Když jsem před lety poprvé sedl k tahovému RPG, čekal jsem hlavně příběh. Dostal jsem k tomu ale tabulku čísel, ve které jsem strávil skoro stejně času jako v samotných dialozích. Zbraň s vyšším poškozením, ale pomalejší, brnění, které uberte obratnosti výměnou za obranu. V tu chvíli mi došlo, že RPG není jeden žánr s jednou náladou. Je to spíš deštník nad hromadou her, které spojuje jedna věc: vyvíjíte si postavu a ta se v průběhu hry mění.

Zkratka RPG znamená hra na hrdiny (role-playing game). Historicky vychází ze stolních her, kde jste hráli za konkrétní postavu s vlastními schopnostmi a rozhodnutími. Digitální RPG si z toho vzalo základ, ale rozvětvilo se do tolika směrů, že dnes pod stejným slovem najdete jak pomalé taktické hry s tabulkami, tak rychlé akční řezačky, kde na čísla skoro nekoukáte. Tenhle článek se drží singleplayerových RPG, tedy her hraných primárně sólo. Online varianty s trvalým světem a stovkami hráčů najdete pod pojmem MMORPG, kterým se věnujeme zvlášť v článku o MMO a MMORPG.

Co drží žánr pohromadě

Napříč všemi variantami RPG platí pár společných principů. Máte postavu, která se vyvíjí, obvykle přes zkušenostní body a úrovně. Rozhodujete o jejím směřování, ať už výběrem povolání, rozdělováním bodů do vlastností, nebo volbou vybavení. A většina RPG dává vašim rozhodnutím váhu, ne nutně jen v příběhu, ale i v tom, jak postava hraje a co zvládne.

Zbytek se liší hra od hry. Někde je hlavní důraz na příběh a postavy, jinde na bojový systém a optimalizaci buildu, tedy konkrétní kombinace schopností, vybavení a vlastností, se kterou postavu hrajete. Právě podle toho, kam se váha přesouvá, se RPG dělí do podžánrů.

Tvorba postavy, nebo hotový hrdina

První rozdíl, který v RPG narazíte hned na začátku, je způsob, jakým dostanete svoji postavu. V některých hrách si ji tvoříte od nuly, vybíráte vzhled, rasu, povolání a rozdělujete první body do vlastností. V jiných hrajete za předem napsanou postavu s vlastním jménem, vzhledem i osobností, a vaše volby se týkají spíš toho, jak se rozhodne v konkrétních situacích, ne kým je.

Obě cesty mají svoje publikum.

Tvorba postavy od nuly dává pocit, že hrdina je opravdu váš, jenže scenáristé musí psát dialogy tak, aby seděly na jakoukoliv kombinaci vlastností, což občas znamená obecnější příběh. Předem napsaná postava naopak umožňuje hlubší a konkrétnější vyprávění, protože autoři přesně vědí, kdo za koho mluví. Kdo chce hlavně roli hrát po svém, sáhne po prvním typu. Kdo chce zažít konkrétní vyprávěný příběh, najde se spíš ve druhém.

Existuje i mezistupeň, kdy si postavu vzhledově a jménem přizpůsobíte, ale její základní osobnost a minulost zůstává daná scénářem. Tenhle přístup se snaží spojit výhody obou táborů, i když nutně trochu ubírá z každého. Než si hru koupíte, stačí se podívat na pár minut z úvodu, hned poznáte, jestli tvoříte hrdinu od základu, nebo přebíráte roli už napsané postavy.

Akční RPG, kde se bojuje v reálném čase

Akční RPG (zkráceně ARPG) přesouvá boj do reálného času. Neklikáte na tlačítko a nečekáte, až postava sama zaútočí, ale ovládáte pohyb, útoky a úhyby přímo. Důraz leží na reflexech hráče stejně jako na statistikách postavy. Typický akční RPG zážitek staví na sbírání lepšího vybavení a postupném růstu síly. Hráč zabíjí nepřátele, získává předměty, ty prodává nebo používá, a cyklus se opakuje ve stále náročnějším prostředí. Někdy se tomuhle typu říká hack and slash, tedy sekej a řež, podle rychlého a přímočarého boje. Jiné akční RPG kladou důraz víc na propracované souboje s jasně čitelnými vzorci útoků nepřátel, kde chyba v načasování úhybu znamená rychlou smrt, i když má postava skvělé vybavení. Kdo má rád aktivní souboje a rychlé tempo, najde se tady spíš než v pomalejších tahových variantách.

Tahové RPG, kde se přemýšlí dopředu

Tahové RPG naopak boj zastaví a nechá hráče přemýšlet. Vy uděláte tah, pak nepřítel, a tak dál. Tenhle formát dává prostor pro taktiku, protože nemusíte reagovat v reálném čase, stačí zvážit, jaký tah dává smysl.

