Soused si loni pořídil tarif, kterým se dá chlubit. Číslo v reklamě velké, cena podle toho. Za týden mi volal, že to jeho syn nemůže hrát, protože se postavy pořád zasekávají. Nabídl jsem se, že se na to podívám, a čekal jsem přetíženou linku. Místo toho jsem našel konzoli připojenou přes wifi ze dvou pokojů dál a hru nastavenou na server v Severní Americe. Rychlost připojení pro online hraní skoro nic neznamená. Rozhodují úplně jiná čísla a jedno z nich si zobrazíte rovnou ve hře.

Co k online hraní opravdu potřebujete

Odbavme si napřed tu nudnou část, protože bývá jednodušší, než lidé čekají.

Potřebujete samotnou hru, účet u služby, přes kterou se hraje, a připojení k internetu. U konzolí přibývá ještě jedna položka. Část her vyžaduje pro hraní s ostatními placené předplatné platformy, u free-to-play titulů (her, které se stahují zdarma a vydělávají na nákupech uvnitř) to ale bývá výjimka. Podmínky se liší podle platformy, hry i regionu a mění se, takže si aktuální stav ověřte přímo u Sony, Microsoftu nebo Nintenda podle toho, na čem hrajete.

Jednu položku ze seznamu lidé čekají a ona tam není. Nic zvlášť nastavovat v routeru obvykle nemusíte. Domácí připojení pustí hru ven samo od sebe a otevírání portů je věc, kterou dnes běžný hráč neřeší. Konzole vám v síťovém nastavení ukážou takzvaný typ NAT (údaj o tom, jak volně vaše síť pouští spojení zvenčí). Když u něj vidíte přísnější variantu a hra vás nechce spojit s kamarády, teprve tehdy má smysl se do routeru dívat. A pak potřebujete připojení, které je vyrovnané. Právě to je celý zbytek článku.

Rychlost a odezva jsou dvě různá čísla

Test rychlosti vám ukáže, kolik dat po lince proteče za vteřinu. To je užitečné, když stahujete stodvacetigigovou hru. Při hraní samotném to skoro nehraje roli. Používám na to přirovnání se silnicí. Rychlost připojení je počet jízdních pruhů. Odezva je doba, za kterou po té silnici dojedete na druhý konec. Přidat pruhy vám cestu nezkrátí ani o minutu. Když jedete sami, je jedno, jestli je silnice dvouproudá nebo osmiproudá.

Online hra po lince neposílá filmy. Posílá krátké zprávy o tom, kde stojíte, kam se díváte a co jste zmáčkli. Objem bývá řádově v desítkách až stovkách kilobitů za vteřinu, tedy zlomek toho, co si vezme jeden video stream ve vysokém rozlišení. Zato jich potřebuje hodně a hlavně pravidelně.

Ping, jitter a ztrátovost paketů

Tři pojmy, které se kolem online hraní pořád objevují, a každý měří něco jiného.

Ping, česky zpoždění nebo odezva, je doba, za kterou datový paket doletí od vás k serveru a zpět. Takhle ho definuje i Český telekomunikační úřad ve své nápovědě k měřicímu nástroji ČTÚ-NetTest a měří se v milisekundách. Prakticky to znamená zpoždění mezi vaším kliknutím a tím, kdy se výstřel propíše ostatním. Vysoká odezva se projeví tak, že střílíte do místa, kde protivník před chvílí byl.

Jitter je kolísání toho zpoždění. Odborně se mu říká kolísání zpoždění paketů a popisuje ho standard RFC 3393 jako rozdíl v jednosměrném zpoždění mezi vybranými pakety, pro hráče je to důležitější číslo, než se obvykle přiznává. Stabilní odezva, i o něco vyšší, se dá odehrát. Rozkolísaná ne, protože se hra pořád přizpůsobuje a vy máte pocit, že se občas propadnete v čase. Ztrátovost paketů znamená, že část dat nedorazí vůbec. Hra pak buď čeká, nebo si chybějící kus domyslí, a domyslí si ho špatně. Odtud pochází ten nepříjemný jev, kdy protivník skočí o pár metrů stranou nebo kdy zásah, který jste jasně viděli, nikdo nepočítá.

Odezvu si u většiny her zobrazíte přímo v obraze. V nastavení hledejte položku jako Zobrazit ping, Ukazatel latence nebo Network stats. Dívejte se na dvě věci najednou. Na výši čísla a na to, jestli drží, nebo poskakuje. To poskakování je jitter a je to nejlepší stopa, jakou doma bez nástrojů získáte.

Proč gigabit sám o sobě nepomůže

Rychlá linka vám nezaručí nízkou odezvu ze dvou důvodů. První je vzdálenost. Data se šíří po optice zhruba dvěma třetinami rychlosti světla a s tím nikdo nehne. Cesta na server vzdálený tisíc kilometrů zabere pár milisekund tam a pár zpět, i kdyby po lince nešlo nic jiného. Když vás hra strčí na server na jiném kontinentu, dostanete se přes sto milisekund bez ohledu na tarif.

