Syn souseda mi jednou ukazoval hru, kterou hrál o přestávce ve škole. Žádná instalace, žádné čekání. Otevřel prohlížeč, naťukal adresu a za pět vteřin uhýbal před ostatními hady na aréně velké jako fotbalové hřiště. Než zvonilo na další hodinu, stihl tři kola. Přesně tohle je důvod, proč se online hraní v prohlížeči nikdy neomrzelo, i když má PC i mobil plný lákavějších titulů ke stažení.

Prohlížečové hry (anglicky browser games) se spouští přímo v internetovém prohlížeči, bez instalace a bez čekání na stažení. Kliknete na odkaz a hrajete. Tenhle článek vysvětlí, jak se takové hry dělí, kde je bezpečné je hledat a na čem nejlíp fungují. Konkrétní portály a jednotlivé žánry rozebereme v navazujících článcích, tady jde o základní orientaci.

Co přesně znamená „hra v prohlížeči”

Kdysi to znamenalo hlavně Flash. Ta technologie z konce devadesátých let pohánela drtivou většinu jednoduchých webových her a jejich portálů. Adobe podporu Flashi ukončil na konci roku 2020 a prohlížeče ho přestaly spouštět. Portály, které chtěly přežít, musely hry buď přepsat do nových technologií, nebo je nechat zmizet. Řada starých titulů tak dnes už nikde nenajdete, pokud si je někdo neuchoval v emulátoru.

Dnešní prohlížečové hry běží hlavně na technologii HTML5 (soubor webových standardů, který umí přehrávat grafiku, zvuk i animace bez cizích doplňků). Výhoda je jasná: hra běží v jakémkoliv moderním prohlížeči, na počítači i mobilu, bez instalace pluginu. Nevýhoda je, že HTML5 hry mají technické stropy. Na složitou 3D grafiku s vysokými nároky na výkon se v prohlížeči úplně nehodí, na to slouží spíš klasické PC nebo konzolové hry.

Vedle HTML5 existují i hry postavené na WebGL (technologie pro 3D grafiku v prohlížeči) nebo hry, které se v prohlížeči jen spustí, ale běží na vzdáleném serveru a k vám posílají obraz jako video. Tomu druhému principu se říká cloud gaming, a i když technicky taky “hrajete v prohlížeči”, jde o úplně jinou kategorii než rychlá oddechovka na deset minut. Cloud gaming potřebuje stabilní internet a často předplatné, zatímco běžná prohlížečová hra tenhle požadavek nemá.

Co jsou .io hry a proč se jim tak říká

Pojem .io hra se vžil pro konkrétní typ prohlížečových her, které vznikly v polovině dvacátých let. Jméno mají po doméně .io, na které první z nich vycházely (třeba agar.io nebo slither.io). Dnes se .io hrou myslí spíš styl než konkrétní doména.

Typická .io hra má několik společných znaků. Hraje se ve webovém prohlížeči bez instalace. Zápas trvá krátce, často jen pár minut. Hráči soupeří přímo proti sobě v jedné aréně nebo mapě, ne proti počítačem řízeným postavám. A ovládání je jednoduché, obvykle jen myš, případně myš a pár kláves.

Princip většiny .io her je jednoduchý na pochopení a těžký na zvládnutí. V agar.io pohlcujete menší buňky a utíkáte před většími. Ve slither.io rostete jako had a snažíte se, aby vás nikdo neodřízl. Právě tahle jednoduchost je vysvětluje, proč se tak rychle šíří mezi školáky i dospělými, kteří chtějí pauzu na pět minut, ne herní večer.

Co znamená F2P a v čem se liší od “hry zdarma”

Zkratka F2P znamená free-to-play, tedy hra zdarma ke hraní. Zní to jako synonymum k prohlížečové hře, ale není to totéž. F2P je způsob, jak se hra platí (nebo neplatí), prohlížečová hra je způsob, jak se spouští. Fortnite je F2P hra, ale nespouští se v prohlížeči, instaluje se jako klasická hra. Naopak spousta jednoduchých prohlížečových her je F2P úplně bez výjimky, protože jinou variantu ani nenabízí.

