Švagr si loni pořídil nový počítač hlavně kvůli práci a jednou večer mi napsal, že by si na něm rád zahrál to samé, co jeho syn hraje u kamaráda. Zapnul ho, otevřel prohlížeč, napsal název hry do vyhledávače a skončil na stránce s pěti různými tlačítky „Stáhnout“. Zavolal mi dřív, než na kterékoliv z nich klikl. Udělal dobře.

Hraní na PC nemá jedno velké tlačítko start. Nemá ani krabici s diskem, kterou strčíte do mechaniky a jede se. Má něco jako předsíň, kterou musíte projít: účet, obchod, stažení, instalace, a teprve pak hra.

Tenhle text vás tou předsíní provede. Nebudu vás vodit Steamem klik po kliku ani řešit, jak z počítače vyždímat víc snímků za sekundu. Na obojí jsou samostatné návody. Chci, abyste po dnešním večeru měli založený účet, staženou první hru a ovládání, které vám nepřekáží.

První krok není hra, ale obchod

Na počítači se hry kupují a instalují přes takzvané herní obchody. Je to program, který si nainstalujete do počítače a který dělá dvě věci najednou: prodává hry a zároveň je stahuje, aktualizuje a spouští. Anglicky se mu říká launcher, česky nejčastěji klient. Představte si ho jako knihovnu s pokladnou hned u vchodu. Hru zaplatíte u pultu, ona se vám sama zařadí do police a vy si ji odtamtud pokaždé berete. Nic nehledáte po internetu, nic nestahujete z cizích stránek.

Právě tady dělá většina nováčků první chybu. Napíšou název hry do vyhledávače, kliknou na první odkaz a stáhnou si instalační soubor odněkud, kde ho nikdo nekontroluje. Taková hra pak buď nefunguje, nebo funguje až moc dobře i pro někoho jiného. Instalační soubory ze stránek, které neznáte, jsou nejrychlejší cesta, jak si do počítače pustit něco nechtěného.

Pamatuju si to od dob prvních stahovaných her: hru berete z obchodu, ne z internetu.

Steam, nebo Epic? Pro začátek si vyberte jeden

Obchodů je víc, ale celý start se dá odbýt s jedním. Druhý si přidáte, až budete vědět, proč ho chcete. Steam je největší a nejrozšířenější. Má nejširší nabídku, největší komunitu, pravidelné slevové akce a spoustu funkcí kolem her, třeba dílnu s uživatelskými úpravami nebo ukládání postupu na server. Když někdo řekne, že hru „má na PC“, většinou tím myslí právě Steam. Jak si tam založit účet, nakupovat a udržet knihovnu v pořádku, rozebírá podrobný průvodce Steamem.

Epic Games Store je menší, nabídka je užší a část funkcí, na které si na Steamu zvyknete, tady prostě chybí.

Zato každý týden rozdává jednu hru zdarma, stačí si ji v daném období přidat na účet a zůstane vám natrvalo, i když ji zapnete až za dva roky. Kdo hraje Fortnite, Epic potřebuje tak jako tak. Účet, rozdávané hry i slevové kupóny rozebírá text o Epic Games Store.

Vedle nich existuje ještě GOG, který se specializuje na starší tituly a prodává hry bez zámku vyžadujícího spuštěný obchod, a pak vlastní klienti jednotlivých vydavatelů. Ty si obvykle nainstalujete až ve chvíli, kdy po vás konkrétní hra sama chce, abyste to udělali.

Doporučení pro první večer zní nudně, ale funguje: nainstalujte si Steam a nechte to být. Deset klientů v počítači znamená deset hesel, deset aktualizací běžících na pozadí a knihovnu rozházenou na deseti místech. Jedna věc, kterou nováčci zjistí až pozdě. Hru koupenou v jednom obchodě do druhého nepřenesete. Zůstane tam, kde jste za ni zaplatili.

