Kamarád mi loni volal z obchodu. Stál před regálem s PlayStationy a nevěděl, kudy dál. „Je jich tu víc druhů, jeden je bez mechaniky, jeden dražší, a prodavač na mě mluví o nějakém Pro. Co si mám vzít?” Slyšel jsem v jeho hlase přesně tu bezradnost, kterou znám od lidí, co si jdou koupit auto a najednou jim někdo vysype na stůl deset motorizací.

Tenhle článek je odpověď na ten telefonát. Neprojdeme jednu konkrétní verzi do posledního čísla, na to jsou samostatné návody. Chci vám dát mapu celého PlayStationu 5. Až budete příště stát před tím regálem, nebo listovat e-shopem, poznáte, co která cedulka znamená a co z toho se hodí zrovna vám.

Proč vůbec existuje víc PS5

PlayStation 5 není jedna krabice, ale rodina. Sony ji za dobu, co je konzole na trhu, párkrát obměnila a rozšířila. Základní myšlenka je pořád stejná. Liší se hlavně to, jestli má konzole mechaniku na disky, jak je velká a jak je výkonná.

Rozdělil bych to na tři otázky, které si stačí položit. Chcete kupovat hry na fyzických discích, nebo vám stačí stahovat? Kolik místa má konzole zabrat u televize? A chcete nejvyšší možný výkon, nebo vám bohatě stačí verze, kterou hraje drtivá většina lidí?

Když si na tyhle tři věci odpovíte, výběr se scvrkne sám. Zbytek jsou detaily.

Jedna věc předem, ať vás nic nepřekvapí. Konkrétní parametry, ceny a přesné názvy aktuálně prodávaných modelů se v čase mění a liší se i podle regionu. Beru to tady schválně obecně. Přesné číslo úložiště nebo cenu si vždycky ověřte přímo u Sony nebo u prodejce, ať nestavíte na údaji, který mezitím zastaral.

Disková versus digitální: mechanika, nebo bez ní

Tohle je první rozcestí a pro spoustu lidí i to nejdůležitější.

Disková verze má mechaniku. Strčíte do ní hru na disku (Blu-ray), koupíte použité kusy v bazaru, půjčíte si hru od kamaráda, později ji můžete prodat. Zvládne i filmy na disku. Za tu mechaniku si připlatíte a konzole je kapánek objemnější.

Digitální verze mechaniku nemá. Všechny hry si stahujete z PlayStation Store, tedy z online obchodu přímo v konzoli. Bývá levnější a subtilnější. Háček je jasný. Bez mechaniky si hru na disku nepustíte a nemůžete ji ani prodat, ani koupit z druhé ruky.

Sám to lidem popisuju jako rozdíl mezi knihovnou a čtečkou. S diskovou verzí máte poličku, ze které můžete cokoli půjčit i prodat. S digitální máte čtečku, do které se všechno vejde, ale zůstává to uvnitř.

Komu co? Pokud rádi lovíte hry v bazarech a v akcích na discích, chcete diskovou. Pokud stahujete beztak všechno digitálně a mechaniku byste za pět let nepoužili, ušetříte s digitální a nebudete řešit něco, co nevyužijete. U některých modelů jde mechaniku dokoupit i zvlášť, ale jestli to platí pro model, co zrovna kupujete, si radši ověřte, ať nekoupíte konzoli, ke které příslušenství neseženete.

Slim a Pro: dvě slova, která pletou lidem hlavu

V regálech dneska narazíte i na označení Slim a Pro. Zní to jako marketing, ale je za tím jednoduchý smysl.

Slim je zkrátka novější, menší provedení konzole. Řeší velikost a místo u televize, ne výkon. Když máte malý obývák nebo těsnou polici pod telkou, dává smysl koukat po štíhlejší variantě. Pod pojmem Slim se přitom pořád dá koupit jak verze s mechanikou, tak bez ní. Nenechte se zmást, Slim není třetí druh vedle diskové a digitální, je to spíš provedení té samé konzole.

Pro je jiná liga a míří na náročnější hráče. Cílí na vyšší výkon, tedy hlavně na plynulejší a ostřejší obraz v hrách, které to umí využít. Za to si připlatíte a rozdíl oceníte hlavně na velké a kvalitní televizi. Na malé obrazovce z druhého konce pokoje ten rozdíl často ani nepoznáte.

