Kamarádka se mě jednou ptala, proč vlastně platí měsíčně za hru, kterou má roky rozehranou, a stejně to nechápe jako plýtvání penězi. Odpověď je jednoduchá: nekupuje si hru, kupuje si přístup do světa, který žije dál i večer, kdy ona sedí u televize. To je v kostce rozdíl mezi MMO a většinou ostatních žánrů.

Nehrajete proti scénáři, hrajete vedle tisíců dalších lidí, kteří dělají to samé ve stejnou chvíli. Zkratka MMO znamená masivně multiplayerová online hra (massively multiplayer online). MMORPG je její podžánr, kde k tomu přidáte RPG prvky, tedy postavu, kterou si vyvíjíte, úkoly a příběh. V praxi se oba pojmy často pletou, protože naprostá většina velkých MMO jsou zároveň MMORPG. Existují i jiné druhy, třeba MMO střílečky nebo MMO stavitelské hry, ale když někdo řekne prostě „MMO“, většinou má na mysli právě tenhle typ.

Co dělá z online hry MMO

Hlavní rozdíl proti běžné multiplayerové hře je počet lidí ve stejném světě naráz a jeho trvalost. V klasické online střílečce se sejde třeba deset nebo dvacet hráčů na jednu partii, po jejím konci se svět resetuje a nikdo si nic nepamatuje, v MMO svět běží pořád. Města existují, i když zrovna spíte, ekonomika se hýbe podle toho, co ostatní hráči obchodují, a farma, na které jste včera vybili příšery, může být dnes prázdná, protože tam byl někdo přede mnou.

Server přitom typicky drží stovky až tisíce hráčů zároveň, rozdělených podle oblastí nebo instancí, aby to počítač i připojení zvládly. Instance je oddělená kopie lokace, kterou hra vytvoří jen pro vás nebo vaši skupinu, aby se vám do cesty nepletli cizí hráči, když plníte konkrétní úkol. Podle mého je právě tahle setrvačnost světa to, co MMORPG dělá jiným zážitkem než cokoliv singleplayerového. Nejste hlavní hrdina příběhu. Jste jeden z mnoha, a svět se s vámi nezastaví, když si dáte pauzu.

Servery bývají navíc rozdělené do samostatných kopií, kterým se říká servery nebo shardy, s vlastní populací hráčů a někdy i vlastní ekonomikou. Když si založíte postavu na jednom serveru, obvykle na něm zůstanete, protože přechod mezi shardy bývá u řady her omezený nebo zpoplatněný. Než se rozhodnete, kam se s kamarády přihlásíte, ověřte si, jestli hra umožňuje hrát spolu i z různých serverů, nebo jestli musíte být všichni na stejném.

Postava, kterou budujete měsíce

Typický postup v MMORPG vypadá podobně napříč tituly. Vyberete si rasu a povolání, třeba válečníka, léčitele nebo kouzelníka, a postavu vedete od nejnižší úrovně nahoru. Cesta tam vede přes úkoly (questy), lov příšer a postupné získávání lepšího vybavení. Rozdíl proti singleplayer RPG je v tempu. Zatímco jednohráčovou hru dohrajete za desítky hodin a skončí, u MMORPG je vrchol zážitku často až tam, kde jednohráčová hra teprve začíná. Po dosažení nejvyšší úrovně totiž nastupuje takzvaný endgame, tedy obsah pro postavy na maximu. Skupinové výpravy do nebezpečných lokací (raidy), soutěžení o nejlepší vybavení, žebříčky a sezónní obsah, který se pravidelně obnovuje. Někteří hráči tomu věnují stovky hodin ročně, jiní se spokojí s tím, že postavu vytáhnou na rozumnou úroveň a zbytek hrají příležitostně. Obojí je v pořádku, MMORPG na rozdíl od jednohráčových her počítají s tím, že v nich zůstanete dlouho.

Většina povolání se navíc dělí podle role ve skupině. Tank drží pozornost nepřátel na sobě a vydrží nejvíc zásahů. Léčitel drží ostatní naživu. Poškozovací role, které se často říká jednoduše dps, má za úkol nepřítele co nejrychleji sundat. Vyvážená skupina na náročnější obsah obvykle potřebuje kombinaci všech tří rolí, a právě proto je hledání parťáků a domlouvání složení skupiny nedílná součást hraní, ne jen souboj samotný.

Subžánry, které se pod MMORPG schovávají

Nálepka MMORPG pokrývá dost širokou paletu her a stojí za to je od sebe odlišit.

Klasické fantasy MMORPG jsou nejrozšířenější varianta, se středověkým prostředím, meči, magií a příšerami. Bojový systém tu bývá založený na cooldownech, tedy schopnostech s dobou obnovy, které si hráč skládá do rotace útoků. Sci-fi MMORPG přenášejí stejný princip do vesmíru nebo budoucnosti, s loděmi a laserovými zbraněmi místo mečů, a často přidávají i letecký nebo vesmírný pohyb jako vlastní vrstvu hry.