Druhý důvod je fronta. Kromě vzdálenosti se do odezvy počítá i to, kolik zastávek paket po cestě potká a jestli na nich čeká. Když je linka plná, pakety se řadí do fronty a čekají. Tomu se říká zahlcení a projeví se přesně tak, že rychlost vypadá stále dobře a odezva se rozjede. Rychlejší tarif tenhle problém zmenší jen tehdy, když linku opravdu zaplňujete.

Z toho plyne věta, kterou se vyplatí říct nahlas. Test rychlosti není test vhodnosti pro hraní. Sedmisetmegová linka s rozkolísanou odezvou je na online hraní horší než padesátimegová, která drží.

Kabel, wifi a kde stojí router

Jedna věc udělá pro stabilitu víc než všechno ostatní dohromady. Připojte konzoli nebo počítač k routeru síťovým kabelem.

Wifi je pohodlná a na většinu věcí bohatě stačí. Pro hraní je to kompromis, protože signál jde vzduchem, míchá se s wifi od sousedů a odráží se od zdí. Výsledek nebývá ani tak vysoká odezva jako spíš to kolísání a občasná ztráta paketů, tedy přesně ty dvě věci, které hraní kazí nejvíc.

Když kabel nejde natáhnout, aspoň si to nezhoršujte. Router patří doprostřed bytu a na volné místo, ne do skříně za televizi a ne k zemi za pohovku. Zdi, zrcadla a velké kovové plochy signál polykají. Pokud zařízení i router umí pásmo 5 GHz (rychlejší a méně zarušené než starší 2,4 GHz, zato s kratším dosahem), přepněte se na něj a sedněte si blíž. Existuje ještě střední cesta v podobě powerline adaptérů, které pošlou síť po elektrických rozvodech v bytě. Rovná se přímému kabelu nedají, ale proti wifi přes dvě zdi bývají jistější.

Linku si doma s někým dělíte

Připojení do bytu je jedno a všechno, co je online, si z něj ukusuje. Stahování na pozadí je nejčastější viník. Aktualizace jiné hry, záloha fotek, systémový update, který se rozjel sám. Než sednete hrát, koukněte se, jestli něco neběží, a případně to pozastavte.

Pak je tu zbytek domácnosti. Video ve vysokém rozlišení na televizi ve vedlejším pokoji, videohovor, mobil, který si synchronizuje kdeco. Když vám hraní vázne večer a odpoledne ne, tohle je nejpravděpodobnější příčina a nová hra ani nový router s ní nic neudělají. Část routerů umí funkci označovanou jako QoS nebo Prioritizace provozu, která dá přednost vybranému zařízení. Z pomalé linky rychlou neudělá. Jen líp rozdělí, co už máte.

Server může být daleko a je to vidět

Hry vybírají oblast, ve které stojí server, obvykle samy a většinou dobře. Občas ne. Nastavení zůstane z doby, kdy jste hráli s kamarádem z ciziny, nebo se přepne samo, protože v evropských serverech nebylo volno. Podívejte se v nastavení hry po položce Region, Server nebo Matchmaking a ověřte, že jste na Evropě. Když hrajete s partou z jiné země, domluvte se předem, na čí region půjdete, protože někdo z vás bude mít odezvu horší vždycky.

Na co si dát pozor

Služby, které se prodávají jako herní VPN se slibem nižší odezvy, berte s velkou rezervou. VPN přidává na cestu k serveru další zastávku a odezvu tím ve většině případů zvyšuje. Jsou situace, kdy trasa vyjde lépe, ale počítat s VPN jako s cestou k nižší odezvě smysl nedává.

Mobilní internet a satelitní připojení se na rychlé online hraní hodí špatně, i když číslo rychlosti vypadá slušně. Odezva tam bývá vyšší a rozkolísaná už z principu. Na tahovou strategii to projde, na kompetitivní střílečku počítejte s kompromisem.

A nepleťte si sekání obrazu se sekáním sítě. Když se obraz cuká i v hrách bez připojení, řešíte výkon zařízení, ne linku.

Co si ověřit před prvním online zápasem

Zapojte kabel, pokud to jde. Zapněte si ve hře zobrazení odezvy a chvíli sledujte, jestli číslo drží. Zkontrolujte v nastavení, že vás hra připojuje na evropský server. A než sednete hrát, ujistěte se, že vám na pozadí nic nestahuje. Když všechny čtyři body sedí a hraní pořád vázne napříč hrami, máte v ruce něco konkrétního, s čím se dá jít za poskytovatelem. To už je ale jiný příběh než první přihlášení do multiplayeru.