovat až ve chvíli, kdy má kamarád otevřenou peněženku.

Puzzle adventury stavěné výhradně na dvou hráčích jsou svým způsobem nejčistší forma online kooperace, protože bez druhého člověka je většinu hádanek prostě nejde vyřešit. Jeden ovládá jednu polovinu mechanismu, druhý druhou, a řešení přijde jen tehdy, když se domluvíte, co a kdy zmáčknout. Survival a budovatelské hry fungují jinak, tam kooperace není podmínkou k postupu, jen ho zrychlí a udělá zábavnějším. Farmářské simulace s možností pozvat spoluhráče na vlastní pozemek patří do stejné kategorie, jde spíš o sdílený projekt na měsíce než o jeden večer u obrazovky.

Dungeon crawlery, tedy hry, kde postupujete skrz série místností plných nepřátel a lootu, patří k žánrům, které online kooperace proměňuje nejvíc. Sám ve stejné hře prostě umíráte jinak, čekáte na oživení nebo hrajete opatrněji. Ve dvou si role rozdělíte, jeden láká nepřátele na sebe, druhý útočí zezadu, a hra, která by sólo působila frustrujícím dojmem, se najednou stává hlavně o komunikaci a načasování.

Multiplayer často stojí peníze navíc

Na konzolích běžně platí, že hraní příběhu pro jednoho hráče nic extra nestojí, ale online hraní s kamarádem už ano. PlayStation i Xbox vyžadují pro většinu online zápasů placené předplatné herní sítě, tedy PlayStation Plus na jedné straně a odpovídající úroveň Xbox Game Pass na druhé. Bez něj hra sice nastartuje, ale k připojení do online zápasu nebo kooperace se nedostanete. Na počítači tahle podmínka většinou odpadá, tam se za online hraní přes Steam nebo jinou platformu extra neplatí. Přesná cena a rozsah předplatného se mění, takže konkrétní částky raději neuvádíme a doporučujeme ověřit aktuální nabídku přímo na webu Sony nebo Microsoftu. Než kamarádovi slíbíte večer u konkrétní hry, zkontrolujte, jestli vy oba máte platné předplatné, jinak se může stát, že se do zápasu vůbec nedostanete.

Souboj ve dvou: když jde jeden proti druhému

Druhá velká kategorie jsou versus hry, kde místo spolupráce jde o přímý souboj. Bojovky typu jeden proti druhému fungují online dobře, protože samotné kolo netrvá dlouho a menší zpoždění sítě, tedy ping, se dá slušně tolerovat.

Sportovní simulace a závodní hry mají typicky samostatný online režim pro dva, kde proti sobě hrajete přímo, bez zásahu dalších hráčů. Rocket League, tedy fotbal s auty, umí kromě týmových zápasů i souboj jedna na jednu, kde se počítá každý dotek s míčem.

U versus her narazíte na jeden rozdíl proti kooperaci. Zatímco u co-opu chcete hlavně to, aby hra běžela hladce oběma, u přímého souboje hraje roli i to, jestli je zápas spravedlivý. Když jeden z vás hraje na ovladač a druhý na myš a klávesnici, může to v některých hrách znamenat citelnou výhodu jedné strany. Rozdílu mezi ovladačem a myší s klávesnicí, a tomu, kde přesně ta výhoda vzniká, se věnujeme v samostatném srovnání.

Tahové a karetní hry jsou v souboji ve dvou zvláštní případ, protože u nich ping skoro nevadí. Nikdo nepotřebuje reagovat v setinách vteřiny, takže si je klidně zahrajete i s kamarádem na druhém kontinentu, aniž byste cokoliv řešili. Podobně dobře fungují klasické deskové hry převedené do digitální podoby, kde jde spíš o tah za tahem než o reflexy. Závodní hry mají mezi versus tituly zvláštní postavení, protože se v nich dá soutěžit, aniž byste se přímo potkali na stejné trati ve stejnou chvíli. Časová výzva, kdy oba jedete stejný okruh a porovnáváte časy až po dojetí, funguje i s velkým rozdílem v pingu, zatímco přímý závod vedle sebe už síťové zpoždění pocítí.

