Před pár lety jsem si chtěl znovu zahrát strategii, kterou jsem kdysi měl na čtyřech cédéčkách. Krabice se ztratila při stěhování, elektronický obchod, kde jsem si ji později koupil podruhé, mezitím skončil, a s ním i můj účet a celá knihovna. Zbyla mi vzpomínka a prázdná složka na disku. Přesně v takové chvíli člověku dojde, jak velký je rozdíl mezi větami „tu hru mám“ a „k té hře mám přístup“.

GOG, dřív Good Old Games, staví celý svůj obchod právě na tomhle rozdílu. Na hlavní stránce to firma píše bez okolků: podle ní byste měli vlastnit věci, které si kupujete. Zčásti je to marketingový slogan, to si nebudeme nalhávat. Pod ním ale leží konkrétní technické rozhodnutí, které stojí za vysvětlení, a stejně konkrétní hranice, za kterou už to heslo neplatí.

Zámek ve hře, kterému se říká DRM

DRM je zkratka anglického Digital Rights Management, tedy správa digitálních práv. V praxi jde o kus kódu, který před spuštěním hry nebo v jeho průběhu ověřuje, jestli ji máte právo hrát. Ověření může proběhnout dotazem na server obchodu, přítomností běžícího klienta v pozadí, kontrolou hardwaru počítače nebo prostým počítáním aktivací. Hráč o téhle vrstvě většinou vůbec neví, dokud jednou nepřestane fungovat.

GOG tenhle zámek ze svých her odstraňuje a sám to formuluje tak, že nebudete zamčení mimo tituly, které jste zaplatili, ani se po vás nebude neustále chtít, abyste dokazovali, že je vlastníte. Prakticky to vypadá docela nudně. U hry ve své knihovně otevřete sekci se zálohami a stáhnete si offline instalátor. Je to obyčejný soubor, který přenesete na jiný počítač, spustíte a hra se nainstaluje a rozjede. Bez přihlašování, bez klienta na pozadí, bez odpočítávání instalací.

Co vám ten jeden soubor doopravdy dá

Za prvé zálohu, kterou máte fyzicky u sebe. Instalátor si odložíte na externí disk, na síťové úložiště nebo rovnou na obě místa, a nikdo vám ho odtamtud na dálku nesmaže.

Za druhé hraní bez internetu. Chata bez signálu, letadlo, celodenní výpadek u poskytovatele. Hra běží dál, protože se nemá koho ptát na povolení.

Za třetí odolnost proti tomu, co potkalo mě. Když obchod skončí nebo z něj hra kvůli vypršené licenci zmizí, stažený instalátor vám zůstane ležet na disku. GOG to u svého programu na záchranu starých her říká přímo: hráči mají k offline instalátorům přístup vždycky a je na nich, jakým způsobem si je ohlídají.

Za čtvrté klid při přeinstalaci systému. Nemusíte hlídat, kolikrát jste hru aktivovali, ani psát podpoře prosbu o uvolnění další aktivace, protože žádné počítadlo aktivací tam není.

A teď poctivě, kde to heslo končí

Tohle je část, kterou v propagačních materiálech nenajdete a která se v diskusích pravidelně ztrácí. Chybějící technická ochrana není totéž co chybějící licenční podmínky. Licenční ujednání, která k hrám na GOG patří, typicky dávají kupujícímu nevýhradní a nepřenosnou licenci pro osobní použití, přičemž práva k programu i ke všem jeho kopiím zůstávají držiteli. Stažený soubor si tedy smíte odložit pro sebe a pro své vlastní další instalace. Rozeslat ho známým, nahrát ho někam ke stažení nebo ho dál prodat nesmíte, a na tom fakt, že vám v tom technicky nic nebrání, nemění vůbec nic.

Rád u toho používám přirovnání se zámkem. DRM je zámek, licenční podmínky jsou zákon. Když zámek chybí, zákon platí dál, jen se spoléhá na vaši slušnost místo na strojovou kontrolu.

V praxi se ta hranice dá shrnout jednou otázkou: kdo u toho počítače sedí. Přenést si zakoupenou hru z jednoho instalátoru na svůj notebook, na stolní počítač i na starší mašinu v obýváku je přesně to, kvůli čemu offline instalátor existuje. Poslat stejný soubor kamarádovi, aby ho nemusel kupovat, je něco docela jiného, i když jde technicky o úplně stejný úkon a nikdo vám v tom nezabrání. Rozdíl mezi tím prvním a tím druhým nedělá software, ale smlouva, kterou jste při nákupu odklikli.

Druhá hranice je technická a je stejně důležitá. Bez DRM znamená, že se hra spustí sama o sobě, ne že si vystačí sama se sebou úplně ve všem. Hraní po síti, žebříčky výsledků, cloudové ukládání postupu i herní úspěchy potřebují nějakou infrastrukturu na druhé straně, a tu provozuje vydavatel nebo GOG, ne váš instalátor. Část titulů v katalogu má online součásti, o jejichž osudu rozhodují cizí servery. U hry, kterou kupujete hlavně kvůli multiplayeru, se tedy ptejte, co z ní zbude ve chvíli, kdy servery jednoho dne zhasnou.