Sandboxová MMO dávají hráčům víc volnosti v tom, co ve světě dělat, s důrazem na ekonomiku, teritoria a hráčské frakce místo pevně daného příběhu. Místo plnění předepsaných úkolů si tu hráči často sami určují cíl, ať je to ovládnutí území, budování obchodní sítě, nebo souboje mezi hráčskými frakcemi. Existují i akční MMORPG, kde boj funguje víc jako v akční hře než přes vyčkávání na tahy nebo cooldowny, s důrazem na míření a včasné úhyby místo výpočtu poškození podle statistik.

Zvlášť bych zmínil MMO s izometrickým pohledem a silným důrazem na sbírání předmětů, kde se hraje spíš o vybavení a buildu postavy než o příběhu. A pak jsou tu MMO střílečky, které mají masivní online svět, ale bojový systém je střelecký, ne RPG. Ty už spadají mimo tenhle žánr, i když se v nich MMO princip trvalého světa drží stejně.

Gildy a proč se v MMO hraje spíš ve skupině

Naprostá většina obsahu pro pokročilé postavy je stavěná na spolupráci víc hráčů. Gilda, tedy trvalé sdružení hráčů uvnitř hry, funguje jako parta, se kterou plánujete raidy, sdílíte zdroje a domlouváte se, kdy a co budete hrát společně. Vstup do aktivní gildy bývá pro nováčka jeden z nejrychlejších způsobů, jak se v endgame obsahu zorientovat, protože zkušenější hráči často rádi poradí, jaké vybavení sehnat nebo jakou taktiku na konkrétního bosse zvolit. Sociální rozměr je podle mě to, co MMORPG odlišuje od většiny ostatních žánrů nejvíc. Nehrajete jen proti hře, hrajete v kontextu komunity, která má vlastní pravidla, hierarchii a někdy i konflikty. Gildové války o teritorium nebo spory o rozdělení kořisti z raidu bývají u řady hráčů stejně silným zážitkem jako samotný obsah hry. Kdo preferuje hraní v naprostém klidu bez závazků vůči ostatním, může se gildám vyhnout, ale připraví se tím o kus obsahu, který je pro žánr typický.

Menší gildy fungují spíš jako parta kamarádů, kteří spolu hrají příležitostně a nikam nespěchají. Velké gildy zaměřené na nejtěžší obsah naopak fungují skoro jako organizace, s pevnou docházkou, rozpisem rolí a někdy i zkušebním obdobím pro nové členy. Než do některé vstoupíte, zjistěte si, jaký přístup preferuje. Ušetříte si zklamání z toho, že jste čekali ležérní partu a dostali se do skupiny, kde se čeká pravidelná docházka třikrát týdně.

Ekonomika, kterou tvoří sami hráči

Velká část MMORPG má vlastní virtuální ekonomiku, kde suroviny, vybavení a služby obchodují přímo hráči mezi sebou, často přes aukční síň nebo tržiště přímo ve hře. Ceny se tam hýbou podle nabídky a poptávky stejně jako v reálném obchodě. Když se objeví nový obsah vyžadující konkrétní surovinu, její cena na trhu obvykle vyskočí, dokud ji hráči nezačnou dostatečně těžit nebo vyrábět.

Někteří hráči si tuhle stránku hry oblíbí natolik, že tráví většinu času právě obchodováním a výrobou místo boje. Řemeslné profese, jako kovářství nebo alchymie, jim dávají prostor vydělávat herní měnu, kterou pak jiní hráči utrácí za vybavení, protože si ho sami vyrobit neumí nebo nechtějí. Tahle dělba práce uvnitř hráčské komunity je jeden z důvodů, proč MMORPG dokážou fungovat roky, ne jenom pár týdnů jako kratší multiplayerové tituly. Sledování trhu se u některých hráčů stává vlastní minihrou. Nakoupí surovinu levně ve chvíli, kdy o ni nikdo nestojí, a prodají ji později, když po ní poptávka vyskočí, třeba kvůli novému obsahu. Jiní hráči tuhle stránku ignorují úplně a řemeslné suroviny prostě prodají za první nabídnutou cenu. Obojí je v pořádku, ekonomika MMORPG má prostor pro obě skupiny zároveň.

Free to play, nebo předplatné

Ekonomický model MMORPG se za poslední roky hodně proměnil. Kdysi byla naprostá norma měsíční předplatné, dnes většina nových titulů startuje jako free to play, tedy zdarma ke stažení a hraní, s možností útrat za kosmetiku nebo urychlení postupu.

Obě varianty mají něco do sebe.

Předplatné funguje jako jasná dohoda: platíte, dostáváte plný obsah, vývojář nemusí vymýšlet, jak z vás vytáhnout peníze jinými cestami. Nevýhoda je bariéra na vstupu, hlavně pro někoho, kdo si chce hru jen vyzkoušet. Free to play tuhle bariéru boří, ale nese riziko, že se ekonomika hry naklání směrem k útratám, a hráč, který neplatí nic, může narazit na pomalejší postup nebo omezenější obsah.

