Loni v srpnu jsem si na chalupu vzal notebook, kterému je sedm let a grafiku má jen integrovanou v procesoru. Večer jsem na něm rozjel hru, na kterou by za normálních okolností nestačil ani na nejnižších detailech. Nešlo o žádný trik s nastavením. Ta hra v notebooku vůbec neběžela.

Běžela na cizím serveru a ke mně dorazila jako video, do kterého jsem mačkal tlačítka.

Tomu se říká cloud gaming, česky hraní přes cloud. První dojem bývá silný, skoro až podezřele. Pak ale narazíte na jeho slabinu a kouzlo je pryč. Ukážu vám, jak to funguje uvnitř a pro koho se hraní přes cloud hodí. A hlavně kde má hranice.

Hra běží jinde, vy jen koukáte a mačkáte

Běžné hraní si představte jako vaření doma. Suroviny, sporák i nádobí máte u sebe a výsledek závisí na tom, co máte v kuchyni. Hraní přes cloud je rozvoz jídla. Vaří se jinde, vy dostanete hotový talíř a nejvíc záleží na tom, jak dlouho jede kurýr. Technicky to vypadá takhle.

Hra běží na výkonném počítači v datovém centru provozovatele služby. Ten průběžně komprimuje obraz i zvuk a streamuje je k vám podobně, jako když sledujete video. Vaše zařízení nepočítá grafiku, jen přehrává, co dostane. Když zmáčknete tlačítko, informace o stisku putuje opačným směrem na server, tam se promítne do hry a zpátky k vám doputuje až hotový obraz s výsledkem.

Celá tahle cesta tam a zase zpátky proběhne za zlomek sekundy. Právě ten zlomek rozhoduje, jestli vám hraní přes cloud sedne, nebo vás po půl hodině přestane bavit.

Začátečníky mate ještě jedna věc. Streamování hry není totéž co její stažení. Do zařízení se vám nic neukládá, nečekáte na desítky gigabajtů, neinstalujete aktualizace a v paměti telefonu nic nezabírá místo. Zavřete aplikaci a nezůstane po ní nic než uložený postup na serveru, u tabletu nebo levnějšího notebooku s malým diskem je to slušný argument sám o sobě.

Co k tomu doopravdy potřebujete

Seznam je kratší, než by člověk čekal:

  • zařízení, které zvládne přehrát video, tedy starší notebook, chytrá televize, tablet, telefon, u některých služeb stačí i webový prohlížeč,
  • stabilní připojení k internetu,
  • ovladač, nebo myš s klávesnicí,
  • účet u konkrétní služby a hru, kterou má služba v katalogu nebo kterou už vlastníte.

U připojení lidé řeší hlavně rychlost. Větší problém přitom obvykle dělá kolísání. Linka, která dá pořád stejných patnáct megabitů, je pro hraní přes cloud lepší než linka se stovkami megabitů, která se každou chvíli na vteřinu zakousne. Doporučenou rychlost pro jednotlivá rozlišení uvádí každá služba ve své nápovědě, čísla z diskuzních fór bývají stará a od té doby se všechno několikrát změnilo.

Wifi funguje, ale ne každá. Pásmo 5 GHz je pro streamování hry vhodnější než přeplněné 2,4 GHz, kde vám do signálu mluví každý soused i mikrovlnka v kuchyni. Když můžete zařízení připojit kabelem, udělejte to. Rozdíl poznáte hned první večer.

Mobilní data zvládnou hraní přes cloud technicky bez potíží, jenže spotřeba odpovídá sledování videa ve vysoké kvalitě, odpoledne odehrané ve vlaku umí ukousnout z měsíčního limitu pořádný kus.

Latence je slovo, které tady rozhoduje o všem

Latence, česky odezva, je doba mezi vaším stiskem a okamžikem, kdy se výsledek objeví na obrazovce. Nějakou máte i při hraní na vlastním počítači, jen je tak malá, že ji nevnímáte. U cloudu se k ní přičte cesta k serveru a zase zpátky.