Sto starých her, které někdo musel oživit

GOG vyrostl na starých hrách a pořád je to jeho nejrozpoznatelnější část. Firma o sobě píše, že i hry starší, než je sám hráč, důkladně testuje, opravuje v nich chyby a nasazuje záplaty, aby běžely na dnešních systémech. Od podzimu 2024 to má formální podobu. Tisková zpráva z 13. října 2024 ohlásila program pro zachování her, do kterého GOG hned na startu zařadil stovku klasik. Razítko toho programu u hry znamená závazek, že na její kompatibilitu s dnešními i budoucími sestavami firma vynakládá vlastní prostředky a že ji z programu nechce vyřadit.

Od startu se seznam rozrostl z oné stovky na několik set her a stejně tak přibývají zaznamenaná vylepšení, od oprav kompatibility přes stabilitu až po vrácený obsah, který v novějších vydáních chyběl. Přesná čísla se mění po vlnách, jak GOG přidává další dávky titulů, takže aktuální stav uvidíte na stránce programu na první pohled. Jeden háček tam ale je a GOG ho přiznává v odpovědích na časté dotazy hned pod tím.

Program je zatím jenom pro Windows.

GOG Galaxy, klient, který smíte nechat ležet

GOG Galaxy je aplikace zdarma a GOG o ní sám píše, že zůstane volitelným klientem pro jeho hry. To slovo volitelný je v téhle větě to podstatné. Galaxy umí automatické aktualizace, vracení her na starší verzi, cloudové ukládání pozic, sledování herních úspěchů a hlavně slučování knihoven z jiných PC i konzolových platforem do jednoho seznamu. Běží na Windows a na macOS.

Očekávání si ale trochu zkraťte. Ostatní klienty tím z disku nedostanete, protože k instalaci a aktualizaci her z cizích platforem je pořád potřeba mít jejich vlastní aplikaci a Galaxy funguje spíš jako společný rozcestník. A pak je tu drobná ironie: cloudová záloha pozic, tedy jedna z mála věcí, kterou offline instalátor nenahradí, jde právě jenom přes klienta. Kdo chce mít uložené pozice v cloudu, ten se Galaxy nevyhne. Kdo o něj nestojí, nemusí ho nainstalovat vůbec a hry mu poběží stejně.

Třicet dnů a konečně koruny na účtence

GOG na stránce o sobě slibuje vrácení peněz do třiceti dnů od nákupu ve chvíli, kdy hra nefunguje podle vašeho očekávání, a to bez dalších podmínek. Proti čtrnácti dnům, na které jsou hráči zvyklí odjinud, je to slušný náskok. Přesné znění si přesto před nákupem přečtěte přímo v nápovědě obchodu, protože obchodní podmínky se u herních obchodů čas od času mění a to, co platí dnes, nemusí platit za rok.

Pro české hráče se v květnu 2026 změnila ještě jedna praktická věc. GOG 15. května 2026 oznámil podporu českých korun a regionálního nacenění, takže se ceny zobrazují v CZK a jsou upravené pro tenhle region. Odpadá tím přepočítávání kurzu i poplatek za konverzi měny, který si banka bere u karty. Levnější než konkurence tím GOG ale automaticky není a srovnávat se u konkrétní hry pořád vyplatí.

Kde GOG proti velkým obchodům prohrává

Katalog je menší a je to znát hlavně u novinek. Řada vydavatelů své hry bez technické ochrany prodávat odmítá, takže část toho, co vychází ve stejný den jinde, na GOG nedorazí vůbec, nebo dorazí se zpožděním. Kdo chce hrát velké novinky v den vydání, ten si tady nevybere.

Slabší je i komunitní vrstva. Dílna s modifikacemi, rozsáhlá diskusní fóra u každé hry, statistické a streamovací nástroje, tohle všechno mají velké obchody propracovanější a u některých titulů to pro hráče váží víc než technická svoboda. Galaxy navíc běží jen na Windows a na macOS, takže hráči na jiných systémech mají k dispozici obchod, ne klienta.

Na co si dát pozor

Offline instalátor si stáhněte hned po nákupu, ne až ve chvíli, kdy ho budete potřebovat. Přesně tehdy totiž zjistíte, že hra z katalogu mezitím zmizela.

Zálohu držte pro sebe. Poslat instalátor kamarádovi je porušení licence úplně stejně jako u kterékoli jiné hry, i když vás v tom technicky nic nezastaví.

U her s online částí si na stránce titulu dopředu ověřte, co všechno vyžaduje připojení. „Bez DRM“ a „funguje celá bez internetu“ nejsou dvě označení pro totéž.

A poslední věc, kterou dělám sám. Jednou za čas si zkusím některý ze starších instalátorů opravdu spustit na čistém systému, ať vím, že to jde. Záloha, kterou jste nikdy nevyzkoušeli, je zatím jen soubor, o kterém doufáte, že je to záloha.

Shrnutí

GOG nekupujete kvůli nejnižší ceně ani kvůli největšímu výběru, v obojím ho velké obchody porazí. Kupujete si u něj něco jiného: soubor, který zůstane váš i ve chvíli, kdy zmizí obchod, klient i vaše přihlašovací údaje. U starších her a u titulů, ke kterým se chcete vracet za deset let, je to argument, který se těžko přebíjí. Pokud vás zajímají hlavně velké novinky a hraní po síti s ostatními, sáhnete stejně jinam a nic špatného na tom není.

Ta prázdná složka po zaniklém obchodě mě naučila jednu věc. Zálohu si musíte odložit dřív, než ji budete potřebovat, protože potom už bývá pozdě.