U F2P her narazíte na dva základní obchodní modely. První je čistě kosmetický: platíte za vzhled postavy nebo předmětu, ale herní výhodu vám to nedává. Druhý je takzvaný pay-to-win (platíš, abys vyhrával), kde peníze kupují reálnou herní sílu, silnější zbraň, rychlejší postup, výhodu proti ostatním. U jednoduchých prohlížečových her a .io titulů bývá nákup nejčastěji kosmetický nebo jde o odstranění reklam. Než do nějaké hry začnete sypat peníze, všimněte si, jestli placený obsah mění jen vzhled, nebo i sílu postavy. Konkrétní ceny a obsah nabídek se v jednotlivých hrách často mění, takže je vždy dobré ověřit si aktuální stav přímo v obchodě dané hry.

U prohlížečových her navíc narazíte na variantu, která se v instalovaných hrách moc nevidí: reklama jako plnohodnotná měna. Místo placení sledujete krátké video, a odměnou je herní bonus, extra život nebo rychlejší postup. Firmám to vydělá přes reklamní sítě, hráč nemusí sáhnout do peněženky vůbec. Není v tom nic skrytého, jen dobré vědět, že “zdarma” u prohlížečových her často znamená právě tohle, ne úplnou absenci jakéhokoliv obchodního modelu.

Kde je bezpečné hrát a čeho se vyvarovat

Prohlížečové hry mají pověst něčeho neškodného, protože se nic neinstaluje do počítače. Ta pověst je z velké části pravdivá, ale ne úplně. Riziko se přesouvá jinam, hlavně k prohlížeči samotnému a k tomu, na jakém webu hru spouštíte.

Největší portály jako Poki fungují jako kurátoři: hry procházejí kontrolou, než se objeví v katalogu, takže pravděpodobnost, že narazíte na škodlivý kód, je nízká. Konkrétnímu portálu Poki, jeho katalogu a bezpečnostním opatřením se věnujeme v samostatném článku, tady jde o obecné zásady platné pro celou kategorii.

Menší a neznámé weby s hrami takovou kontrolu často nemají. Riziko u nich nespočívá v tom, že by vám hra nainstalovala virus, přímo ve hře to jde technicky složitě. Problém bývá jinde: vyskakovací reklamy, které vás přesměrují na podvodnou stránku, falešná tlačítka “stáhnout” vedle hry, která ve skutečnosti stahují něco úplně jiného, nebo formuláře žádající e-mail či telefon výměnou za “bonus”. Tady platí jednoduché pravidlo: prohlížečová hra nikdy nepotřebuje vaše telefonní číslo ani přístup k fotkám v mobilu. Jakmile o něco takového žádá, zavřete kartu.

Druhé riziko je reklamní model samotný. Spousta zdarma dostupných her se živí reklamou, a ne všechny reklamní sítě jsou stejně přísné na to, co pouštějí. Rozumná obrana je hrát na známých portálech, mít v prohlížeči aktuální verzi a nepodceňovat blokování vyskakovacích oken, které dnešní prohlížeče nabízejí přímo v nastavení.

Zvláštní kategorie rizika jsou rozšíření do prohlížeče, která se u herních webů občas vyskytnou jako doporučená instalace, třeba slibovaná “rychlejší hra” nebo “lepší grafika”. Legitimní prohlížečová hra rozšíření nepotřebuje, spustí se čistě přes webovou stránku. Když vás web k instalaci něčeho takového tlačí, jde skoro jistě o reklamní nebo sledovací nástroj, který s hrou samotnou nemá nic společného.

Třetí bod se týká hlavně rodičů. Řada .io a arénových her má chat s ostatními hráči, často cizími dospělými. U dětí je rozumné hlídat, jaké hry hrají a jestli mají v dané hře zapnutou komunikaci s cizími lidmi. Většina rozšířených portálů má i sekci speciálně pro mladší publikum s omezenější komunikací, ale ne všechny hry v katalogu automaticky spadají do “dětské” kategorie jen proto, že vypadají hravě.

Na počítači, mobilu, nebo obojím

Prohlížečové hry si poradí prakticky s jakýmkoliv zařízením, na kterém běží moderní prohlížeč. To je jejich hlavní síla proti klasickým instalovaným hrám. V praxi se ale zařízení podle žánru docela liší.

Na počítači vyhrávají hry, které potřebují přesné ovládání myší, strategické tituly, střílečky z pohledu shora nebo právě zmíněné .io hry typu slither.io a agar.io. Klávesnice a myš dají přesnost, kterou na dotykové obrazovce jen těžko nahradíte. Větší monitor pomáhá u her, kde se toho na obrazovce děje hodně naráz.

