Synovec mi loni před Vánoci poslal odkaz na herní obchod se vzkazem, ať mu vyberu něco dobrého. Otevřel jsem stránku a narazil na sloupec štítků: battle royale, roguelike, metroidvania, hero shooter, survival, walking simulator. Kliknu na jeden titul, přečtu popis. Kliknu na druhý, popis skoro stejný. Po půl hodině přehazování karet jsem si přiznal, že i já sám dva z těch pojmů občas zaměním.

Přesně proto tahle rubrika vznikla. Žánr je nejrychlejší způsob, jak odhadnout, do čeho jdete, ještě než hru vůbec spustíte. Řekne vám, jestli budete hlavně mířit, budovat, přežívat, nebo sledovat příběh dvacet hodin v kuse. V tomhle textu projdeme, jak se žánry dělí, kde se čím dál víc překrývají a hlavně, který z nich vám asi sedne podle toho, co od hraní čekáte.

Co vlastně žánr prozradí o hře

Žánr u hry funguje podobně jako u filmu nebo knihy. Neřekne vám úplně všechno, ale hned naznačí, čeho se držet. Uslyšíte-li „horor“, čekáte napětí a možná pár leknutí. Uslyšíte-li „strategie“, čekáte, že budete přemýšlet víc, než klikat rychle.

U her žánr popisuje obvykle dvě věci najednou. Tou první je mechanika, tedy co s postavou nebo situací fakticky děláte. Střílíte, stavíte, sbíráte suroviny, rozhodujete v dialozích. Tou druhou je tempo a struktura zážitku. Jestli hra trvá deset hodin a má konec, nebo běží roky bez konce jako živý svět, do kterého se vracíte.

Přemýšlejte o žánru jako o typu dopravního prostředku, ne o cílové stanici. Motorka i autobus vás dovezou z bodu A do bodu B, ale cesta bude úplně jiná zkušenost. Stejně tak dvě hry ve stejném žánru vás dovedou k podobnému typu zábavy úplně odlišnou cestou. Battle royale hry se od sebe liší tempem seskoku, RPG se liší tím, kolik svobody vám dají v rozhodování o postavě.

Ne každá hra patří jen do jednoho pytle, popis na Steamu nebo v obchodě PlayStation Store dnes běžně uvádí tři čtyři štítky najednou a všechny sedí. Roguelike (žánr, kde po smrti postavy začínáte znovu od nuly, ale s troškou nabytých zkušeností) se dnes objevuje v akčních hrách, ve střílečkách i v karetních titulech. Žánr je tak spíš vodítko než přihrádka, do které hru jednou provždy zaklapnete.

PvP, PvE a co-op: osa, která žánry protíná napříč

Kromě žánru samotného se vyplatí sledovat ještě jednu věc: proti komu vlastně hrajete. PvP (player versus player) znamená souboj proti jiným lidem, PvE (player versus environment) znamená souboj proti hře samotné, tedy proti počítačem řízeným nepřátelům nebo prostředí. Co-op je pak společný postup s dalšími hráči proti stejné výzvě, ne proti sobě navzájem.

Tahle osa jde napříč žánry, které tu popisuju. FPS může být ryze soutěžní zápas pěti proti pěti, ale stejně tak hordový režim, kde tým společně odráží vlny nepřátel. RPG bývá nejčastěji sólová záležitost, ale existují i kooperativní varianty pro malou skupinu kamarádů. Survival hra vás může postavit proti jiným hráčům, kteří vám vykradou základnu, nebo vás nechá budovat v klidném světě bez nepřátelských hráčů vůbec.

Než si vyberete konkrétní titul, zjistěte si, jaký režim v něm převládá. Člověk, kterého baví klidné budování, se v ryze PvP serveru survival hry cítit nebude. A naopak, kdo hledá napětí ze soupeření s cizími lidmi, se bude v čistě kooperativní hře nudit.

Battle royale: poslední, kdo zůstane stát

Battle royale hodí na jednu mapu desítky hráčů a nechá je bojovat o poslední místo. Hrací plocha se přitom postupně zmenšuje a nutí je k sobě, princip vychází z japonského filmu Battle Royale z roku 2000, hry ho zpopularizovaly o víc než deset let později.

