Kamarád mi v lednu poslal fotku výpisu z karty. Pět plateb za jediný víkend, všechny z jedné hry, kterou jeho dvanáctiletý syn hraje zadarmo. Žádná z těch částek nebyla velká. Dohromady vydaly na plnou cenu nové konzolové hry.

Nic výjimečného se nestalo a nikdo doma neudělal hloupost, jen model her zdarma umí s vaší pozorností pracovat líp, než většina hráčů tuší. Projdeme, kde free to play hry berou peníze, proč se v nich neplatí korunami, co si vlastně kupujete s battle passem a kde končí neškodná kosmetika.

Zadarmo je jen vstupenka

Free to play, zkráceně f2p, znamená, že si hru stáhnete a spustíte bez placení. Není to demoverze ani zkušební týden. Dostanete celou hru a můžete v ní strávit stovky hodin, aniž byste zaplatili korunu. Někdo ale platí servery, podporu a lidi, kteří každou sezónu dodají nový obsah. Peníze přicházejí od té části hráčů, která se rozhodne utrácet dobrovolně, a ta část je menšinová. Přesné poměry si vydavatelé nechávají pro sebe, takže tady žádné procento vypisovat nebudu. Princip je i tak srozumitelný: hru, kterou hrají miliony lidí zdarma, platí ti, co si kupují skiny a passy.

Z toho plyne všechno ostatní. Hra musí být i v bezplatné podobě dost dobrá, aby vás udržela u sebe, a zároveň musí pořád nabízet něco, co se dá koupit. Představte si posilovnu, kam se chodí zdarma. Činky jsou pro všechny stejné, ale za lepší tričko, vlastní ručník s monogramem a barevné tkaničky se platí. Dokud se prodává jen to tričko, je všechno férové. Horší varianta je posilovna, kde si platící členové můžou vzít o deset kilo lehčí činku.

Tomu prvnímu se v hrách říká kosmetika, tomu druhému pay to win. Rozdíl mezi nimi rozhoduje o tom, jestli vás hra bude bavit i bez placení. Free to play je přitom jen jedna z cest, jak hrát levně. Vedle ní stojí rozdávané hry v obchodech, předplatná a cloud, které jsme probrali v přehledu her zdarma a herních předplatných.

Proč se v hrách neplatí korunami

Skoro každá f2p hra má vlastní měnu. Kupujete si krystaly, mince, body nebo coiny a teprve za ně nakupujete uvnitř.

Důvod je obchodní a je fér ho pojmenovat. V cizí měně se hůř počítá. Cena 1200 krystalů se v hlavě nepřeloží tak rychle jako částka v korunách, a než ji stihnete přepočítat, obchod už vám ukazuje další nabídku. Druhý mechanismus je ještě prostší. Balíčky měny obvykle nesedí na ceny předmětů. Koupíte balíček, utratíte ho a zůstane vám zbytek, za který se nedá pořídit nic celého. Ten zbytek pak v hlavě nefunguje jako peníze, ale jako drobné v šuplíku. Při dalším nákupu si řeknete, že už tam něco máte, takže doplácíte jen kousek.

Kasina to mají vymyšlené stejně. Žetony se kupují u přepážky, hraje se s nimi u stolu a zpátky na peníze se mění až na konci večera, kdy už je počítání k ničemu.

Obrana je nudná, zato spolehlivá. Než nákup potvrdíte, přepočítejte si na koruny ten konkrétní předmět, ne celý balíček. Skin za 1200 krystalů nezní draze. Stejná částka v korunách vedle ceny oběda zní jinak.

Ještě dvě věci k herním měnám, zpátky na peníze je nevyměníte a mezi hrami se obvykle nepřenášejí, i když je vydává stejná firma. Kupovat je do zásoby proto nedává smysl.

Battle pass je předplatné, které se musí odpracovat

Battle pass je sezónní řada odměn. Sezóna běží několik týdnů, po jejím skončení se řada zavře a začne nová. Zadarmo dostanete základní větev odměn, za peníze si odemknete tu bohatší. Zaplacením to ale nekončí. Odměny se odemykají hraním a plněním úkolů, takže si je musíte odehrát. Kdo v půlce sezóny odjede na tři týdny k moři, odemkne polovinu a o zbytek přijde.

Battle pass dostal do širokého povědomí Fortnite a dnes ho v nějaké podobě má většina velkých online her. U části z nich vám pass v odměnách vrátí tolik herní měny, že si za ni koupíte pass do další sezóny, vypadá to velkoryse a z pohledu hráče to férové je. Zároveň je to elegantní způsob, jak vás v té hře udržet ještě o sezónu dýl. Konkrétní podmínky se liší hru od hry i sezónu od sezóny, takže si je přečtěte přímo v obchodě dané hry. U passů se sám řídím jedním pravidlem. Kupuju ho, až když hru hraju aspoň měsíc a vím, že u ní zůstanu. Koupit pass první den je sázka na to, že mě hra bude bavit další dva měsíce, a tu sázku jsem už párkrát prohrál.

