Kamarád mi minulý měsíc poslal fotku svého nového herního koutu: monitor se 360 Hz, klávesnice s magnetickými spínači, myš, za kterou by se nestyděl žádný profesionální hráč. Za tři týdny mi napsal, že v ranked hodnocení klesl o dvě divize. Vybavení za to nemohlo. Nastavil ho tak, jak přišlo z krabice, sedl si ke stolu ve výšce, na které kdysi psal domácí úkoly, a čekal, že se o zbytek postará samo. Herní setup pro e-sport nefunguje jako nákupní seznam, kde stačí zaškrtnout položky s nejvyšším číslem ve specifikaci. Funguje jako soustava, ve které jeden zanedbaný článek zbrzdí i to nejdražší zbylé vybavení.

V tomhle textu projdeme monitor, myš s klávesnicí, sluchátka, uspořádání pracovního místa a pár nastavení, která nic nestojí. Neradím, kterou konkrétní myš koupit ani který monitor je „ten nejlepší“. Radím, podle čeho se rozhodovat, ať sáhnete po čemkoli.

Monitor: hertz, které koupíte, a milisekundy, které se skrývají za nimi

Obnovovací frekvence, tedy Hz, říká, kolikrát za sekundu se obraz na monitoru překreslí. Šedesát snímků za sekundu bylo standardem ještě před deseti lety, dnes se za vstupní úroveň pro soutěžní hraní považuje 144 Hz. To je pro spoustu hráčů dostatek, ale trh se posunul dál. 240 Hz je dnes rozumný střed pro kompetitivní hraní a 360 až 500 Hz představuje horní hranici, kam sahají hlavně hráči, kteří chtějí vyždímat opravdu poslední kousek plynulosti.

Za tím číslem se skrývá jednodušší veličina, čas mezi jednotlivými snímky. Při 144 Hz dostanete nový snímek zhruba každých 7 milisekund, při 240 Hz každé 4 milisekundy, při 360 Hz necelé 3 milisekundy. Rozdíl mezi 144 a 240 Hz je citelný, srazí čas mezi snímky o víc než třetinu. Rozdíl mezi 240 a 360 Hz je necelá jedna milisekunda a většina hráčů ho v ostré hře nerozezná od šumu. Lidský zrakový reakční čas se přitom pohybuje kolem 250 milisekund, jak uvádí přehled reakčních časů organizace Backyard Brains, takže hardware, který ušetří jednotky milisekund, řeší úplně jinou úlohu než vaše vlastní reflexy.

Response time je jiné číslo a řeší jinou věc, jak rychle jednotlivý pixel změní barvu. Udává se obvykle jako GtG, tedy z šedé do šedé (gray to gray), a čím nižší, tím lépe. Pomalý panel za sebou při rychlém pohybu kamery táhne stín, kterému se říká ghosting, a ten v přestřelce zamaže přesně to, co potřebujete vidět nejvíc, siluetu soupeře na pohybujícím se pozadí. Vysoká obnovovací frekvence bez odpovídajícího response time je jako rychlé auto s pomalými brzdami. Frekvence slibuje, ale panel to nedotáhne.

Druhý technický pojem, který se vyplatí znát, je adaptivní synchronizace, tedy G-Sync u karet Nvidia a FreeSync u AMD. Sladí obnovovací frekvenci monitoru s tím, kolik snímků skutečně počítá grafická karta, takže se obraz netrhá (screen tearing) ani neseká, i když se snímková frekvence v zápase mění. Bez ní musíte volit mezi trháním obrazu a zapnutou vertikální synchronizací, která sice trhání odstraní, ale přidá znatelné zpoždění mezi pohybem myši a tím, co se objeví na obrazovce.

Typ panelu do rovnice vstupuje taky, i když se o něm mluví míň než o hertzech. TN panely bývaly kdysi jediná cesta k nízkému response time, dnes je rychlé IPS panely dohnaly a k tomu nabízí lepší barvy a širší pozorovací úhly, takže čistě TN displej dává smysl už jen u nejlevnějších modelů s opravdu vysokou frekvencí. Kdo hraje i jiné žánry než střílečky, ocení IPS o to víc, barvy mimo osu pohledu na něm nevyblednou.

Monitor s 500 Hz vám nic nepřidá, když grafická karta dodá stovku snímků za sekundu v náročnější hře. Než sáhnete po nejvyšším číslu na krabici, zjistěte, kolik snímků váš počítač reálně natáhne v hrách, které hrajete nejčastěji, a teprve podle toho vybírejte.