Domluva rozhoduje víc než hra samotná

Zvláštní věc na online hraní ve dvou je, že se u něj hlavní práce odehrává ještě dřív, než hra vůbec naskočí. Kdo zve koho, na jakém účtu, v kolik hodin, a hlavně, jestli se vůbec slyšíte. Party a hlasový chat, tedy skupinový hovor spojený s hraním, fungují na každé platformě trochu jinak, a tomuhle tématu jsme dali celý samostatný text, protože technických zádrhelů kolem mikrofonu a pozvánek je až překvapivě hodně. Najdete ho v návodu na hraní online s kamarády.

Bez fungujícího hlasu ztrácí i skvěle sladěná kooperace polovinu smyslu. Sedíte sice v jedné hře, ale koordinujete se psaním do chatu, což u rychlejších titulů prostě nestíhá.

Na co si dát pozor

Ping, tedy zpoždění mezi vaším příkazem a jeho projevem ve hře, roste se vzdáleností mezi vámi. Kamarád ve stejném městě obvykle problém nebude, kamarád na jiném kontinentu ano, hlavně u rychlých akčních her, kde o zlomcích vteřiny leccos rozhoduje. Cross-progression někdy naráží na to, že postup na jedné platformě nejde jednoduše přenést na druhou, pokud si účty nepropojíte předem podle návodu vydavatele. Vyplatí se to vyřešit před prvním hraním, ne v půlce rozehrané kampaně, kdy zjistíte, že jeden z vás nemá odemčené to samé co druhý.

Otevřený hlasový chat ve veřejném zápase slyší i cizí lidé, kteří se s vámi náhodou ocitli ve stejném lobby. Pokud chcete mluvit jen s kamarádem, zkontrolujte v nastavení, kdo vás vlastně slyší, hlavně pokud u obrazovky sedí i mladší hráč.

Založení soukromé hry místo veřejného zápasu bývá jednodušší cesta, jak se s kamarádem potkat bez cizích lidí kolem. Ve většině her najdete v menu možnost vytvořit lobby jen na pozvánky, kam se dostane výhradně ten, koho pozvete přímo. Oproti hledání spoluhráče přes veřejné vyhledávání to sice trvá o krok déle, ale vyhnete se tím náhodným třetím a čtvrtým hráčům, kteří by jinak doplnili tým.

Domácí síť dokáže online hraní zkomplikovat i bez chyby na straně hry. Někteří poskytovatelé internetu a routery mají výchozí nastavení, které ztěžuje propojení dvou hráčů napřímo, tedy takzvané NAT, zkratku pro překlad síťových adres mezi domácí sítí a internetem. Projeví se to tak, že se do party nebo zápasu s kamarádem nemůžete připojit, i když jinak internet funguje bez potíží. Řešení bývá v nastavení routeru nebo přímo v síťovém nastavení konzole, a pokud narazíte přesně na tenhle problém, vyplatí se vyhledat návod podle konkrétního výrobce routeru, protože postup se model od modelu liší.

A poslední věc, spíš praktická. Ne každá hra dovoluje hostovi hrát bez vlastní kopie nebo bez placeného předplatného pro online hraní. Než kamarádovi slíbíte večer u konkrétního titulu, ověřte si podmínky přímo u vydavatele nebo platformy, na které hru kupujete.

Shrnutí

Online hraní ve dvou nepotřebuje stejnou místnost, jen fungující crossplay, srovnané účty a domluvený hlasový chat. Kooperace se hodí, když chcete táhnout za jeden provaz, souboj jedna na jednu tam, kde vás baví přímá konfrontace. Zbytek je organizace, o které jsme psali v návodech na crossplay a hraní s kamarády. Vyřešte ji předem a samotné hraní pak odsýpá bez zbytečných přestávek na technické problémy.

Ať už skončíte u společné stavby v Minecraftu, u dua ve Fortnite, nebo u souboje jedna na jednu v Rocket League, princip zůstává stejný. Kamarád nemusí být ve stejné místnosti ani na stejné platformě, stačí mu jen fungující připojení a chvíli trpělivosti s nastavením předtím, než se hraní vůbec spustí.