Poprvé, co jsem spustil survival hru bez jakéhokoliv návodu, jsem první noc nepřežil. Žádný tutoriál mi neřekl, že si mám postavit oheň dřív, než padne tma, tak jsem to zjistil po svém, se studeným výsledkem. Přesně tenhle pocit, že vás hra hodí do světa a nic vám nedaruje, je jádro celého žánru. Survival vás nevede za ruku. Dává vám prostředí, pravidla a nechává na vás, jak dlouho v něm vydržíte. Survival a sandbox se dneska často zmiňují v jednom dechu, i když jde technicky o dvě různé věci. Survival popisuje mechaniky, tedy co musíte dělat, abyste ve hře přežili. Sandbox popisuje volnost, tedy jak moc si můžete svět a postup přizpůsobit po svém. Většina populárních titulů kombinuje obojí, proto se ta slova pletou dohromady, ale stojí za to vědět, kde končí jedno a začíná druhé.

Základní mechaniky přežití

Jádro survival hry tvoří pár ukazatelů, které musíte hlídat. Hlad, žízeň, někdy teplota nebo únava. Když je zanedbáte, postava slábne a nakonec umírá. Zní to jednoduše, ale právě tenhle tlak v pozadí mění celé tempo hraní. Nemůžete jen tak stát na místě a kochat se scenérií, protože čas běží a potřeby rostou.

Vedle vlastních potřeb bojujete i s prostředím. Počasí, divoká zvěř, nepřátelské postavy ovládané umělou inteligencí i jinými hráči. Survival hry záměrně nedávají hráči plnou výbavu hned na začátku, vy si ji budujete, a právě tahle cesta od bezbranného nováčka po soběstačného přeživšího je hlavní tah na branku celého žánru.

Denní a noční cyklus bývá další vrstvou tlaku, ve dne se dá bezpečněji sbírat a stavět, v noci přibývá nebezpečí a viditelnost klesá. Zkušený hráč si podle toho plánuje činnost, riskantní výpravy nechává na denní hodiny a noc tráví za hradbami tábora. Nováček tohle pravidlo obvykle zjistí stejně jako já, tedy na vlastní kůži. K základním ukazatelům se často přidává i zdraví a výdrž, tedy energie na běh nebo fyzickou aktivitu. Některé hry počítají i s nemocemi nebo zraněními, která se musí ošetřit konkrétním předmětem, ne jen počkáním. Čím víc takových vrstev hra kombinuje, tím větší nároky klade na plánování. Jednodušší tituly se spokojí s hladem a životy, náročnější přidávají teplotu, radiaci nebo únavu, a hráč pak žongluje s víc ukazateli najednou.

Craft, řemeslo, které vás drží ve hře

Craft (řemeslná výroba) je mechanika, kterou byste v survival hře hledali marně jen málokde. Sbíráte suroviny, dřevo, kámen, vlákna, kov, a z nich vyrábíte nástroje, zbraně a stavby. Postup obvykle vede od primitivních věcí k pokročilejším, kamenná sekera vede k té kovové, provizorní přístřešek k pevné základně.

Craftovací systém dává hráči jasný cíl v každé chvíli hraní.

I když zrovna neřešíte přežití v akutním smyslu, máte co dělat: sbírat suroviny na další vylepšení. Tahle smyčka, sbírej, vyrob, použij, sbírej víc, je motor, který survival hry drží v chodu desítky i stovky hodin. Někomu přijde uspokojivá, jiného po pár hodinách omrzí, protože craft dokáže sklouznout k opakované práci bez velké variace. Řada her navíc řadí recepty do stromu technologií, kde vám nejdřív musí padnout nebo se naučit jednodušší předmět, než odemknete složitější. Tenhle postup dává pocit smysluplného pokroku, ale zároveň znamená, že první hodiny ve hře bývají nejpomalejší a nejvíc frustrující, právě proto, že máte přístup jen k základním nástrojům.

Základna, ve které se dá bránit

Stavění základny patří k jádru žánru stejně jako craft. Základna je zároveň střecha nad hlavou, obrana, sklad surovin a často i místo, kam se soustředí veškerá další aktivita. Materiály na stavbu se liší v odolnosti, dřevěná zeď zvládne méně útoků než kamenná nebo kovová, a hráč si podle dostupných surovin volí, jak moc opevněný tábor si může dovolit.

Umístění základny bývá samostatné rozhodnutí, které ovlivní celý zbytek hraní. Blízko vody a surovin je to pohodlnější, ale na exponovaném místě víc vidět a snáz napadnutelné. Skrytá lokace zase znamená delší cesty pro zásobování. Na PvP serverech se navíc počítá s tím, že základnu může někdo cíleně vyhledat a zaútočit na ni, takže obranné prvky nejsou jen kosmetika, ale nutnost.