Řeknu to na rovinu. Většina hráčů Pro nepotřebuje. Základní PS5 rozjede úplně stejné hry. Pro je pro člověka, který má dobrou televizi, chce z obrazu vymáčknout maximum a nevadí mu za to zaplatit. Jestli váháte, jestli patříte do téhle skupiny, nejspíš do ní nepatříte, a to je naprosto v pořádku.

Účet na PlayStationu, aneb jeden klíč k celému hraní

Než vůbec něco zapnete, budete potřebovat účet. Konkrétně účet PlayStation Network (zkráceně PSN, tedy online síť, přes kterou celý PlayStation komunikuje se světem).

Ten účet je klíč k celému hraní. Přes něj si stahujete hry, ukládá se k němu, co jste koupili, běží přes něj hraní s ostatními po internetu a drží vaše trofeje (herní odměny za splněné úkoly ve hrách). Když si někdy pořídíte novou konzoli, přihlásíte se stejným účtem a vaše nákupy jdou s vámi.

Pár rad z praxe, ať se pak netlučete do hlavy. Účet si založte na e-mail, ke kterému máte trvalý přístup, ne na nějaký, co za rok zrušíte. Zapněte si dvoufázové ověření (druhé potvrzení přihlášení, třeba kódem do telefonu), protože účet s koupenými hrami je lákavý cíl. A pohlídejte si region účtu. Region ovlivňuje, co v obchodě uvidíte a jak platíte, a měnit ho zpětně je otrava.

Pokud konzoli pořizujete dětem, podívejte se na rodičovskou kontrolu a dětské účty. Dají se přes ně omezit nákupy, hraní podle věku (systém PEGI, tedy věková doporučení na obalech her) i čas u obrazovky. Konkrétní věkové hranice u jednotlivých her berte podle aktuálního označení, ne podle toho, co si o hře myslíte vy nebo kamarád.

DualSense: ovladač, který vám hru osahá zpátky

Ke každé PS5 patří ovladač DualSense. A tohle je jedna z mála věcí, kterou lidem popisuju s upřímným nadšením, protože ji poznáte hned v ruce.

DualSense umí dvě věci, které starší ovladače neuměly. První je haptická odezva. To je jemné vibrování, které dokáže napodobit různé pocity. Jízdu po štěrku ucítíte jinak než jízdu po ledu. Není to jedno tupé bzučení jako dřív, ale odstíny. Druhá věc jsou adaptivní spouště, tedy ty dvě páčky pod ukazováčky. Umí klást odpor. Když ve hře natahujete luk, spoušť se brání, jako byste tu tětivu opravdu napínali.

Zní to jako drobnost. Vyzkoušejte si to ale u dobré hry, co tyhle funkce podporuje, a chvíli vám potrvá, než si na obyčejný ovladač zase zvyknete. Je to trochu jako přesednout z auta s posilovačem řízení do starého bez něj. Najednou cítíte každý detail cesty.

Nebudu ale malovat jen narůžovo. Adaptivní spouště jsou mechanika navíc a u některých kusů se dřív ozývaly potíže s takzvaným driftem (páčka hlásí pohyb, i když s ní netočíte). Jestli se to týká i ovladače, který kupujete, nedokážu slíbit. Vím ale, že to stojí za to sledovat a případně řešit hned v záruce, ne až po ní.

Existuje i dražší varianta ovladače pro náročné hráče s vyměnitelnými páčkami a zadními tlačítky. Kdo hraje soutěžní střílečky a chce si ovladač doladit, tomu dává smysl. Pro běžné hraní je to zbytečná investice a základní DualSense bohatě stačí.

Co s hrami a daty z PlayStationu 4

Spousta lidí přechází na PS5 ze starší PS4 a bojí se, že o všechno přijdou. Většinou se bát nemusíte, ale pár věcí si pohlídejte.

Velká část her z PS4 na PS5 běží. Řadu z nich si pustíte buď přímo z disku (u diskové verze), nebo si je znovu stáhnete, pokud je máte koupené digitálně na svém účtu. Neplatí to ale úplně pro každý titul a některé hry se chovají jinak, než byste čekali. Než tedy PS4 prodáte, ověřte si u konkrétních her, které chcete dál hrát, jestli na PS5 fungují tak, jak potřebujete.