Kouzlo žánru je v tom, že každé kolo vypadá jinak. Jednou vás sejmou vteřinu po seskoku, jindy přežijete do posledních dvou díky opatrnosti, ne mušce. Skoro vždy hrajete proti cizím hráčům, PvE varianta u battle royale prakticky neexistuje, což žánr dělá o dost napjatějším než klasickou střílečku proti počítači. Jak žánr vznikl, jaké má varianty a které tituly ho dnes táhnou, rozebírám v samostatném pilíři Battle royale hry: princip žánru a nejznámější tituly.

FPS a online střílečky: rychlost, tým, přesnost

FPS, tedy střílečka z pohledu první osoby, je možná nejstarší online žánr vůbec. Scénu vidíte očima své postavy, míříte a střílíte, a hra se láme na to, jak rychle a přesně to zvládnete.

Pod nálepkou FPS se dnes schovává hodně různých her. Aréna, kde běháte po malé mapě sami proti všem. Taktické střílečky, kde jedna rána znamená konec kola a tým musí spolupracovat. Takzvané hero shootery, kde má každá postava vlastní schopnosti podobně jako v MOBA hře. A extraction shootery, kde si po vydařeném vpádu odnesete kořist, ale po smrti přijdete o všechno, co jste ve výpravě nasbírali. Rozdíly mezi nimi a to, kde s FPS začít, popisuju v pilíři FPS a online střílečky: přehled žánru a jak začít.

MMO a MMORPG: svět, který žije, i když spíte

MMO znamená masivně multiplayerová online hra, tedy svět, ve kterém se současně pohybují tisíce hráčů, ne pár desítek jako u battle royale. Svět běží dál i ve chvíli, kdy hru vypnete, a druhý den v něm najdete stopy po tom, co dělali ostatní.

MMORPG k tomu přidává vrstvu hry na hrdiny: vlastní postavu, kterou dlouhodobě vylepšujete, questy a příběh, který se rozvíjí měsíce i roky. Je to žánr na dlouhou trať, ne na rychlou partu po večeři. Typický nováček v MMO podcení, kolik času zabere jen zorientovat se ve výbavě, řemeslech a ekonomice mezi hráči, než se dostane k obsahu pro pokročilé. Čím se MMO liší od klasického RPG a na co si dát pozor při výběru světa, se dočtete v pilíři MMO a MMORPG.

RPG: postava, kterou si vypěstujete

RPG, hra na hrdiny, staví na postavě, kterou si postupně vypěstujete. Body dovedností, výstroj, rozhodnutí v dialozích, která mění směr příběhu. Na rozdíl od MMORPG je klasické RPG většinou uzavřený příběh pro jednoho hráče nebo malou skupinu, ne živý svět pro tisíce lidí. Žánr se dál dělí na akční RPG, kde souboj řídíte v reálném čase, a na tahová nebo taktická RPG, kde máte na každý krok čas se rozmyslet. Někde uprostřed stojí takzvaná immersive sim RPG, která dávají větší důraz na to, jak si problém vyřešíte vlastní hlavou, ne jen silou postavy. Rozdíly mezi jednotlivými tábory i to, kde s žánrem začít, najdete v pilíři RPG hry.

Survival a sandbox: přežít a postavit si vlastní pravidla

Survival vás hodí do světa bez ničeho, bez zbraní, bez střechy nad hlavou, často i bez jasného cíle, a nechá vás přežít na vlastní triko. Sbíráte suroviny, stavíte přístřeší, hlídáte hlad. Sandbox je příbuzný žánr, který klade důraz hlavně na stavění a tvorbu vlastních pravidel, ne na hrozbu smrti. Nejznámější příklad zná skoro každý, i kdo hry běžně nehraje: Minecraft. Hranice mezi survival a sandbox hrou bývá tenká, spousta titulů kombinuje obojí, klidně na jednom serveru vedle sebe pobíhají hráči, kteří jen staví, i ti, kdo hlídají hlad a chladno. Podrobně to rozebírám v pilíři Survival a sandbox hry.