S rostoucí základnou přibývá i práce s jejím vybavením. Sklady na suroviny, stanice pro pokročilejší výrobu, obranné prvky jako pasti nebo hlídky, to všechno zabírá místo a suroviny, které jste mohli použít jinde. Zkušení hráči si proto základnu plánují dopředu, ne nahodile, protože přestavovat rozestavěnou strukturu bývá pracnější než ji od začátku navrhnout s rezervou.

Sandbox svoboda, kterou žánr slibuje

Slovo sandbox, tedy pískoviště, popisuje přístup, kde hra nemá pevně danou cestu vpřed. Nemáte lineární příběh, který vás vede za ruku od úkolu k úkolu. Máte svět a nástroje, a co s nimi uděláte, je na vás. V praxi to znamená, že jeden hráč stráví desítky hodin stavěním rozsáhlé základny, jiný prozkoumáváním mapy, a třetí soubojem s ostatními hráči, a všichni přitom hrají tu samou hru. Tahle otevřenost je zároveň síla i slabina žánru. Síla, protože si hru přizpůsobíte vlastnímu stylu. Slabina, protože bez jasného cíle se někteří hráči ztrácí a nevědí, co dál.

Kdo potřebuje jasně vedený příběh, aby ho hra bavila, bude sandbox svobodu vnímat spíš jako prázdnotu než výhodu.

Smrt, ztráta a co se stane, když to nevyjde

Survival hry se hodně liší v tom, co se stane, když postava zemře. Některé fungují na principu takzvané permadeath (trvalá smrt), kdy smrt znamená ztrátu postupu a začínáte znovu od nuly, se vším rizikem, které to nese. Jiné jsou mírnější, po smrti přijdete jen o část vybavení nebo se vrátíte na poslední uložený bod.

Tenhle rozdíl zásadně mění, jak opatrně budete hrát. Na serveru s permadeath přemýšlíte nad každým rizikem dvakrát, protože jedna chyba může smazat desítky hodin práce. Na serveru s mírnějšími následky je prostor experimentovat a riskovat, protože cena selhání je nižší. Než se přihlásíte na konkrétní server nebo spustíte novou hru, ověřte si, jaký režim smrti nastavuje. Rozčaruje vás míň, když to zjistíte předem, ne až po první ztrátě.

PvE, nebo PvP: dvě úplně jiné zkušenosti

Survival hry se hodně liší podle toho, jestli hlavní hrozbu tvoří prostředí, nebo jiní hráči.

PvE (player versus environment, hráč proti prostředí) znamená, že vaším protivníkem je svět: hlad, počasí, zvířata, nepřátelé ovládaní hrou. Server bez PvP obvykle vytváří klidnější tempo, kde se dá budovat dlouhodobě bez obav, že vám základnu někdo vydrancuje přes noc.

PvP (player versus player, hráč proti hráči) přidává do rovnice ostatní lidi jako přímou hrozbu. Na PvP serverech vám může někdo ukrást vybavení, zbořit stavbu nebo zabít postavu jen proto, že narazil na váš tábor. Tenhle typ hraní přitahuje jiný typ hráčů, takové, kterým nestačí přežít přírodu, ale chtějí soupeřit i s lidmi. Než se přihlásíte na konkrétní server, ověřte si, jaký režim nabízí. Rozdíl v zážitku je obrovský, a co bude bavit jednoho, může druhého jen frustrovat. Mezi těmito dvěma krajnostmi existují i smíšené varianty, třeba servery s omezeným PvP jen v určitých zónách nebo časových oknech. Kdo si není jistý, který přístup mu sedne, udělá nejlíp, když začne na PvE serveru a teprve po zvládnutí základních mechanik zkusí i riziko souboje s ostatními hráči.

Rozdíl mezi PvE a PvP se promítá i do stylu hraní na úrovni jednotlivce. Na PvE serveru se dá bezpečně nechat postava na místě a jít třeba na hodinu pryč od počítače. Na PvP serveru tahle pauza znamená riziko, že se po návratu ocitnete bez vybavení nebo se základnou vykradenou jinými hráči, kteří toho stihli využít. Kdo hraje nepravidelně a nemůže hlídat postavu dlouhé úseky, obvykle si lépe rozumí právě s PvE prostředím.

