Synovec dostal k narozeninám Xbox Series S. Když jsem k nim v neděli přišel na oběd, krabice ležela rozevřená u gauče, konzole byla zapojená do televize a na obrazovce svítilo zelené logo s výzvou, ať zmáčkne tlačítko. Zmáčkl ho asi pětkrát. Pak se otočil a zeptal se, co má dělat dál.

Přesně z tohohle bodu vychází tenhle návod. Kdo se ptá, jak hrát na Xboxu, obvykle nepotřebuje přednášku o hardwaru, ale postup od zapojené konzole k první rozehrané hře. Jestli koupit Series X, nebo Series S, a co se skrývá pod jednotlivými úrovněmi Game Passu, rozebírá samostatný průvodce Xboxem. Co se dnes dá dělat se starší konzolí, shrnuje článek o Xboxu One v roce 2026. Tady půjde hlavně o dvě tři rozhodnutí, která se cestou udělají a pak se špatně berou zpátky.

Prvních deset minut, kdy jenom potvrzujete

Úvodní nastavení vás povede samo. Konzole se zeptá na jazyk a zemi, chce připojení k internetu, stáhne si aktualizaci systému a pošle vás k přihlášení. Nic z toho nemusíte umět dopředu.

Dvě věci ale stojí za pozornost. Aktualizaci systému nepřeskakujte, i když se zdá, že se stahuje nekonečně dlouho. Bez ní vám část her a funkcí nenaskočí. A pokud to jde, propojte konzoli s routerem síťovým kabelem místo Wi-Fi. Stahování velkých her i hraní přes cloud bude klidnější. Xbox během nastavování nabídne, že zbytek vyplníte v mobilní aplikaci Xbox v telefonu. Kdo někdy psal dlouhé heslo přes virtuální klávesnici na televizi pomocí páček, ví, proč to zmiňuju. Čtvrthodinu trápení odbavíte v telefonu za dvě minuty.

Účet Microsoftu je to, co si vlastně pořizujete

Konzole je jenom železo. Vaše hry, uložené pozice, předplatné i seznam kamarádů visí na účtu Microsoftu a ten vám zůstane, i když konzoli za pět let vyměníte. Pokud jste někdy měli Hotmail nebo Outlook, používali Skype nebo se přihlašovali do Windows, účet Microsoftu s velkou pravděpodobností máte. Použijte ten. Nováčci si často založí nový, protože jim to na obrazovce přijde rychlejší, a pak zjistí, že na starém účtu zůstala dřív koupená hra nebo rozehraný Minecraft. Co spolu jednotlivé účty mají společného a co se mezi nimi dá a nedá přenášet, rozebírá text o herních účtech.

Když účet zakládáte nově, počítejte s tímhle:

  1. Použijte e-mail, do kterého se reálně dostanete. Chodí na něj potvrzení, upozornění na nákupy i obnova hesla.
  2. Datum narození vyplňte pravdivě. Podle věku systém pozná, jestli jde o dětský účet, a podle toho omezí nákupy, komunikaci s cizími hráči a hry podle věkového doporučení PEGI.
  3. Vyberte přezdívku, takzvaný gamertag. Pod ní vás uvidí ostatní hráči. Xbox vám nabídne vygenerovanou variantu ve tvaru slovo a číslo, vlastní si zvolit můžete. Nespoléhejte ale na to, že se dá měnit pořád a zdarma, aktuální podmínky si ověřte u Microsoftu.
  4. Zapněte ověření druhým krokem. Kromě hesla pak při přihlášení přijde ještě kód do telefonu. Na účtu visí celá vaše knihovna, takže pár minut navíc stojí za to.

Rodiče často účet dítěti založí rovnou jako dospělý, aby jim nic neblokovalo. Vyplatí se to nedělat. U dětského účtu se dá z telefonu omezit čas u konzole, nákupy i věková hranice her, u dospělého ne. Podrobně to řeší návod na rodičovskou kontrolu a PEGI.