Účet zakládejte tak, aby vám vydržel

Účet v herním obchodě není přihlášení do diskuzního fóra. Visí na něm všechny vaše koupené hry a po pár letech to bývá slušná hromádka peněz. Postup je všude podobný:

  1. Stáhněte si klienta z oficiální stránky obchodu. Adresu si napište ručně. Neklikejte na reklamní výsledky ve vyhledávači, občas se mezi nimi objeví napodobenina.
  2. Zaregistrujte se e-mailem, ke kterému se reálně dostanete. Bude na něj chodit potvrzení nákupů, obnova hesla i bezpečnostní kódy.
  3. Zvolte heslo, které nemáte nikde jinde. Nejlépe dlouhé, složené z několika slov, ale takové, aby se dalo zapamatovat.
  4. Zapněte dvoufázové ověření. Obchod pak při přihlášení z nového počítače chce ještě jednorázový kód z aplikace nebo z e-mailu. Na Steamu se tomu říká Steam Guard.
  5. Rozmyslete si přezdívku. Uvidí ji ostatní hráči a v některých hrách se táhne dál, než by vám bylo milé.
  6. Zkontrolujte zemi a měnu účtu. Nastavují se podle místa, odkud se registrujete, a pozdější změna bývá otravná.

Ukradený herní účet je nepříjemnější, než to zní. Krádeže probíhají tiše a obvykle přes staré heslo, které někde uniklo. Dvoufázové ověření zabere minutu.

Zvládne to váš počítač?

Každá hra má na své stránce v obchodě uvedené systémové požadavky, tedy soupis toho, co po počítači chce. Bývají ve dvou sloupcích. Minimální požadavky znamenají, že hra naběhne a půjde hrát, ale nečekejte pěkný obraz. Doporučené požadavky popisují sestavu, na které vývojáři počítají s plynulým během ve slušné kvalitě. Abyste měli požadavky s čím porovnat, potřebujete vědět, co v počítači máte. Ve Windows otevřete Nastavení, sekci Systém a položku Informace. Uvidíte procesor a velikost operační paměti. Grafickou kartu najdete ve Správci úloh na kartě Výkon, kde je vedená jako GPU.

Když jste někde mezi minimem a doporučenou sestavou, hra většinou půjde, jen budete muset slevit z detailů. Když nesplňujete ani minimum, nekupujte a hledejte jinde, starší tituly a menší nezávislé hry běží i na obyčejných kancelářských počítačích a zabaví stejně dobře jako novinky za plnou cenu.

Notebooky mají jednu zrádnost. Část z nich nemá samostatnou grafickou kartu a spoléhá na grafiku vestavěnou přímo v procesoru, na běžnou práci a videa to stačí, na novější hry většinou ne.

Instalace první hry: co se děje a jak dlouho to trvá

Když máte klienta i účet, samotný nákup je nejjednodušší část večera. V obchodě najdete hru přes vyhledávání, otevřete její stránku a zaplatíte kartou nebo jinou podporovanou metodou. U her zdarma, takzvaných free-to-play titulů, se místo ceny rovnou objeví tlačítko na instalaci. Po potvrzení se hra objeví v knihovně, tedy v seznamu všeho, co na účtu máte.

Pak se stahuje. A tady bych vás rád připravil na dvě věci. Za prvé, velké hry dnes zabírají desítky gigabajtů. Na běžné domácí lince počítejte s desítkami minut, na pomalejším připojení klidně s celým večerem. Stahování běží na pozadí, počítač u toho můžete normálně používat.

Za druhé, hru je potřeba někam uložit. Klient se při první instalaci zeptá, na který disk. Pokud máte v počítači rychlý disk SSD a vedle něj větší klasický pevný disk, dejte hru, kterou budete hrát nejvíc, na to SSD. Načítání bývá znatelně kratší a v otevřených světech kvůli tomu ubude i cukání, když se krajina dobíhá kolem vás.

Volné místo hlídejte průběžně. Nainstalovaná hra, kterou půl roku nezapnete, jen blokuje disk. Odinstalovat ji nic nestojí, z knihovny nezmizí a příště si ji stáhnete znovu.

Pět minut nastavení, které se vyplatí

První spuštění nové hry většinu lidí pustí rovnou do menu s nastavením. Nepřeskakujte ho úplně, ale ani se v něm nezasekněte na hodinu.

Podívejte se na rozlišení. Mělo by odpovídat tomu, co umí váš monitor, tedy jeho nativnímu rozlišení. Nižší číslo hru zrychlí, ale obraz změkne a text v menu se hůř čte.