Uložené pozice a postup jde většinou přenést. Buď přes cloud (ukládání na internet, které je u některých úrovní PlayStation Plus), nebo přes datový přenos mezi konzolemi, případně přes externí disk. Sám bych to udělal takhle. Starou konzoli nechte ještě chvíli u sebe, data v klidu přeneste a teprve pak řešte prodej. Mazat a prodávat PS4 ve chvíli, kdy ještě nemáte jistotu, že máte všechno v nové konzoli, je zbytečné riziko.

Co se nepřenáší samo, jsou nákupy vázané na účet. Proto tolik zdůrazňuju ten účet o pár řádků výš. Když se na PS5 přihlásíte stejným PSN účtem jako na PS4, vaše koupené hry jdou s vámi. Když si založíte nový, začínáte od nuly.

PlayStation Plus: co je to předplatné a proč ho lidi řeší

Tady se často zamotávají i lidé, co PlayStation mají léta. PlayStation Plus je placené předplatné od Sony. Nekupujete si jím konzoli ani konkrétní hru, ale sadu služeb, která běží měsíc co měsíc, dokud platíte.

Předplatné má víc úrovní, které se liší tím, co dostanete a kolik platíte. Nižší úroveň se stará hlavně o základ, tedy o možnost hrát většinu her po internetu s ostatními a o pár her, které dostáváte každý měsíc, dokud předplatné běží. Vyšší úrovně přidávají větší knihovnu her ke stažení a další věci. Čím výš jdete, tím víc zaplatíte.

Schválně tady nevypisuju konkrétní názvy úrovní, ceny ani seznamy her. Tohle se mění opravdu často, liší se to podle regionu a jakékoli číslo, co bych sem napsal, by za pár měsíců mohlo být mimo. Aktuální rozdělení úrovní i to, co v nich zrovna je, si vždycky ověřte přímo u Sony. Tam to platí, ne v půl roku starém článku.

Jedna věc, na kterou hodně lidí narazí. U většiny online her potřebujete aspoň nižší úroveň Plus, abyste si vůbec zahráli s ostatními po internetu. Pár her, hlavně ty zdarma, tuhle podmínku nemá. Než někomu koupíte hru na hraní s kamarády, ověřte si, jestli k ní bude potřebovat i předplatné, ať pod stromečkem nechybí půlka dárku.

Komu se Plus vyplatí? Pokud hrajete online s lidmi, těžko se mu vyhnete. Pokud sázíte hlavně na příběhové hry pro jednoho hráče a online vás nezajímá, možná ho vůbec nepotřebujete, nebo vám stačí ta nejnižší úroveň. Nejdražší variantu si berte, jen když víte, proč ji chcete. Placení za obří knihovnu, ze které stihnete pár her, je vyhozené.

Rozšíření úložiště, sluchátka a další krabičky

Konzole má nějaké místo na hry, ale hry jsou dneska pořádní žrouti. Několik velkých titulů a je plno. Proto se u PS5 řeší rozšíření úložiště, obvykle přidáním rychlého disku (typu NVMe SSD) do konzole.

Nekupujte první disk, na který narazíte. PS5 má na tenhle disk své nároky ohledně rychlosti a provedení a ne každý SSD je splní. Konkrétní požadavky a doporučené modely si najděte podle aktuálních informací od Sony, protože právě tady je nejdražší koupit špatně. Vracet nebo prodávat disk, který konzole odmítne, nikoho nebaví.

Ze zbytku příslušenství stojí za zmínku pár věcí. Bezdrátová sluchátka se hodí, když hrajete večer a nechcete budit celý byt, nebo když v online hře potřebujete slyšet kroky soupeře dřív než on vaše. Nabíjecí stojánek na ovladače řeší věčný problém s vybitým DualSense uprostřed hraní, sám ho beru jako drobnost, co ušetří nervy. A pokud hrajete ve dvou, druhý ovladač je první věc, kterou stejně dřív nebo později koupíte.