Žánry, které v rubrice zatím nemají vlastní pilíř

Pět žánrů výše dostává v rubrice nejpodrobnější zpracování, protože táhnou největší část hráčské základny online her. Rubrika Žánry ale pokrývá širší záběr a další samostatné texty postupně přibývají. MOBA, tedy multiplayer online battle arena, staví proti sobě dva pětičlenné týmy. Každý brání vlastní základnu a útočí na tu soupeřovu, žánr proslavily hry jako Dota 2 nebo League of Legends. Má hodně společného s hero shootery, jen souboj probíhá z ptačí perspektivy a klade větší důraz na dlouhodobou strategii v rámci jednoho zápasu.

Strategie nechává hráče řídit armádu nebo celou civilizaci z ptačí perspektivy, ať už v reálném čase, kdy hraje roli i rychlost rozhodování, nebo po jednotlivých tazích, kde máte prostor promyslet každý krok. Simulátory napodobují reálnou činnost, od řízení letadla po vedení farmy nebo města, a cílí spíš na trpělivé plánování než na reflexy.

Horor staví na napětí a omezených prostředcích, ne na palbě z brokovnice, často vám schválně sebere zbraň nebo munici, abyste se báli víc. Sportovní hry přenášejí do virtuálu fotbal, basketbal nebo závody, s vlastními online ligami a sezónami, které kopírují skutečný sportovní kalendář. Popsané žánry v aktuální fázi rubriky zatím nemají samostatný podrobný text, patří ale do rubriky stejnou měrou jako pět pilířů výše. Základní orientaci v nich najdete i bez vlastního pilíře, stačí sledovat, jaké další texty v rubrice postupně přibývají.

Jak dnes žánry splývají

Čistokrevný žánr, který nemá nic společného s žádným jiným, je dnes spíš výjimka. Battle royale je ve skutečnosti střílečka, nebo v případě Fortnite spíš stavěčka, posazená do rámce survivalu se zmenšující se mapou. Extraction shooter, tedy střílečka, kde si po vydařeném průniku odnesete kořist, ale po smrti přijdete o všechno, míchá FPS s napětím hororu. Hero shootery si berou postavy se schopnostmi z MOBA a vkládají je do FPS.

Obchody se s tím vypořádávají po svém. Na jednu hru nalepí pět šest různých štítků najednou, protože každý přitáhne jinou skupinu kupujících. Neberte proto štítek jako přesný popis, spíš jako první vodítko. Přečtěte si k němu pár vět popisu nebo se podívejte na krátký úryvek hraní, ať víte, co vás fakticky čeká.

Jak si podle žánru vybrat, co hrát

Místo abyste procházeli žánr po žánru, zkuste si nejdřív odpovědět na pár otázek o sobě.

Kolik času najednou máte? Battle royale a FPS zvládnete odehrát v jedné epizodě, klidně za dvacet minut večer po práci. RPG a MMO počítají s tím, že se k nim budete vracet týdny, někdy roky. Chcete hrát sami, nebo s partou? Survival a sandbox fungují dobře sólo i v malé skupině kamarádů na soukromém serveru. MMO naopak žije z toho, že kolem vás jsou pořád stovky cizích lidí.

Baví vás soutěžit, nebo si spíš budovat vlastní svět bez tlaku? Battle royale a FPS jsou ze své podstaty soutěživé, vyhrává, kdo zůstane poslední nebo má víc zásahů. Sandbox tenhle tlak nemá, klidně si stavíte tři měsíce a nikdo vás s nikým neporovnává. Chcete příběh, nebo systém, který se učíte ovládat? RPG vsází na postavu a rozhodnutí, která mění děj. FPS a battle royale příběh většinou jen naznačí, hlavní je samotná mechanika souboje.