Zvolte režim zobrazení. Celá obrazovka dává obvykle nejplynulejší výsledek. Okno bez rámečku se hodí, když mezi hrou a plochou často přepínáte.

Citlivost myši nastavte tak, abyste postavu otočili o půl kola jedním pohodlným tahem po podložce. Ne trhnutím zápěstí a ne třemi nádechy. Zkoušejte to přímo ve hře, ne v menu, protože v nabídce se to chová jinak. Zapněte titulky, pokud hra není v češtině. A projděte hlasitost. Výchozí nastavení bývá hlasitější, než se vám bude po půl hodině líbit.

Grafické detaily zatím nechte tak, jak jsou. Hra si při prvním spuštění obvykle sama odhadne, co váš počítač utáhne. Až zjistíte, že se obraz trhá nebo sekne pokaždé, když se něco rozjede, pusťte se do ladění podle návodu, jak zvýšit FPS. FPS jsou snímky za sekundu, tedy počet obrázků, které vám hra za sekundu vykreslí. Čím vyšší číslo, tím plynulejší pohyb.

Myš s klávesnicí, nebo ovladač?

Na PC máte obojí a nemusíte si vybírat jednou provždy. Většina dnešních her zvládne oba vstupy a přepnete jen tím, že sáhnete po ovladači. Klávesnice s myší je doma všude tam, kde se míří. Ve střílečkách z pohledu první osoby, ve strategiích a ve všem, co potřebuje kurzor, je myš rychlejší i přesnější než palec na páčce. Pohyb obstarává skoro vždycky čtveřice kláves W, A, S, D, tedy dopředu, doleva, dozadu a doprava. Levá ruka chodí, pravá míří. Prvních pár hodin je to nezvyk, pak se ruka na klávesnici sama trefuje.

Ovladač si lidé berou hlavně na plošinovky, závody, sportovní hry a akční tituly z pohledu třetí osoby. Sedí se s ním pohodlněji, klidně i v křesle kus od monitoru, a analogové páčky umí jemné odstupňování, které klávesa nedokáže. Postava jde krokem, poklusem nebo se rozeběhne podle toho, jak páčku vychýlíte. Běžný ovladač od PlayStationu nebo Xboxu většina her rozpozná po připojení kabelem či přes Bluetooth bez dalšího nastavování.

Kdo chce vědět, co je pro který žánr lepší a jak do toho vstupuje aim assist, tedy pomoc s mířením na ovladači, najde rozbor v článku ovladač versus myš a klávesnice.

Na co si dát pozor

Nejčastější pasti na začátku nejsou hry, ale to, co je kolem nich. Levné herní klíče z pochybných bazarů vypadají lákavě. Někdy fungují. Jindy je vydavatel po pár týdnech zablokuje, protože byly koupené kradenou kartou, a peníze zpátky nedostanete, protože prodejce sídlí kdesi mimo dosah.

Slevové akce svádí nakoupit deset her naráz. Znám to sám a rok co rok tomu podlehnu. Po sezoně zjistíte, že jste zapnuli dvě. Kupujte to, co chcete hrát tenhle měsíc. Hry zdarma nejsou zadarmo úplně ve všem. Vydělávají na nákupech uvnitř, na kosmetice a na sezonních propustkách. Když u počítače sedí mladší hráč, projděte v účtu nastavení plateb a rodičovské kontroly dřív, než hru poprvé spustí.

Vracení peněz má svá pravidla a v každém obchodě jsou jiná. Obvykle záleží na tom, kolik hodin jste ve hře strávili a jak dlouho ji máte koupenou. Než něco kupujete s tím, že to případně vrátíte, přečtěte si aktuální podmínky přímo u prodejce.

A počítejte s aktualizacemi. Klient stahuje opravy her na pozadí, i když zrovna nehrajete, což na pomalé lince nebo u tarifu s omezenými daty umí zamrzet. V nastavení klienta se dá určit, kdy se aktualizovat smí.

Shrnutí

Založte si jeden účet, nainstalujte jednoho klienta, zapněte dvoufázové ověření a stáhněte jednu hru. Zbytek počká na příště.

Předsíň, o které byla řeč na začátku, se prochází jenom jednou. Podruhé už jen otevřete knihovnu a kliknete na Hrát. V tom je celá výhoda hraní na PC: první večer je zmatený a druhý je o dvou kliknutích.