Jestli vám to bude vadit, závisí hlavně na žánru. Tahové strategii, budovatelské hře, adventuře nebo klidnějšímu RPG odezva neublíží. Všimnete si jí, ale hru nerozbije. V rychlé střílečce, bojovce nebo v soulslike hře, kde se úhyb vejde do pár desetin sekundy, je to jiná liga. Nebudete kvůli tomu hrát špatně, jen vám hra bude připadat nepříjemně těžkopádná a vaše postava trochu zpožděná za rukama.

Existuje jednoduchý test. Pusťte si přes cloud hru žánru, který hrajete nejvíc, ve všední večer kolem deváté, kdy je síť nejvytíženější. Když vám to sedne tehdy, sedne vám to vždycky. A pokud už teď zápasíte s lagy v běžných hrách, cloud vám je nespraví. Kde se zpoždění bere a jak se ho zbavit, rozebírá návod na snížení pingu a lagů.

Kde hraní přes cloud dává smysl

Nejčastější situace, kdy cloud vyhrává, je stárnoucí počítač. Kancelářský notebook nebo pět let starý stroj s integrovanou grafikou novější hru nerozjede a nová grafická karta stojí obvykle víc než roční předplatné streamovací služby. Cloud pak funguje jako přemostění, než si pořídíte nový hardware. Nebo místo něj. Druhá situace je televize v obýváku. Řada chytrých televizí má aplikaci některé z cloudových služeb přímo v systému. Spárujete bezdrátový ovladač a hrajete bez konzole pod televizí.

Třetí případ jsou cesty. Hotelová wifi bývá loterie, ale na tabletu nebo telefonu se přes cloud dá hrát i to, co by mobilní čip nikdy neutáhl. Mobilní hraní i s jeho úskalími jsme podrobněji rozebrali v přehledu her na mobilu a tabletu. A pak je tu zkoušení her, kterými si nejste jistí. Rozehrát titul přes cloud na dvě hodiny vyjde levněji než koupit plnou verzi a zjistit, že vám tempo hry nesedí.

Zapomíná se i na domácnost, kde se o jednu konzoli dělí víc lidí. Když sourozenec obsadí televizi, druhý si stejnou hru pustí přes cloud na tabletu a nemusí čekat na svou řadu. Funguje to jen u titulů, které daná služba nabízí, a u účtů, kde je souběžné hraní na dvou zařízeních povolené. Podmínky se u jednotlivých služeb liší, takže si je ověřte předem.

Jak vypadá první spuštění

  1. Vyberte službu, která podporuje zařízení, na kterém chcete hrát. Ne každá běží na každé televizi a u telefonů se stává, že aplikace v obchodě chybí a hraje se přes prohlížeč.
  2. Založte účet a zjistěte, jestli má služba zkušební období. Bývá kratší, než by se hodilo, takže si na něj vyhraďte večer, kdy máte čas.
  3. Připojte ovladač. U telefonu a tabletu přes bluetooth, u počítače raději kabelem.
  4. Spusťte test připojení. Většina služeb ho má přímo v aplikaci a řekne vám rovnou, jestli je vaše linka pro hraní použitelná.
  5. V televizi zapněte herní režim a v aplikaci zkontrolujte nastavení kvality. Nižší rozlišení s plynulým obrazem je pro hraní lepší než ostrý obraz, který se každou chvíli zadrhne.
  6. Začněte klidnější hrou. První dojem z cloudu si nedělejte podle rychlé kompetitivní střílečky, tam narazíte na limity hned.

Kdy vlastní hardware pořád vyhrává

Konkurenční hraní. Kdo hraje ranked, tedy žebříčkové zápasy, kde se počítá výsledek každého souboje, bude na cloudu tahat za kratší konec. Rozdíl v odezvě proti hráči na vlastním počítači není propastný, ale je měřitelný a v těsných situacích ho pocítíte.

Modifikace. Cloudové služby vám většinou nedovolí sáhnout hře do souborů, takže na módy, upravené textury nebo komunitní české překlady zapomeňte.