Na mobilu a tabletu se naopak lépe hrají tituly uzpůsobené na dotyk, jednoduché puzzly, hry na klepání, arkádové skákačky. Řada portálů dnes svůj katalog automaticky přizpůsobuje typu zařízení: na mobilu vám nabídnou primárně hry navržené pro dotyk, na počítači spíš ty, které počítají s myší a klávesnicí. Pokud otevřete na mobilu hru stavěnou čistě pro myš, občas půjde ovládat i přes virtuální joystick na obrazovce, ale zážitek bývá o dost horší než na počítači.

Tablet je v tomhle ohledu takový hybrid. Větší displej než telefon, ale pořád dotykové ovládání, takže se nejlíp hodí pro hry, které jsou primárně mobilní, jen na větší ploše.

Jedna praktická poznámka k výkonu. I když prohlížečová hra nevyžaduje výkonné PC jako moderní AAA titul, starší telefon nebo přetížený prohlížeč s desítkami otevřených karet dokáže i jednoduchou hru zpomalit. Než hru odepíšete jako “špatně udělanou”, zkuste zavřít zbytečné karty a případně prohlížeč restartovat.

Orientace displeje hraje u mobilu větší roli, než by se čekalo. Řada arkádových a akčních titulů počítá s telefonem na šířku, kde se vejde víc ovládacích prvků vedle sebe. Puzzly a jednodušší hry na klepání naopak často fungují lépe na výšku, protože se s telefonem drží pohodlněji jednou rukou. Když hra vypadá zmatečně nebo se ovládací tlačítka mačkají na sebe, stačí telefon otočit a leckdy je problém vyřešený.

Ovladač v prohlížeči funguje, jen o tom málokdo ví

Málokdo čeká, že si k prohlížečové hře připojí klasický herní ovladač, ale u řady titulů to jde. Moderní prohlížeče podporují takzvané Gamepad API, tedy standard, který prohlížeči umí předat signál z USB nebo bluetooth ovladače stejně, jako to dělá nainstalovaná hra na konzoli nebo PC.

V praxi to funguje jednoduše. Ovladač připojíte k počítači, otevřete hru, stisknete libovolné tlačítko na ovladači a stránka ho sama rozpozná. Žádné párování v nastavení systému, žádný ovladačový software třetí strany. Ne každá prohlížečová hra to podporuje, hlavně jednodušší .io tituly počítají čistě s myší, ale u složitějších akčních her a závodů se podpora ovladače objevuje čím dál častěji.

Na mobilu je to jiná píseň. Bluetooth ovladač k telefonu připojit jde, ale zdaleka ne každá mobilní prohlížečová hra ho umí využít, protože většina je stavěná primárně na dotyk. Pokud vám nejvíc vyhovuje hraní s ovladačem v ruce, dává většinou víc smysl sáhnout po počítači.

Kam se poděje váš postup, když zavřete kartu

U spousty prohlížečových her nikdy nezakládáte účet, a přesto se vám při dalším otevření zobrazí rozehraná pozice nebo nejlepší skóre. Děje se to díky takzvanému local storage, tedy malému úložišti přímo v prohlížeči, kam si hra ukládá data jen pro vaše konkrétní zařízení a konkrétní prohlížeč.

Zádrhel je v tom slově “konkrétní”. Postup uložený v Chromu na počítači se sám nepřenese do Safari na telefonu ani do Chromu na jiném počítači. Když navíc v nastavení prohlížeče vymažete data prohlížení nebo cookies, local storage zmizí s nimi a postup je pryč, i když jste ho hráli měsíc.

Řešení nabízí jen část her, a to založení účtu přímo v dané hře nebo na portálu, kde ji hrajete. Účet posílá postup na server, takže se objeví na kterémkoliv zařízení, kde se přihlásíte. U her, které hrajete jednorázově na pět minut, se s tím nikdo netrápí. U rozsáhlejších titulů, kde stavíte postavu nebo sbíráte předměty týdny, se založení účtu jednoznačně vyplatí, jinak riskujete, že jediné promazání prohlížeče smaže všechnu odehranou práci.

Jak se v nabídce zorientovat

Portálů s prohlížečovými hrami je na internetu spousta, od velkých mezinárodních katalogů po menší specializované weby. Liší se hlavně tím, jak pečlivě hry vybírají, jak vypadá jejich systém kategorií a jestli mají verzi optimalizovanou pro mobil.