Ovladač: pár tlačítek, se kterými si vystačíte

Ovladač Xboxu vypadá zvenku složitěji, než jaký doopravdy je. Vyznat se v něm zvládnete během jednoho večera.

Čtyři barevná tlačítka vpravo jsou to hlavní. A je potvrzení, tedy „ano“ a ve většině her skok. B funguje opačně jako zpět nebo zrušit. X a Y si každá hra přiřazuje po svém: X bývá útok nebo interakce s okolím, Y přebíjení či přepnutí zbraně. Přesné rozdělení hlídá nápověda přímo na obrazovce, ne návod v článku. Vlevo nahoře sedí křížový ovladač, čtyři šipky do kříže. Používá se hlavně k pohybu v nabídkách a k rychlému přepínání předmětů. Pod palci jsou dvě analogové páčky: levou chodíte, pravou otáčíte pohledem kolem sebe. Obě jdou i zmáčknout jako tlačítko, čemuž se říká L3 a R3, a hry pod to schovávají třeba sprint nebo krčení.

Na horní hraně najdete čtyři tlačítka. LB a RB jsou klasická tlačítka pod ukazováčky. LT a RT jsou spouště, které se mačkají plynule jako pedál plynu v autě. Ve střílečkách bývá RT střelba a LT míření, v závodech RT plyn a LT brzda.

Uprostřed ovladače zbývají tři drobnosti. Tlačítko se dvěma překrývajícími se políčky (View) a tlačítko se třemi čárkami (Menu) otevírají mapu, inventář nebo herní nabídku, jejich přesné použití se hra od hry liší. Kulaté tlačítko Xbox vás odkudkoliv vytáhne do systémové nabídky a delším podržením konzoli i vypnete. Pod ním je ještě tlačítko sdílení: krátkým stiskem uděláte snímek obrazovky, podržením krátké video z toho, co se právě stalo.

Napájení řeší dvě tužkové baterie. Někoho to vytáčí, jiný v tom vidí výhodu. Když baterky dojdou v půlce večera, vyměníte je a hrajete dál. Dobíjecí sada se dokupuje zvlášť, na spodní hraně ovladače je konektor na drátová sluchátka, takže na první pokec s kamarády nemusíte hned pořizovat bezdrátový headset.

Kde vzít první hru

Hra se do konzole dostane několika cestami a právě tady vzniká nejvíc zmatku.

První je běžná koupě.

Na domovské obrazovce najdete Microsoft Store, uvnitř funguje vyhledávání jako v e-shopu. Napíšete název, potvrdíte, zaplatíte. Koupená hra zůstane vaše natrvalo, i kdybyste všechna předplatná zrušili. Druhá cesta je Game Pass, tedy herní předplatné. Platíte měsíční poplatek a hry z nabídky stahujete bez další platby. Funguje to jako půjčovna. Když předplatné skončí nebo hra z nabídky vypadne, přestanete ji mít k dispozici. Uložená pozice sice zůstane, ale abyste se k ní vrátili, musíte si hru koupit. Úrovně předplatného a jejich obsah Microsoft čas od času mění a ceny se liší podle regionu, takže aktuální stav si ověřte přímo u něj, ne podle půl roku starého článku.

Třetí možnost jsou hry, u kterých místo ceny svítí rovnou tlačítko stáhnout. Jde o free-to-play tituly, které se hrají bez placení a vydělávají až na doplňcích uvnitř hry. Nepleťte si je s hrami z předplatného, kde cena zmizí jen na dobu, po kterou platíte. U free-to-play her navíc hraní po internetu předplatné nevyžaduje, u placených her ano.

A pak jsou tu disky. Xbox Series X ve verzi s mechanikou si z disku hru sám nainstaluje. Series S mechaniku nemá vůbec, takže krabicová hra na ní nepojede. Kdo má doma poličku plnou her z bazaru, měl by o tom vědět dřív, než konzoli koupí. Stahování sledujete v nabídce po zmáčknutí tlačítka Xbox. U velkých her jde o desítky gigabajtů, na běžné domácí lince tedy klidně o hodinu i víc. Řadu her jde spustit, jakmile se stáhne úvodní část dat, takže nemusíte čekat na poslední megabajt.