Síla tahového systému je v tom, že umožňuje složitější rozhodování, než by šlo zvládnout v akci. Kombinace schopností, pozice postav na bojišti, pořadí tahů, to všechno se dá v klidu vyhodnotit. Řada tahových RPG navíc pracuje s pozicí na mřížce nebo v prostoru, kde záleží, jestli stojíte za krytem, na vyvýšeném místě, nebo v dosahu spojence, který vás dokáže vyléčit. Cena je tempo. Kdo chce rychlou akci, bude tahový systém vnímat jako pomalý. Kdo má rád šachovou logiku přenesenou do fantasy nebo sci-fi kulisy, najde tady přesně to, co hledá.

Looter RPG, kde je vybavení hlavní hra

Looter RPG (od anglického loot, kořist) staví celý zážitek kolem sbírání předmětů. Příběh bývá jen rámcem, skutečná hra se odehrává v inventáři. Zbraně a brnění mají náhodně generované vlastnosti, takže i dva stejné kusy vybavení mohou mít úplně jiné parametry, a hráči tráví čas porovnáváním čísel, ne čtením textu.

Tenhle typ RPG je stavěný na opakované hraní. Dohrajete kampaň a pak se vracíte do stejných oblastí s lepším vybavením, na vyšší obtížnost, pro ještě lepší kořist. Vzácnost předmětů bývá odlišená barvou, od běžných přes vzácné až po nejvzácnější kusy, které padají jen zřídka a stávají se předmětem lovu na desítky hodin. Někomu to připadá jako nekonečná zábava, jinému jako mlýnek. Kdo nemá rád opakování stejného obsahu (grind), měl by od looter RPG čekat právě tohle a počítat s tím dopředu. Jednotlivým titulům se na PlnoHer věnují samostatné profily her, třeba Diablo 4.

JRPG, japonský přístup k žánru

JRPG je zkratka pro japonské RPG a označuje spíš tradici a styl než přesný mechanický recept. Typicky kombinuje výrazný vizuální styl, silně vedený příběh s pevně danými postavami a bojový systém, který bývá tahový nebo poloakční. Na rozdíl od her, kde si postavu tvoříte od nuly, v JRPG často hrajete za předem napsané hrdiny s vlastní osobností a historkou, a postupně sestavujete celou partu, která spolu cestuje. Důraz na příběh a postavy bývá u JRPG větší než u jiných subžánrů. Volnost v tom, jakou postavu si vytvoříte, je naopak menší, protože většinu práce už udělali scenáristé. Souboje v klasickém pojetí JRPG probíhají po skupinách, kdy proti sobě stojí celá vaše parta a skupina nepřátel, a řízení víc postav najednou přidává další vrstvu taktiky navíc oproti souboji jeden na jednoho. Je to výhoda pro každého, kdo chce prožít vyprávěný příběh, a menší lákadlo pro hráče, kteří si chtějí postavu formovat čistě podle sebe.

CRPG, dědictví stolních her

CRPG znamená počítačové RPG (computer RPG) a v praxi se tímhle pojmem označují hry, které nejvěrněji navazují na stolní předlohy. Poznáte je podle důrazu na volbu, důsledky a často i podle pravidel převzatých přímo ze stolních systémů, kde se úspěch akce řeší hodem kostkou nebo podobným mechanismem.

CRPG bývají texty i dialogy bohatší než ostatní subžánry, s víc cestami, jak splnit stejný úkol. Boj tu často není jediná cesta k cíli, řešit se dá i přesvědčováním, krádeží nebo obcházením překážky úplně jinak. Postava s vysokou výmluvností tak dokáže projít stejnou pasáží úplně jinak než postava stavěná na sílu, a hra obě cesty bere jako rovnocenné. Kdo chce hru, ve které se jeho rozhodnutí skutečně projeví na tom, jak příběh pokračuje, sáhne obvykle právě po CRPG.

Buildy postavy a proč na nich lidé tráví hodiny

Slovo build označuje konkrétní sestavu schopností, vlastností a vybavení, se kterou postavu hrajete. V praxi to znamená, že dvě postavy stejného povolání můžou fungovat úplně jinak, podle toho, jaké body kam hráč nalil. Jeden hráč postaví kouzelníka na ohnivou magii s důrazem na plošné poškození, druhý stejné povolání zamíří na léčení a podporu spoluhráčů.

Stavění buildu je pro řadu hráčů samostatná zábava, oddělená od samotného hraní. Plánujete dopředu, kombinujete schopnosti, hledáte synergie, tedy kombinace, kde se jednotlivé části navzájem posilují. RPG, která tohle umožňují do hloubky, mají obvykle silnou komunitu okolo sdílení buildů a diskuzí, co s čím funguje nejlíp. Kdo tenhle typ optimalizace nebaví, může většinu RPG projít i s jednodušším přístupem, jen si připraví o kus zážitku, který si část hráčů užívá nejvíc.