Co mi na passech vadí, je pocit povinnosti, který v člověku vypěstují. Zaplatíte a hraní se pomalu mění v odškrtávání úkolů. Několikrát jsem večer zapnul hru, na kterou jsem neměl náladu, jen proto, že v pátek končila sezóna a chybělo mi pár úrovní. To už není zábava, to je směna.

Kosmetika, nebo výhoda? Poznáte to v prvních minutách

Kosmetika jsou skiny, emotes, barvy zbraní a další věci, které mění vzhled, ne samotné hraní. Hráč s drahým skinem střílí stejně jako hráč v základním oblečku. Pay to win, tedy „zaplať a vyhraj“, je opak. Za peníze se kupuje síla postavy, lepší vybavení nebo rychlejší postup. Kdo neplatí, prohrává souboje s někým, kdo hraje hůř, zato zaplatil víc.

Mezi tím leží šedá zóna, které se říká pay to progress. Prodává se v ní energie, urychlovače, dvojnásobné zkušenosti a zkrácení čekání. Hra vám neprodává vítězství, prodává vám čas. Nejčastěji to potkáte u mobilních a prohlížečových her, kde se budova staví osm hodin a za pár korun stojí hned.

Rozeznat to jde rychle. Otevřete si vnitřní obchod hned v prvních minutách hraní a projděte si, co je v regálech. Skiny, taneček a barevná zbraň znamenají kosmetický model. Truhly se surovinami, energie, urychlení stavby a balíčky pro začátečníky znamenají, že se prodává postup.

Druhá kontrola trvá vteřinu. Zeptejte se sami sebe, jestli vás při stejné šikovnosti může porazit člověk jen proto, že zaplatil. Když ano, jde o pay to win.

Neznamená to automaticky, že je taková hra špatná. V titulech, které hrajete hlavně sami pro sebe, můžete platící hráče klidně ignorovat a nic vás nemine. Problém začíná tam, kde se hraje proti lidem a peníze rozhodují souboj, z hraní se pak stane porovnávání peněženek a bavit vás to přestane poměrně rychle.

Slang kolem téhle části her je nepřehledný, zkratky jako p2w nebo gacha padají v chatu běžně. Kdo v nich tápe, najde je ve slovníčku herních pojmů.

Loot boxy: platíte za šanci, ne za předmět

Loot box je balíček s náhodným obsahem. Zaplatíte a dopředu nevíte, co vypadne. V mobilních hrách se stejnému principu říká gacha, podle japonských automatů na hračky v plastové kapsli. Šance na opravdu vzácný předmět bývá malá a systém je navržený tak, aby vás těsné minutí táhlo dál. Otevřete pět balíčků, dvakrát vypadne skoro to, co jste chtěli, a šestý si koupíte téměř automaticky. Část her dnes u těchto nákupů uvádí pravděpodobnosti a některé obchody to po vydavatelích vyžadují. Pravidla se ale liší podle země i podle platformy, takže se na ně předem nespoléhejte a aktuální stav si ověřte u konkrétní hry.

Nejzdravější je brát loot boxy jako los. U běžného nákupu víte, co dostanete. U losu platíte za šanci a nejčastější výsledek je ten nudný. PEGI vedle věkového označení používá i popisek upozorňující na nákupy uvnitř hry, a to včetně náhodných předmětů, najdete ho v popisu hry v oficiálních obchodech. Co s tím dál na dětském účtu, rozebírá text o rodičovské kontrole a PEGI.

Komu model sedne a komu poleze na nervy

Free to play funguje nejlíp u velkých online stříleček, bojovek a týmových arén, kde hru drží početná komunita a peníze se točí kolem vzhledu. Můžete v nich hrát roky, nezaplatit nic a chybět vám bude nanejvýš hezčí bunda. Vlastní profil má na PlnoHer i War Thunder.

Hůř to dopadá u her postavených na postupu a čase. Budovatelské a sběratelské tituly na mobilu vás většinou první týdny nechají na pokoji a pak přijde místo, kde se bez placení postupuje výrazně pomaleji. Kdo hraje sám pro sebe, přežije to. Kdo hraje s partou, která platí, začne zaostávat. Zvlášť ostražitý bych byl u her mířících na děti, které mají obchod hned na hlavní obrazovce. Barevná měna, každodenní nabídka a postavička, co smutně kouká, když si balíček nekoupíte, jsou návrh, kterému dvanáctileté dítě konkuruje těžko.