Zbytek příslušenství, různé kryty, stojánky na nabíjení a podobně, je spíš na chuť. Nic z toho nepotřebujete k tomu, abyste si zahráli. Klidně začněte s tím, co máte v krabici, a dokupujte, až narazíte na konkrétní problém, který chcete vyřešit.

První zapnutí a pár minut, které vám ušetří nervy

Když konzoli přinesete domů, čeká vás úvodní nastavení. Není to nic těžkého, ale pár kroků se vyplatí neodfláknout.

Konzoli připojte k televizi kabelem HDMI z krabice a k internetu radši kabelem, ne přes wi-fi, pokud to jde. Stahování her jsou dneska desítky gigabajtů a po kabelu to jede spolehlivěji. Hned po zapnutí konzole nejspíš bude chtít stáhnout aktualizaci systému. Nechte ji doběhnout, nespěchejte na hraní přes napůl aktualizovaný systém.

Přihlaste se svým PSN účtem, nebo ho rovnou založte podle rad výš. Projděte si nastavení obrazu. Pokud máte televizi, co umí HDR (širší rozsah jasu a barev) nebo vyšší obrazovou frekvenci, konzole vás většinou provede tím, jak to zapnout a doladit. Pár minut u téhle části se vyplatí, protože špatně nastavený obraz umí zkazit dojem i z krásné hry.

A na závěr té první půlhodiny mrkněte do nastavení úspory místa a stahování. Ať víte, kolik místa vám hry ukrojí a kde případně zapnout automatické stahování aktualizací na noc, ať vás ráno nečeká čekání místo hraní.

Kdo si má vzít kterou PS5

Zkusím to slepit dohromady, protože o tohle jde nejčastěji.

Když hru chcete hlavně hrát, nemáte extra televizi a je vám jedno, jestli je na disku, vezměte základní PS5. Podle toho, jestli lovíte hry na discích, sáhnete po diskové nebo digitální. Tohle je volba pro naprostou většinu lidí a nemá cenu si ji komplikovat.

Když máte malý byt a jde vám o rozměry, koukejte po provedení Slim, zase ve verzi s mechanikou nebo bez podle svých zvyků.

Když máte dobrou velkou televizi, chcete z obrazu maximum a nevadí vám připlatit, má smysl zvážit Pro. Jenom si to poctivě přiznejte předem, ať neplatíte za výkon, který na svém setu neuvidíte.

A do každé rovnice si připočtěte účet, nejspíš nějakou úroveň PlayStation Plus a časem rozšíření úložiště. To jsou náklady, na které se při nadšení z konzole snadno zapomene, a pak nemile překvapí.

Na co si dát pozor

Pár věcí, na kterých lidi nejčastěji naráží, ať na ně nenaběhnete taky.

Nekupujte podle názvu, ale podle mechaniky a výkonu. Slim a Pro nejsou úrovně jedné řady, kde vyšší je vždy lepší volba pro každého. Slim řeší velikost, Pro výkon. To jsou dvě různé otázky.

Ověřujte aktuální ceny, obsah PlayStation Plus a parametry modelů přímo u Sony nebo u prodejce. Mění se to a starý článek, i tenhle, vám aktuální číslo nezaručí.

Než koupíte hru někomu na online hraní, zjistěte, jestli k ní bude potřeba i předplatné. Bez něj se u řady her spolu online nezahrajete.

U rozšíření úložiště hlídejte kompatibilitu disku s PS5, ne jen jeho cenu. Levný nevhodný disk vyjde nakonec dráž.

A u ovladačů i konzole řešte případné potíže hned v záruce. Čekání se nevyplácí.

Co si z celého článku odnést

Vyberte nejdřív mezi mechanikou a digitální verzí, to je rozcestí, které rozhodne nejvíc. Základní PS5 stačí drtivé většině hráčů, Slim řešte kvůli místu, Pro jen když máte televizi a chuť za výkon připlatit. K tomu si založte pořádný účet, spočítejte si předplatné podle toho, jestli hrajete online, a s příslušenstvím počkejte, dokud nenarazíte na konkrétní potřebu. A každé číslo, cenu i obsah předplatného si před nákupem ověřte u Sony nebo prodejce, ať stavíte na tom, co platí teď, ne loni.