Když jsem si naposledy otevřel na Steamu sekci s hrami zdarma, udělal jsem si malý experiment. Prošel jsem první stránku výsledků a u každého titulu si zkusil odhadnout, kolik z něj uvidím, aniž bych sáhl na peněženku. U jedné hry vyšlo, že prakticky všechno. U druhé, že základ, a zbytek se prodává ve víc než stovce placených balíčků. Obě přitom měly na cenovce úplně stejné slovo. Steam hry zdarma nabízí po stovkách, jenže ta nula znamená pokaždé něco trochu jiného a rozdíl většinou zjistíte až po pár hodinách hraní.

Kde se ta kategorie na Steamu vlastně schovává

Steam má pro bezplatné tituly vlastní sekci obchodu s názvem Free to Play, na kterou vede odkaz z hlavního menu. Rychlejší a hlavně přesnější cesta ale vede přes obyčejné vyhledávání. V levém sloupci filtrů najdete položku „Zúžit podle ceny“ a posuvník stáhnete úplně doleva. Ve výsledcích pak místo částky u každé hry svítí slovo Zdarma a na stránce samotné hry nenajdete tlačítko do košíku, ale rovnou tlačítko na hraní.

Ten sloupec filtrů umí ještě něco, co spousta lidí přehlédne. Hned pod cenou v něm sedí „Zúžit podle jazyka“, „Zúžit podle značky“ a „Zúžit podle počtu hráčů“. Když k nulové ceně přidáte češtinu, žánrovou značku a údaj o tom, jestli chcete hrát sami nebo s ostatními, seznam se z tisíců položek smrskne na několik desítek, které má smysl procházet ručně. Vyplatí se to už proto, že nahoře v nefiltrovaném výpisu sedí Counter-Strike 2 a Dota 2, tedy hry, které znáte, i kdybyste na Steam nikdy nešli.

Nula na cenovce má aspoň čtyři různé významy

Představuju si to jako výstavu s volným vstupem. Dovnitř vás pustí bez lístku, jenže u šatny se platí, audioprůvodce stojí zvlášť a do posledních sálů se dostanete jen s doplatkem. Steam označuje stejným slovem hry, které patří do úplně jiných kategorií, a na první pohled nepoznáte, do které.

První skupina je zdarma doopravdy a žádný obchod uvnitř nemá. Patří do ní hororová vizuální novela Doki Doki Literature Club! nebo Simutrans, otevřená simulace dopravy, kterou komunita vyvíjí řadu let. Stáhnete je celé a nikdo po vás nikdy nic dalšího nechce.

Tahle skupina je ze všech nejmenší a nejtišší.

Druhá skupina prodává vzhled. Dota 2 to má napsané rovnou v popisu hry: hráči si můžou sbírat kosmetické předměty, ale všechno, co je ke hraní potřeba, včetně všech hrdinů, nestojí ani korunu. I tady si ale všimněte drobnosti v informacích o obsahu, kde Steam u Doty vedle běžných nákupů ve hře uvádí i „nákupy ve hře založené na štěstí“, tedy předměty, které kupujete naslepo. U Counter-Strike 2 je ta hranice ještě rozmazanější. Valve k němu vedle skinů, tedy jiného vzhledu zbraní, prodává placené povýšení na Prime status, které ovlivňuje, s kým vás hra spáruje.

Třetí skupina je zdarma jen po určitou hranici a najdete v ní ty nejznámější tituly. Destiny 2 rozehrajete bez placení, na stránce hry ale visí dvanáct placených rozšíření a bez nich se k části příběhu nedostanete. The Sims 4 dnes taky stáhnete zdarma, jenže katalog placených balíčků k němu má přes sto položek. Rainbow Six Siege má ten strop popsaný nejpoctivěji, zdarma hrajete rychlé a neohodnocené zápasy s vybranými operátory, hodnocené playlisty a další operátory se platí. A EVE Online dělí hráče rovnou na dva druhy účtu, bezplatný Alpha a předplacený Omega, kde teprve ten druhý odemyká všechny lodě a rychlejší postup.