Sólo, s přáteli, nebo na veřejném serveru

Další volba, kterou survival hry nabízí, je, s kým vlastně hrajete. Sólo hraní dává plnou kontrolu nad tempem a nikdo vám nezasahuje do rozhodnutí. Hraní v malé skupině přátel na soukromém serveru kombinuje výhody spolupráce s tím, že si pravidla domluvíte sami, včetně toho, jestli mezi sebou budete bojovat nebo ne.

Veřejné servery přidávají nepředvídatelnost, ať v podobě pomoci od cizích hráčů, nebo naopak nečekaného útoku. Někteří hráči si soukromý server pronajímají přímo, jiní se spoléhají na servery provozované komunitou nebo vydavatelem hry. Volba záleží čistě na tom, jestli chcete hru pod plnou kontrolou, nebo vás baví nejistota většího světa plného cizích lidí.

Tituly, které žánr formovaly

Survival a sandbox žánr formovala řada her, každá jiným směrem. Minecraft je asi nejznámější příklad čistě sandboxového přístupu, kde je stavění a tvorba světa stejně důležité jako přežití samotné, podrobněji se mu věnujeme v samostatném profilu hry. Vedle toho existují tituly zaměřené víc na survival mechaniky v otevřeném světě, s důrazem na craft, budování základny a soužití s ostatními hráči na sdíleném serveru, ať už v PvE, nebo PvP režimu. Některé z těchto her mají i variantu s masivně multiplayerovým světem podobným MMORPG, kde se na jednom serveru potkávají stovky hráčů najednou. Princip trvalého sdíleného světa jsme podrobně popsali v článku o MMO a MMORPG hrách, pokud vás zajímá, jak se tahle mechanika liší od klasického survival serveru s omezenou kapacitou hráčů.

Konkrétní obsah, ceny nebo aktuální stav zmíněných her si vždy ověřte přímo u vydavatele, protože se to průběžně mění.

Čím se liší od strategie a hororového survivalu

Survival sandbox se dá snadno zaměnit se dvěma sousedními žánry, ale rozdíl mezi nimi je citelný. Strategické hry taky často obsahují stavění základny a správu zdrojů, jenže pohled bývá z výšky, ovládáte víc jednotek najednou a hlavní výzvou je plánování a taktika, ne osobní přežití jedné postavy. Survival naopak hrajete z pohledu jedné postavy, kterou přímo ovládáte a jejíž potřeby řešíte v reálném čase.

Hororový survival, tedy survival horor, klade důraz na strach a napětí, často s omezenými zdroji a scriptovanými, tedy předem připravenými, děsivými momenty. Klasický survival sandbox naproti tomu staví na otevřeném světě a dlouhodobém budování, ne na napětí z jednoho průchodu lineárním prostředím. Obě varianty mohou sdílet slovo survival v názvu žánru, ale zážitek nabízí úplně jiný.

Na co si dát pozor

Survival hry umí být frustrující hlavně v začátcích, kdy postava nic neumí a svět je nepřátelský. Než se do žánru pustíte, počítejte s tím, že první hodiny bývají nejtěžší, a to je součást zážitku, ne chyba hry. Na PvP serverech riskujete ztrátu vybavení i práce, kterou jste do stavby vložili. Kdo nemá rád tenhle typ nejistoty, vybere si radši PvE nebo hraní v soukromé skupině s přáteli. U craftovacích systémů se připravte na to, že postup je zpočátku pomalý.

Hry z žánru na to obvykle záměrně nespěchají, protože pomalé tempo je součástí pocitu, že jste si vše vybudovali sami. Zvlášť u her s permadeath si dejte pozor na to, kolik hodin jste ochotní riskovat najednou. Dlouhé herní sezení bez uložení postupu umí bolet víc než krátké výpravy, po kterých se vrátíte do bezpečí základny.

Poslední věc se týká hraní ve skupině. Než se s kamarády pustíte do sdíleného světa, domluvte si dopředu základní pravidla, třeba jestli se bude krást ze společného skladu, nebo jak se rozdělí práce na stavbě. Survival hry umí rozpoutat překvapivě ostré spory i mezi kamarády, právě proto, že do hry vloží každý dost vlastního času a práce. Pár vět domluvy předem ušetří hodně nepříjemností později.

Shrnutí

Survival a sandbox hry fungují nejlíp pro hráče, kteří si chtějí svět tvořit po svém a nevadí jim nejistota, jestli přežijí do rána. Než si vyberete konkrétní titul, rozhodněte se, jestli chcete klidnější PvE budování, nebo napětí PvP serveru, a jestli vás baví pomalý postup od holých rukou po pevnou základnu. Bez tohohle vztahu k pomalému tempu se žánr snadno zamění za otravný grind místo zábavy.