Některé tituly kombinují oba přístupy, tedy základní hraní zdarma a volitelné rozšíření nebo výhody za jednorázový poplatek místo měsíčního předplatného. Přesný obsah předplatných, aktuální ceny ani rozsah free verze u jednotlivých her tady záměrně neuvádím, protože se to mění a liší podle regionu. Než si na cokoliv vytvoříte účet, ověřte si aktuální podmínky přímo u vydavatele dané hry.

Známé tituly jako orientační body

Když se řekne MMORPG, většina hráčů si vybaví hry jako World of Warcraft, Final Fantasy XIV nebo Albion Online. Uvádím je čistě jako obecně známé příklady toho, jak žánr vypadá v praxi, ne jako recenzi nebo doporučení. Každá z nich zastupuje trochu jiný přístup: jedna je klasické fantasy MMORPG s dlouhou historií, druhá staví na silném příběhu a pravidelně vydávaném obsahu, třetí sází na sandbox a ekonomiku ovládanou hráči. Konkrétní ceny, obsah předplatných nebo aktuální stav těchto her si ověřte přímo u vydavatele, protože se průběžně mění.

Jak si vybrat první MMORPG

Kdo do žánru teprve nakukuje, snadno se lekne rozsahu. Než se rozhodnete, zkuste si nejdřív odpovědět na pár otázek. Chcete hrát hlavně sami, s příležitostnou skupinou, nebo přímo v partě kamarádů? Vadí vám pevný čas raidů, nebo vám vyhovuje flexibilnější tempo? A kolik hodin týdně jste ochotní hře reálně věnovat?

Fantasy MMORPG s dlouhou historií obvykle nabízí propracovaný systém pro nováčky, protože se roky učil, jak nové hráče udržet. Novější tituly zase bývají modernější v ovládání, ale mají menší komunitu, do které se zapojíte. Žádná volba není špatná, jen se hodí vybrat podle toho, kolik času a jakým způsobem chcete hru hrát, ne podle toho, co zrovna hraje nejvíc lidí.

Než se rozhodnete pro konkrétní titul, zkuste si přečíst pár recenzí zaměřených přímo na zážitek nováčka, ne jen celkové hodnocení hry. U MMORPG se totiž hodně liší, jak moc srozumitelně vysvětlí základní systémy hned na startu. Hra, která vás hodí do světa bez vysvětlení, jak funguje inventář nebo skupinové hledání, umí odradit rychleji než náročnost samotného obsahu.

Čím se MMORPG liší od singleplayer RPG a browser strategií

Tady se hodí jasně oddělit tři věci, které si lidé občas pletou. Singleplayer RPG hrajete sami, příběh je napsaný pro vás a svět čeká, až se do něj vrátíte třeba za měsíc. Tomuhle typu her a jejich subžánrům se věnujeme samostatně v článku o RPG hrách. Základní rozdíl je v tom, že v MMORPG svět nikdy nečeká, hraje ho s vámi zástup dalších lidí, a to, co uděláte, může ovlivnit i je.

Browserové strategie, tedy hry hrané přímo v prohlížeči bez instalace, se od MMORPG liší tempem a hloubkou. Většinou jde o budování základny nebo města, kde se pokrok počítá spíš v hodinách čekání než v akční hře v reálném čase. MMORPG proti tomu nabízí přímou akci, pohyb postavou po světě a boj, který hrajete aktivně, ne jen kliknutím jednou za pár hodin.

Na co si dát pozor

MMORPG umí spolykat víc času, než čekáte. Endgame obsah je navržený tak, aby vás držel dlouhodobě, a to je v pořádku, dokud si to sami hlídáte. Problém nastává, když se honba za lepším vybavením nebo místem v žebříčku stane povinností místo zábavy.

Free to play tituly si prověřte v recenzích ještě předtím, než do nich investujete čas. Ne každý model mikrotransakcí je vyvážený stejně, u některých her platící hráči jasně předbíhají ty neplatící. A pokud hrajete MMORPG kvůli sociální stránce, tedy kvůli partě nebo gildě, počítejte s tím, že raidy a skupinové aktivity bývají vázané na pevný čas. Kdo nemůže hrát pravidelně ve stejné dny, těžko drží krok se skupinou, která hraje čtyřikrát týdně.

Přehled dalších herních žánrů a jejich vzájemné rozdíly najdete v pilířovém článku Herní žánry.

Shrnutí

MMORPG dává smysl hráčům, kteří chtějí dlouhodobý svět a rádi hrají s ostatními, ne jen proti nim nebo vedle nich. Kdo hledá uzavřený příběh na pár desítek hodin, sáhne spíš po singleplayer RPG. Než se pustíte do konkrétní hry, zjistěte si, jestli běží na předplatné, nebo free to play, a jak moc času žánr obvykle vyžaduje. Ušetříte si tak zklamání z toho, že jste čekali krátký zážitek a dostali svět, který na vás čeká roky.