Čtvrtá skupina zdarma ještě není, i když to slibuje. Path of Exile 2 je na Steamu pořád v placeném předběžném přístupu, přestože jeho tvůrci píšou, že po vydání plné verze bude hra bezplatná. Původní Path of Exile je přitom zdarma už roky a jmenuje se skoro stejně. Kdo si to splete, zaplatí za něco, co může být za nějaký čas k mání za nulu.

Co si na stránce hry přečíst dřív, než kliknete na Hrát

Než začnete stahovat, projděte na stránce hry pár míst:

  • Informace o obsahu u hodnocení PEGI. Když je tam „Nákupy ve hře“, počítejte s obchodem uvnitř. Když je tam „Nákupy ve hře založené na štěstí“, jsou ve hře lootboxy, tedy balíčky s náhodným obsahem.
  • Seznam DLC pod popisem hry. U Destiny 2 jich napočítáte dvanáct, u The Sims 4 přes sto. Je to hrubý, ale rychlý odhad toho, kolik obsahu leží za placenou zdí.
  • Poznámku o virtuální měně. The Sims 4 ji má napsanou přímo na stránce, tedy že hra obsahuje volitelné nákupy virtuální měny, za kterou se pak pořizují herní předměty. Podle mého platí, že čím složitější je vnitřní účetnictví hry, tím hůř si spočítáte, kolik jste v ní utratili.
  • Negativní recenze seřazené podle užitečnosti. U her zdarma se v nich skoro vždycky dočtete, na kolikáté hodině se hra začne ptát na peníze.

Které typy her z nuly vytěží nejvíc

Týmové střílečky jsou na Steamu nejsilnější částí bezplatné nabídky a bez placení v nich odehrajete stovky hodin. Zdarma tam dnes stojí Counter-Strike 2, Apex Legends, Marvel Rivals, THE FINALS, Delta Force i Rainbow Six Siege, což je na jediný žánr slušný výběr. Model je u všech podobný, hra samotná nic nestojí a peníze jdou za vzhled zbraní a postav a za sezonní propustku. Pro nováčka je to nejlepší vstup do světa her zdarma, protože prvních padesát hodin ho žádná placená zeď nepotká. Kdo ale po půl roce zatouží po hodnocených zápasech, ať počítá s tím, že právě tam bývá u stříleček nejčastěji brána.

MOBA, tedy multiplayer online battle arena, kde dva týmy po pěti hráčích ničí soupeřovu základnu, patří k žánrům, kde model zdarma funguje nejčistěji. Dota 2 i SMITE 2 jsou bezplatné a u Doty za peníze koupíte jenom vzhled. Vstupní bariéra je tady jinde než v peněžence. Naučit se v Dotě základy zabere desítky hodin a komunita s nováčky trpělivost nemá, takže tenhle žánr si vybírejte podle toho, kolik máte času, ne podle ceny.

Looter a akční RPG stojí na grindu, tedy opakovaném sbírání a vylepšování vybavení. Warframe a Path of Exile jsou zdarma dlouhodobě a obsahu mají tolik, že se v nich dá strávit rok bez zaplacení koruny. Platíte v nich ale časem, protože se tam prodává hlavně zkrácení čekání, místo v inventáři a vzhled. Rozdíl mezi platícím a neplatícím hráčem není v síle postavy, ale v tom, kolik večerů musí odsedět. Destiny 2 hraje jinou hru, tam se platí přímo za příběhový obsah.

Karetní hry mají na Steamu jednoho výrazného bezplatného zástupce, Yu-Gi-Oh! Master Duel od Konami. Hra je zdarma a její stránka rovnou přiznává, že obsahuje nákupy virtuální měny sloužící k získávání předmětů náhodně. Přeloženo do češtiny, konkurenceschopnou sadu karet si buď postavíte za měsíce hraní, nebo koupíte. Kdo chce karetní hru na půl hodiny večer, bude spokojený i bez placení. Kdo chce hrát turnaje, ať si dopředu spočítá, na kolik ho to vyjde.