Domovská obrazovka a tlačítko, které vás odevšad vytáhne

Domovská obrazovka se skládá z dlaždic naposledy hraných her a z několika řad s doporučeným obsahem. Položka Moje hry a aplikace je seznam všeho nainstalovaného a zároveň i toho, co máte na účtu, ale zrovna to stažené není. Tam se vracejte, když hru někam ztratíte.

Tlačítko Xbox uprostřed ovladače otevře průvodce, tedy postranní nabídku přes okraj obrazovky. Odtud přepnete mezi rozehranými hrami, pozvete kamaráda, ztlumíte zvuk nebo se dostanete do nastavení systému. Do hry se vracíte stejným tlačítkem. Je to jediná zkratka, kterou si opravdu potřebujete zapamatovat.

Jednu funkci si všimněte hned.

Series X i Series S umí nechat několik her uspaných na pozadí a vrátit vás přesně tam, kde jste skončili, i po vypnutí konzole. Přepnutí trvá pár vteřin místo minutového načítání. Nefunguje to u všeho, online hry vás obvykle stejně přihlásí znovu, ale u příběhových titulů si na to zvyknete tak, že vám to jinde chybí.

Nastavení, kterému se vyplatí věnovat pět minut

Projděte si nastavení obrazu. Konzole se sama zeptá televize, co umí, jenže se ne vždycky trefí. Pokud máte 4K televizi a obraz vypadá měkce nebo nevýrazně, zkontrolujte v nastavení televize a obrazu rozlišení a HDR, případně spusťte průvodce kalibrací. Rozdíl bývá vidět na první pohled.

Pak režim napájení. Úsporný režim konzoli skoro úplně vypne, takže start trvá déle, zato spotřeba klesne. Pohotovostní režim naskočí rychleji a stahuje aktualizace na pozadí. Vyberte podle toho, jestli vám víc vadí čekání, nebo účet za elektřinu. Zbytek nechte být. Nováčci mají tendenci projít první večer všechna menu a přepnout i to, čemu nerozumí. K nastavení se vraťte, až narazíte na konkrétní věc, kterou chcete změnit, třeba jazyk titulků nebo hlasitost hlasového chatu.

Na co si dát pozor

Nejdražší chyba prvního večera je nový účet ve chvíli, kdy už jeden máte, hry koupené kdysi na starém účtu na ten nový nepřevedete. Když si nejste jistí, jestli starý účet ještě žije, zkuste se nejdřív přihlásit jím. Nový zakládejte, až když to opravdu nepůjde. Druhá věc je místo na disku. Vnitřní úložiště zmizí rychleji, než čekáte, obzvlášť u Series S, kde je menší. Rozšíření přes speciální paměťovou kartu funguje dobře, levné ale není. Obyčejný externí disk přes USB nejnovější hry většinou nespustí, poslouží spíš jako sklad, ze kterého se hra vrátí zpátky rychleji než novým stažením.

A pak čas. První den se stahuje aktualizace systému, aktualizace her i hra samotná. Nepočítejte s tím, že konzoli vybalíte hodinu před návštěvou a rovnou si zahrajete. Nechte ji stahovat večer předem.

Shrnutí

Založte účet, a radši ten starý než nový. Ovladač si osahejte natolik, abyste znali A, B a obě páčky, zbytek přijde sám. V obchodě si vždycky všimněte, jestli hru kupujete, nebo si ji jen půjčujete z předplatného. A první hru pusťte stahovat dřív, než si sednete.

Xbox není zkouška, kterou musíte složit za jeden večer. Menu vám bude druhý den připadat mnohem známější než dneska a většinu funkcí objevíte až ve chvíli, kdy je budete potřebovat. Pro první večer stačí, když se ze zeleného loga na televizi dostanete k něčemu, co se dá doopravdy hrát.