Nestabilní internet. Když vám doma vypadává připojení, cloud gaming to podtrhne. Místo trhaného obrazu dostanete rozmazanou kaši, sníženou kvalitu a v horším případě odpojení uprostřed boje.

Vlastnictví her. U služeb s katalogem hry nekupujete, jen k nim máte přístup, dokud tam jsou a dokud platíte. Tituly z katalogů mizí a vracejí se podle smluv s vydavateli. Rozdíly mezi jednotlivými modely předplatného a tím, co za peníze skutečně dostanete, jsme popsali v přehledu her zdarma a herních předplatných.

Drobnosti, které přidávají zpoždění, aniž o nich víte

Televize umí obraz zpracovávat po svém, dopočítávat snímky a vyhlazovat pohyb. U filmu to vypadá hezky, u hry to přidá odezvu navíc. Skoro každá televize má herní režim (game mode), který tohle zpracování vypne. Zapněte si ho dřív, než začnete nadávat na službu. Bezdrátový ovladač přes bluetooth přidá pár milisekund proti připojení kabelem, samo o sobě je to málo, jenže na cloudu se všechna drobná zpoždění sčítají a výsledek už znát je. Jestli váháte mezi ovladačem a myší s klávesnicí, rozdíly i to, jak funguje aim assist, rozebírá samostatný text o ovladači versus myši a klávesnici.

Wifi opakovač uprostřed bytu je další tichý viník. Zdvojnásobí dosah signálu a k tomu i cestu, kterou musí data urazit.

Vlastní počítač na dálku, druhá tvář cloudu

Pod hraní přes cloud se dá zařadit i streamování z vlastního počítače nebo konzole. Hra běží doma na vašem stroji a vy ji ovládáte z tabletu v posteli nebo z notebooku na terase. Obraz necestuje přes půl republiky, jen po domácí síti, takže odezva bývá menší než u komerční služby.

Nic si nepředplácíte a hrajete své vlastní hry včetně těch, které v žádném katalogu nejsou. Zaplatíte za to tím, že domácí stroj musí zůstat zapnutý a nikdo doma nesmí ve stejnou chvíli začít stahovat aktualizaci na dvacet gigabajtů.

Na co si dát pozor

Zkušební období si zapište do kalendáře. Většina služeb po jeho skončení plynule přejde do placeného předplatného a peníze strhne bez ptaní. Dostupnost se liší podle regionu. Služba, o které čtete v zahraničním článku, u nás fungovat nemusí, případně tu má osekaný katalog. Ověřte si to přímo na stránkách provozovatele, ne podle rok starého videa.

Katalogy se mění. Hra, kvůli které si předplatné pořizujete, může z nabídky za pár měsíců zmizet. U rozehraného příběhu na čtyřicet hodin je to nepříjemné překvapení. Kvalita obrazu kolísá. Když se připojení zhorší, služba raději sníží rozlišení, než aby hra začala trhat. V klidné pasáži to přejdete, v temné chodbě plné nepřátel to poznáte okamžitě.

Dětské účty potřebují stejnou pozornost jako na konzoli. Věková klasifikace, potvrzování nákupů i časové limity se v cloudových službách nastavují zvlášť, ne přes systém televize nebo tabletu.

Shrnutí

Hraní přes cloud dnes není nouzová náhražka. Na starším notebooku nebo na televizi bez konzole odvede kus práce a u klidnějších žánrů rozdíl proti vlastnímu hardwaru skoro nepoznáte. U rychlých kompetitivních her si na něj ale nezvykejte, tam vám vlastní stroj pořád dá lepší základ. Než začnete řešit, kterou službu si vybrat, zkuste jednu věc. Zapojte ovladač do zařízení, na kterém opravdu chcete hrát, a odehrajte na něm hodinu ve chvíli, kdy je doma na wifi největší provoz. Byla-li ta hodina příjemná, zbytek už je jen otázka katalogu a ceny. Jestli vás rozčílila, žádné předplatné to nespraví. Kurýr rychleji nepojede.