Kde na vás hra tlačí

Tlak nikdy nevypadá jako tlak. Vypadá jako nabídka. Odpočet u ceny. Balíček „jen dnes“ s běžícím časem funguje spolehlivě, protože rozhodnutí odkládáte a čas ho nakonec udělá za vás.

Denní odměny a série. Sedmý den dostanete něco pěkného, jenže když jeden den vynecháte, série se láme a začíná se od začátku. Odměna přitom bývá menší než ztráta, kterou v tom cítíte.

Slevy, které platí jen na velký balíček. Zlevněné bývá velké balení měny, ne to malé, které byste si vzali. Přeplatíte a zbytek zůstane na účtu jako záloha na příště. Konec sezóny. V posledním týdnu se sejde všechno: dohnat pass, dokoupit úrovně, stihnout skin, který se prý už nevrátí.

Neberte to jako spiknutí. Za těmi mechanismy stojí lidé, kteří měří, co funguje, a nechávají to, co vydělává. Vědomí, že tam ten tlak je, ho z velké části zruší.

Jak utrácet, aby vás to za měsíc nemrzelo

Utrácet ve hře zdarma není hřích. Pár desítek hodin zábavy za cenu jedné koupené hry je poctivý obchod. Chce to jen držet pravidla, která si nastavíte vy, ne hra.

  1. Nastavte si strop na měsíc a berte ho vážně. Sto korun, dvě stě, tisíc, to je vaše věc. Podstatné je, že to číslo existuje předem.
  2. Kupujte jen to, co uvidíte hned. Skin na postavu, kterou opravdu hrajete, je konkrétní věc. Balíček, ze kterého si „něco vyberete potom“, bývá horší nákup.
  3. Dejte si jednu noc. U nabídek s odpočtem to jde těžko, což je přesně důvod, proč tam ten odpočet je. Co nesnese jedno přespání, obvykle nestálo za to.
  4. Nekupujte měnu do zásoby. Zůstatek na účtu se utrácí snáz než peníze z karty.
  5. U dětského účtu odmažte uloženou kartu a zamkněte nákupy heslem. Konzole i mobily to umí a je to nejúčinnější pojistka, jakou máte.

Ještě k vracení peněz. U digitálního obsahu, který jste už začali používat, se odstoupení od smlouvy chová jinak než u zboží z e-shopu a každý obchod má vlastní pravidla. Když dítě nakoupí bez vědomí rodičů, ozvěte se podpoře obchodu co nejdřív. Vstřícnost bývá největší u prvního případu. Přesné podmínky si ověřte přímo u obchodu, přes který platba proběhla.

Na co si dát pozor

Nakoupené předměty jsou vázané na běžící službu. Když vydavatel hru vypne, skiny ani měna nikam nepřejdou a nemáte je kde reklamovat. U kosmetiky je to škoda, u peněz nasypaných do postavy je to horší. Levná měna z cizích webů je past. Stránky, které nabízejí herní měnu výrazně pod cenou oficiálního obchodu, ji obvykle pořizují z kradených karet. Vydavatel takový nákup dohledá, předměty odebere a účet může zablokovat i s tím, co jste na něm měli předtím.

Ceny, obsah balíčků a nabídka se mění často a liší se podle regionu. Cokoli konkrétního kolem peněz si ověřte přímo v obchodě dané hry nebo u vydavatele ve chvíli, kdy se rozhodujete. Pozor na zprávy slibující měnu nebo skiny zdarma. Je to nejběžnější cesta, jak přijít o účet. Přihlašovací údaje zadávejte jen tam, kam jste sami došli.

A poslední věc, kterou nikdo nepočítá. Free to play hry stojí čas, i když nestojí peníze. Denní úkoly, série a sezónní odměny si o něj řeknou samy. Když si to přepočítáte na hodiny, vyjde u některých her sazba, za kterou byste do práce nešli.

Shrnutí

Free to play není past ani dárek. Je to obchodní model, ve kterém se vstup nabízí zdarma a vydělává se na vzhledu postav, na sezónních passech a u části her i na tom, že za peníze půjdete rychleji dopředu. Zorientovat se v tom stačí ve dvou krocích. Podívejte se do vnitřního obchodu, co se v něm prodává, a přepočítejte si herní měnu zpátky na koruny. Když v regálech uvidíte hlavně skiny, můžete hrát roky bez placení.

Když tam svítí energie a urychlovače, počítejte s tím, že hra bude tlačit. A ta posilovna se vstupem zdarma? Pořád je to posilovna. Cvičit se dá i v obyčejném tričku.