Některé hry navíc rozlišují mezi buildem pro běžný postup hrou a buildem pro nejnáročnější výzvy, jako jsou bossové na konci nebo volitelně těžší varianty hry. Postava, která bez problémů zvládá běžný postup, může na nejtěžší obtížnost potřebovat úplně jinou kombinaci schopností. Kdo hraje jen kvůli příběhu, tenhle rozdíl řešit nemusí. Kdo se chce poměřit s nejtěžším obsahem, dřív nebo později do stavění specializovaného buildu stejně sklouzne.

Otevřený svět, nebo vedená struktura

Další věc, která RPG hodně odlišuje, je způsob, jakým vás hra pouští světem. Otevřený svět dává hráči volnost jít kamkoliv od začátku, s rizikem, že narazí na oblast, na kterou ještě není dost silný. Vedená, lineárnější struktura naopak posouvá hráče od jedné lokace k druhé v pořadí, které autoři naplánovali, a nedovolí odbočit příliš daleko od hlavní cesty.

Otevřený svět umí dát pocit svobody a objevování, ale hráče snadno zahltí tím, kolik věcí najednou nabízí. Vedenější struktura zase drží tempo a příběh pevněji v ruce, ale bere část té svobody. Ani jeden přístup není univerzálně lepší, jde spíš o to, co od RPG čekáte. Kdo se rád ztrácí v mapě a objevuje věci mimo hlavní příběh, sáhne po otevřeném světě. Kdo chce hlavně sledovat vyprávění bez zbytečných odboček, ocení pevnější vedení.

Otevřený svět má ještě jedno riziko, na které nováčci často narazí. Postava se dá vyvinout tak, že si hráč zajde do oblasti se silnějšími nepřáteli dřív, než je připravený, a hru si zbytečně ztíží. Zkušenější hráči podle síly nepřátel nebo doporučené úrovně poznají, kdy se do lokace vracet později. Kdo teprve začíná, udělá dobře, když se aspoň zpočátku drží doporučeného směru a nepřátel odpovídajících úrovni postavy.

Příběh, nebo mechaniky? Obojí má svoje místo

Otázka, jestli je v RPG důležitější příběh nebo systém, na kterém hra staví, nemá jednu odpověď. Liší se hra od hry a hlavně hráč od hráče.

Hry s důrazem na příběh vás vtáhnou do světa, postav a jejich osudů. Bojový systém tam bývá spíš prostředkem, jak se posouvat dál, ne cílem samotným. Hry s důrazem na mechaniky naopak stojí na tom, jak hluboký a proměnlivý systém nabízí, a příběh je často jen záminka, proč zrovna bojujete. Ani jeden přístup není lepší sám o sobě. Kdo hledá emoce a vyprávění, sáhne po prvním typu. Kdo si chce hrát se systémem a experimentovat, najde se spíš v druhém.

Na co si dát pozor

RPG bývají dlouhé, některé desítky hodin i víc, a to je potřeba brát v potaz už při výběru. Než se pustíte do rozsáhlého titulu, zjistěte si aspoň orientačně, kolik hodin obvykle zabere, ať vás nepřekvapí, že po dvaceti hodinách nejste ani v polovině.

Looter a akční RPG mají tendenci k opakování stejných činností. Než si takovou hru pořídíte, zvažte, jestli vám repetitivní sbírání vybavení nebude po pár desítkách hodin spíš otravovat. U her s hlubokým systémem buildů počítejte s tím, že špatně rozdělené body se občas dají napravit jen s omezením nebo za cenu, kterou nemusí každá hra nabízet stejně. Než rozdělíte první body, přečtěte si, jestli daná hra dovoluje pozdější přerozdělení. A u příběhových RPG s výraznými volbami platí jedno pravidlo: rozhodnutí, které vám v moment volby přijde bezvýznamné, se může o deset hodin později vrátit v podobě, jakou jste nečekali. Kdo chce zažít příběh přesně podle svých představ, měl by si dávat pozor i na zdánlivě malé volby, ne jen na ty, co na první pohled vypadají jako velký zvrat.

Poslední věc se týká uložených pozic, u her s výraznými důsledky voleb se vyplatí občas založit vlastní uložený bod před důležitým rozhodnutím, ne se spoléhat jen na automatické ukládání. Ne každá hra umožňuje se k dřívější volbě vrátit, a bez záložní pozice pak zjistíte, že se ke starému rozhodnutí prostě nedostanete. Přehled dalších herních žánrů najdete v pilířovém článku Herní žánry, kde jsou RPG zasazená do širšího kontextu vedle akce, strategie nebo survival her.

Shrnutí

RPG není jeden žánr, je to rodina s hodně odlišnými větvemi. Než si vyberete konkrétní titul, ujasněte si, co od hraní čekáte: rychlou akci, promyšlenou taktiku, sbírání vybavení, vyprávěný příběh, nebo volnost v rozhodování. Podle toho míří ARPG, tahové RPG, looter tituly, JRPG i CRPG úplně jiným směrem, i když všechny nesou stejnou zkratku.