Myš a klávesnice: dva nástroje, o kterých rozhoduje hlavně ruka, ne katalog

U myši rozhoduje víc věcí najednou a ne všechny jsou vidět na krabici. Optický senzor dnes spolehlivě sleduje pohyb prakticky u každého slušnějšího modelu, takže se čísla DPI (dots per inch, kroků na palec) mezi značkami liší míň, než se zdá z reklamních materiálů. Sledovat se vyplatí spíš polling rate, tedy jak často myš hlásí polohu počítači. Tisíc hertzů, tedy hlášení každou milisekundu, je dnes běžný standard a pro naprostou většinu hráčů dostatek. Myši s 4000 nebo 8000 Hz ubírají z celkového zpoždění jednotky milisekund, ale za cenu vyššího zatížení procesoru, takže na slabší sestavě může vyšší polling rate paradoxně srazit snímkovou frekvenci ve hře.

Tvar a váha myši jsou nakonec důležitější než jakékoli číslo ve specifikaci. Někdo drží myš celou dlaní, někdo špičkami prstů, někdo něco mezi tím (claw grip), a každý úchop sedí jinému tvaru a jiné hmotnosti. Vyzkoušet myš v ruce, byť jen v obchodě, prozradí víc než hodina čtení recenzí.

U klávesnice se poslední roky nejvíc mluví o takzvaných Hall effect spínačích, které měří polohu klávesy pomocí magnetu místo mechanického kontaktu. Firma Corsair to ve svém technickém vysvětlení popisuje jako malý magnet zabudovaný v dříku klávesy a snímač na desce pod ním, který polohu čte průběžně, ne jen ve dvou stavech (stisknuto, nestisknuto). Bod sepnutí tak jde u každé klávesy nastavit individuálně, od lehkého dotyku blízko horní hrany až po téměř úplný dojezd. Praktický důsledek se jmenuje rapid trigger: klávesa se znovu aktivuje, jakmile se začne vracet nahoru, aniž by musela projet celou dráhu zpátky. V soutěžních střílečkách, kde se hráči otáčí strafováním (rychlé přepínání mezi pohybem doleva a doprava), to zkracuje čas mezi povelem doleva a povelem doprava skoro na nulu.

Bezdrátové periferie dnes latenci dohnaly, pokud používají vlastní 2,4GHz přijímač. Bluetooth je jiný příběh, protokol do přenosu zvuku i pohybu přidává zpoždění, které je v soutěžní hře znát. Kdo chce mít jistotu, sáhne po kabelu nebo po výrobcem uváděném herním bezdrátovém režimu, ne po běžném Bluetooth párování.

U klávesnic zavedených výrobců bývá debounce (ochrana proti falešnému dvojímu stisku jedné klávesy) vyřešený korektně. U nejlevnějšího kusu z výprodeje to není jistota, a projeví se to nepříjemně: krok nebo výstřel se zaregistruje dvakrát, nebo vůbec.

Sluchátka: informace, které dorazí ušima dřív než očima

Ve střílečkách i v dalších soutěžních žánrech se hodně rozhoduje podle zvuku. Kroky, přebíjení, otevřené dveře o patro níž, to všechno je informace, která přijde dřív, než se soupeř objeví na obrazovce. Uzavřená (closed-back) sluchátka drží zvuk uvnitř mušlí, izolují okolní hluk a nezasakují do mikrofonu, takže se hodí na LAN akce a hlučnější pokoje. Otevřená (open-back) sluchátka zní prostorněji a přirozeněji, ale zvuk z nich uniká ven a stejnou cestou se dostane i do mikrofonu, což vadí hlavně v týmové komunikaci.

Cena sama o sobě polohu zvuku nezaručuje.

Umění naslouchat se dá trénovat stejně jako míření, jen se o tom míň mluví. Pomáhá i ztlumení hudby a naopak zvýraznění zvuků kroků a střelby v nastavení hlasitosti, což většina soutěžních titulů nabízí zvlášť pro hudbu, efekty a hlasy spoluhráčů.

U bezdrátových sluchátek platí totéž co u myši. Vlastní 2,4GHz přijímač latenci téměř nepřidává, běžné Bluetooth ano. Push-to-talk, tedy aktivace mikrofonu jen podržením klávesy, ochrání tým před každým zaklením po prohrané přestřelce a nepustí do vysílání zvuk z otevřených sluchátek.

Ergonomie: setup, který vydrží víc než jeden turnaj

Horní okraj monitoru by měl být zhruba v úrovni očí nebo těsně pod ní, ne o dobrých deset centimetrů výš, jak to mívají nastavené notebooky nebo monitory postavené rovnou na stůl. Vzdálenost od obrazovky se pohybuje kolem délky natažené paže, u větších úhlopříček o kousek víc. Mírné zaklonění monitoru dozadu, o pár stupňů, sníží odlesky a odlehčí krku, který jinak drží hlavu předkloněnou celé hodiny tréninku.