Základní orientační bod je žánrové členění. Většina portálů dělí hry podle podobných kategorií, jako jsou akční hry, hlavolamy, závody, sportovní hry, hry pro dva hráče na jedné klávesnici, nebo právě zmíněné .io tituly. Když hledáte konkrétní typ zážitku, tahle kategorizace vám ušetří víc času než procházení náhodných doporučení na hlavní stránce.

Druhý orientační bod je popularita a hodnocení uvnitř portálu. Hry s vysokým počtem odehraných her a dobrým hodnocením obvykle mají méně technických problémů a jsou méně náchylné k tomu, že je vývojář po pár měsících opustí. U nových a neznámých titulů buďte obezřetnější, hlavně pokud po vás chtějí cokoliv navíc kromě samotného hraní.

Přehledy jednotlivých žánrů, jako jsou třeba survival a sandbox hry nebo battle royale tituly, najdete v samostatných článcích věnovaných konkrétním kategoriím her. Tenhle text slouží jako rozcestník, ne jako vyčerpávající seznam všech žánrů, které se dají v prohlížeči hrát.

Dva hráči, jedna klávesnice

Zvláštní a docela životaschopná kategorie jsou prohlížečové hry pro dva hráče na jednom zařízení. Obvykle jde o jednoduché souboje nebo závody, kde jeden hráč ovládá postavu šipkami a druhý písmeny WASD, oba na stejné klávesnici vedle sebe.

Tenhle formát přežívá hlavně proto, že řeší konkrétní situaci: dva lidi u jednoho počítače, bez druhého ovladače, bez instalace čehokoliv. Sourozenci u babičky na chalupě, děti o přestávce ve školní počítačové učebně. Tam, kde by nastavování split screenu v klasické instalované hře trvalo déle než samotná hra, se prohlížečová varianta rozjede pár vteřin po kliknutí.

Kvalita se mezi jednotlivými tituly dost liší. Nejlepší z nich mají vyladěné ovládání tak, aby si obě strany klávesnice nepřekážely a hra reagovala plynule i při rychlých pohybech obou hráčů najednou. U slabších verzí se stává, že tlačítka jednoho hráče omylem zasahují do zóny druhého, hlavně na menších klávesnicích u notebooků.

Na co si dát pozor

Ne každá hra označená jako “zdarma” zůstane zdarma po celou dobu hraní. Řada titulů vás pustí k prvním úrovním bez placení a teprve později nabídne rychlejší postup nebo lepší vybavení za peníze. Nic špatného na tom není, pokud o tom víte dopředu. Problém nastává, když si dítě nebo méně zkušený hráč neuvědomí, že tlačítko “pokračovat” vede na platební bránu.

Druhá věc se týká účtů. Spousta prohlížečových her jde hrát úplně bez registrace, ale některé nabízí (nebo vyžadují) vytvoření účtu kvůli ukládání postupu mezi zařízeními. Pokud se registrujete, používejte heslo, které nemáte nikde jinde, stejně jako u každého jiného online účtu. Menší herní portál často nemá stejnou úroveň zabezpečení jako velká platforma, a únik hesel z menších webů není nic neobvyklého.

Třetí bod: reklamy uprostřed hraní. Řada zdarma dostupných her je financovaná reklamou, která se objeví mezi koly nebo po smrti postavy. Je to běžná součást modelu, ne chyba. Otravné to je, ale nebezpečné to samo o sobě není, pokud reklamu jen sledujete a nic neinstalujete. Pozor dávejte hlavně na reklamy, které vás nutí kamkoliv kliknout mimo samotné tlačítko zavřít.

Shrnutí

Prohlížečové hry jsou nejrychlejší způsob, jak si dnes zahrát bez instalace, ať už jde o krátkou .io bitvu, hlavolam na deset minut, nebo rozsáhlejší F2P titul. Fungují na počítači i mobilu, jen se podle zařízení hodí jiný typ hry: myš a klávesnice pro přesné akční tituly, dotyk pro jednodušší arkády a puzzly.

Bezpečnost stojí hlavně na výběru portálu. Známé a kurátorované katalogy riziko podstatně snižují, neznámé weby s agresivní reklamou ne. Konkrétní příklad takového kurátorovaného portálu, včetně jeho katalogu her a specifik pro mobil i počítač, najdete v článku o Poki. Tam, kde vás hra žádá o telefonní číslo, platbu za “bonus” nebo instalaci čehokoliv mimo prohlížeč, je namístě couvnout a hru zavřít.