Budovatelské hry jsou naopak nejslabší část bezplatné nabídky, a je fér to říct nahlas. Když si na Steamu vyfiltrujete hry zdarma se značkou budování, vypadne na vás dlouhá řada portů prohlížečových a mobilních titulů jako Zoo 2: Animal Park, My Little Farmies nebo My Free Farm 2, tedy her postavených na časovačích a energii. Výjimky se najdou, Simutrans je zdarma úplně a bez obchodu. Kdo ale hledá klasickou budovatelskou hru, kde si sedne na tři hodiny a nikdo ho nepobízí k platbě, vyjde na Steamu v kategorii zdarma o dost hůř než hráč stříleček.

Vojenské simulace tvoří vlastní kapitolu. War Thunder i World of Tanks jsou zdarma a mají za sebou roky provozu. Postup v nich je ale záměrně pomalý a zrychluje se za peníze, což je model, který člověku buď sedne, nebo ho po měsíci vyžene.

Bojová propustka, lootbox a čekání

Bojová propustka, anglicky battle pass, je dnes hlavní způsob, jak free to play hry vydělávají. Funguje jako permanentka na sezonu, koupíte si placenou větev odměn a pak si ji odemykáte plněním úkolů. Rainbow Six Siege prodává balíček s propustkou přímo na stránce hry, obdobný systém má většina velkých stříleček. Problém není v ceně, ta bývá spíš nízká. Problém je v tom, co propustka udělá s vaším časem, protože nedohraná sezona propadne a z večerní zábavy se stane seznam nesplněných úkolů.

Lootboxy poznáte na Steamu podle štítku o nákupech založených na štěstí. Kupujete u nich obálku, ne konkrétní věc, a hodnocení PEGI na to má vlastní označení právě proto, že se kolem téhle mechaniky v Evropě roky vede debata o hranici mezi hrou a hazardem.

Energie a čekání jsou další mechanika, se kterou se na Steamu potkáte hlavně u zmíněných portů prohlížečových her. Hra vám dá omezený počet akcí, ty vyčerpáte za deset minut a pak buď počkáte několik hodin, nebo zaplatíte. Na mobilu to lidem přijde normální, na počítači s myší a klávesnicí působí ten samý časovač obzvlášť otravně.

A pak je tu tlak na nákup, který se špatně měří, zato snadno pozná. Odpočet do konce nabídky, sleva jenom pro nové hráče, dárek za první platbu. Když na vás tohle vyskočí v prvních deseti minutách hraní, hra vás nebere jako hráče, ale jako zákazníka.

Na co si dát pozor

Bezplatná hra pořád něco stojí, jen se to neplatí u pokladny. Velké free to play střílečky zaberou na disku klidně víc než leckterá koupená hra a s každou sezonou si stahují další aktualizace, takže na tarifu s datovým limitem nebo na pomalém připojení vyjde takový titul dráž, než to na první pohled vypadá. Velikost instalace najdete na stránce hry v systémových požadavcích.

Druhá věc jsou děti. K účtu bývá připojená platební karta a nákup uvnitř hry pak proběhne na pár kliknutí, aniž by o tom kdokoli další věděl. Kartu proto v účtu, na kterém hraje dítě, uloženou nenechávejte a projděte si s ním, co konkrétně se v jeho oblíbené hře prodává. Věkové označení PEGI platí u her zdarma úplně stejně jako u koupených a najdete ho na stránce každé hry.

Nabídka se navíc mění rychleji, než se čeká. Hry přecházejí z bezplatného modelu na placený i naopak, ceny rozšíření se liší podle regionu a to, co platilo loni, letos platit nemusí. Než na nějaký konkrétní titul vsadíte večer, otevřete si jeho stránku přímo v obchodě Steamu a přesvědčte se, že u něj pořád svítí slovo Zdarma.

Nula, která není nula

Kategorie her zdarma na Steamu není jeden druh nabídky, ale několik velmi odlišných obchodních modelů schovaných pod stejným slovem. Nejvíc odehraných hodin za nulu vám dnes dají velké týmové střílečky a Dota 2, protože se v nich za peníze kupuje hlavně vzhled. Nejopatrnější buďte u karetních her a u portů prohlížečových budovatelek, kde se platí za postup a za čas.

A jestli si máte odnést jedinou věc, pak tuhle: než kliknete na tlačítko na hraní, přečtěte si pár řádků v informacích o obsahu hry. Zabere to půl minuty a napoví vám o té hře víc než sestříhaný trailer.