Vadí vám prohra, nebo vás spíš nastartuje? Ranked režimy v FPS i battle royale vás staví do zápasů podle vaší dosavadní úrovně, takže prohry přijdou pravidelně a je potřeba je unést jako součást zlepšování. Survival a sandbox naopak nechávají tempo hodně na vás, prohra tam bývá spíš ztráta postupu než porážka od jiného hráče.

Žádná z těchhle otázek nemá jednu správnou odpověď. Spousta hráčů střídá klidně tři žánry během jednoho týdne, ráno rychlé kolo battle royale, večer hodinu v rozjeté MMORPG postavě. Otázky jen pomůžou zúžit výběr, než začnete klikat na jednotlivé tituly.

Sezóny a battle pass: jak se dnes k žánru přidává důvod se vracet

Napříč battle royale, FPS i MMO se dnes objevuje podobný model: hra běží v sezónách, které trvají několik týdnů až měsíců, a v nich si plníte battle pass. Battle pass je řada odměn, kterou postupně odemykáte tím, jak hrajete, často ve dvou verzích, bezplatné a placené s bohatší nabídkou.

Tenhle model přišel z battle royale a rychle se rozšířil dál, protože funguje jako důvod otevřít hru znovu i zítra, má to ale i druhou stranu mince. Sezóna po pár týdnech skončí a nedokončený postup propadá, což u hráčů, kteří nestíhají hrát pravidelně, budí pocit, že za svůj čas nedostali plnou hodnotu. Než do sezónního modelu vložíte peníze, zvažte, jestli budete mít čas ho fakticky dohrát.

Na co si dát pozor u žánrových nálepek

Žánrový štítek vám neřekne nic o kvalitě hry, jen o jejím typu. Slabá střílečka existuje stejně jako slabé RPG, samotný žánr úspěch negarantuje.

Druhá past je marketing kolem nových pojmů. Vydavatelé rádi vymýšlejí spojení jako „looter shooter“ nebo „social deduction“, aby hra zněla jedinečně. Většinou jde jen o kombinaci žánrů, které už znáte, jen v nové omáčce. Neztrácejte čas googlením neznámého termínu, radši se podívejte na pár minut hraní na videu. Třetí věc se týká her zdarma s nákupy uvnitř, bezplatný přístup u battle royale i MOBA je běžný a neznamená nižší kvalitu. Nákupy uvnitř hry ale bývají nastavené tak, aby vás postupně tlačily platit, ať je žánr jakýkoli. Stojí za to o tom vědět předem, ať vás to nepřekvapí po dvaceti hodinách hraní.

Čtvrtá past se týká rodičů, kteří vybírají hru dítěti podle žánru, aniž by věděli, co konkrétní titul obnáší. Sandboxová hra zní neškodně, ale online svět kolem ní může zahrnovat chat s cizími hráči nebo obsah vytvořený komunitou, který nikdo nekontroluje. Konkrétní věková doporučení a obsah předplatných se navíc liší podle platformy a regionu, takže je vždy ověřte přímo u vydavatele hry nebo provozovatele platformy, ne podle toho, co si pod žánrem představujete sami.

Co zahrát dnes večer podle nálady

Máte-li půl hodiny a chcete rychlou adrenalinovou vsuvku, sáhněte po battle royale nebo klasickém FPS zápase. Chcete-li hrát s partou kamarádů měsíce dopředu a budovat společný svět, sáhněte po MMO nebo po survival serveru, který si spravujete sami. Toužíte-li hlavně po příběhu a rozhodnutích, která něco znamenají, patříte k RPG. Žádnou z těchhle voleb neberte jako doživotní rozhodnutí. Žánr, u kterého začnete, není žánr, u kterého musíte zůstat. Zkuste ten z pěti pilířů výše, který zní nejblíž tomu, co jste si právě o sobě přiznali, a pak už jen otevřete konkrétní hru.

Až se v žánru zabydlíte, klidně zase přeskočte jinam. Sám během roku prostřídám klidně čtyři různé žánry, podle toho, jestli mám náladu na napětí, na klid, nebo na partu kamarádů po telefonu. Rubrika Žánry vám u toho má sloužit jako mapa, ne jako předpis, co si musíte zahrát.