Předloktí by mělo být při psaní i při ovládání myši zhruba rovnoběžné s podlahou, ne zvednuté k rameni ani prověšené pod úroveň stolu. Zápěstí by mělo zůstat v neutrální poloze, nezalomené nahoru ani dolů. Podložka pod zápěstí pomáhá jako opora při psaní, ale při samotném pohybu myší by na ní ruka neměla ležet celou vahou, protože to omezuje volný pohyb a paradoxně zvyšuje napětí ve svalech předloktí.

Tahle pravidla neplatí jen u počítače. Hráč na gauči s ovladačem před PlayStationem nebo Xboxem řeší stejnou fyziku, jen jinak rozloženou: opěradlo bez podpory beder a nízký stolek pod televizí dokážou za pár měsíců tréninku napáchat na krku a zápěstích stejnou paseku jako špatně posazený monitor u PC. Křeslo nebo židle by měla podpírat bedra a nechávat chodidla celou plochou na zemi, ne našlápnutá na špičkách.

Opakované přetížení šlach a nervů, kterému se říká RSI (repetitive strain injury), nevzniká z jednoho zápasu. Vzniká z hodin, které se sčítají týdny a měsíce, aniž by mezi nimi byla pauza. Klasické doporučení, pravidlo dvacet na dvacet, funguje i tady: každých dvacet minut se na dvacet vteřin podívejte na něco vzdáleného, ideálně přes celou místnost. Zní to jako maličkost. Ve skutečnosti je to jediná investice do setupu, která nic nestojí a funguje okamžitě.

Nastavení pro kompetitivní hraní: co se ladí zadarmo

Vertikální synchronizace (V-sync) odstraní trhání obrazu, ale dělá to tak, že grafická karta počká na monitor, a tím přidá zpoždění mezi pohybem myši a reakcí na obrazovce. V soutěžních hrách ji proto většina zkušených hráčů nechává vypnutou a trhání obrazu řeší radši přes adaptivní synchronizaci nebo přes zastropovanou snímkovou frekvenci, těsně pod hodnotou obnovovací frekvence monitoru. Cílený strop navíc drží grafickou kartu v klidnějším a stabilnějším pracovním bodě, takže snímky chodí pravidelněji, ne jen v průměru rychle.

Režim celé obrazovky (fullscreen exclusive) bývá v drtivé většině her rychlejší než okno bez okrajů (borderless), protože ho grafická karta obsluhuje bez mezikroku přes operační systém. Rozdíl se s moderními ovladači zmenšil, ale úplně nezmizel. Kdo přepíná mezi hrou a Discordem každou minutu, borderless mu ušetří čas. Kdo hraje ranked a chce každou výhodu, sáhne po fullscreen exclusive a přepínání řeší jinak.

Poslední rada se netýká jednoho konkrétního nastavení, ale způsobu, jak k nim přistupovat. Měňte jednu věc najednou a dejte jí pár zápasů, než ji posoudíte, protože pocit ze změny se mísí s formou dne, se soupeři i s náladou. Uložené profily myši, klávesnice i herních nastavení si zálohujte, ať je po přeinstalaci nebo výměně periferie nemusíte skládat z hlavy. A když nějaké nastavení funguje, nechte ho být. Honba za posledním procentem u věci, kterou jste naposledy měnili minulý týden, ukrajuje čas, který by šel investovat do tréninku.

Na co si dát pozor

Nový hardware nevrátí formu, kterou jste ztratili z jiného důvodu, únavy, nedostatku tréninku nebo špatné psychiky před zápasem. Kamarád z úvodu tohohle textu nakonec svůj pokles v žebříčku vyřešil jinak, než čekal. Posunul si monitor do úrovně očí, zapnul rapid trigger na klávesnici, kterou už měl, a přestal každý týden přenastavovat citlivost podle videí na internetu. Nová myš zůstala v krabici ještě měsíc.

Ceny konkrétních monitorů, myší, klávesnic i sluchátek se mění podle modelu, regionu i sezóny, a přesná čísla tady záměrně nehledejte. Než na cokoli sáhnete, ověřte si aktuální parametry a cenu přímo u výrobce nebo u prodejce, ne podle staršího srovnání, které mohlo mezitím zastarat.

Shrnutí

Kdyby šlo vybrat jen jednu věc, na kterou se soustředit s nulovým rozpočtem, byla by to nastavení: vypnutý V-sync, zastropovaná snímková frekvence, monitor v úrovni očí. Až na tohle dojde a zbyde rozpočet, dává smysl řešit obnovovací frekvenci a response time monitoru, pak odezvu myši a klávesnice, pak sluchátka pro polohový zvuk. Ergonomie stojí mimo tohle pořadí, protože se netýká výkonu v jednom zápase, ale toho, jestli budete hrát na stejné úrovni i za rok.

Setup není trofej, kterou postavíte na stůl a tím to končí. Je to nástroj, a nástroj funguje dobře, jen když vám sedí v ruce a odpovídá tomu, jak doopravdy hrajete, ne katalogovému listu, ve kterém přišel.