Kamarád mi před časem poslal odkaz na tier list k jedné střílečce s tím, že hraje špatnou postavu a musí ji vyměnit. Otevřel jsem si k tomu ještě dva další žebříčky na stejnou hru a stejný měsíc. V prvním byla jeho postava v S, ve druhém v B a ve třetím se krčila úplně dole, všechny tři přitom vypadaly stejně sebejistě.

Tier list je žebříček, který postavy, zbraně, mapy nebo celé strategie rozřadí do skupin od nejsilnějších po nejslabší. Písmena nad řádky nejsou známkou kvality hry. Jsou to odhady, jak dobře daná věc funguje v jedné konkrétní verzi hry, v jednom režimu a na jedné úrovni hráčů. Právě tahle tři upřesnění se do obrázku s barevnými pruhy nevejdou, a proto se dva listy o stejné hře můžou lišit tak, jak se lišily ty kamarádovy.

Odkud se vzalo písmeno S

Písmeno S nad áčkem vypadá na první pohled jako chyba v abecedě. Vysvětlení, které se mezi hráči traduje nejčastěji, vede do japonských her a k tamnímu známkování, kde nad stupnicí A až F stojí ještě jeden stupeň pro výkon, který se z běžné škály vymyká. Do akčních her a arkádových automatů se S dostalo jako odměna za dokonale odehranou misi, hráči si ho oblíbili a odtud se rozšířilo dál.

Původ nechme historikům. Praktický význam je dnes ustálený a funguje napříč hrami i weby. S je špička, kterou obsadí jedna nebo dvě položky. A jsou silné volby bez velkého rizika. B je slušný průměr, se kterým se dá normálně vyhrávat. C a D jsou slabší varianty, které něco kompenzují, a písmeno F, pokud ho list vůbec používá, je spíš varování než hodnocení.

Občas narazíte na žebříček, který si nad S přidá ještě SS nebo EX. Bývá to signál, že autor potřeboval odlišit dvě věci, které jsou obě rozbité, a jedním písmenem mu to nevyšlo. Někdy je to poctivé upřesnění. Jindy jen snaha, aby list vypadal zajímavěji než ostatní.

Co ten žebříček vlastně měří

Tady vzniká první nedorozumění. Tier list neřadí postavy podle toho, jak jsou dobré. Řadí je podle jednoho měřítka, které si autor vybral, a to měřítko v obrázku skoro nikdy napsané nenajdete.

Měřítek se přitom používá několik:

  • úspěšnost v zápasech, tedy jaké procento her s danou postavou skončí výhrou,
  • jak často si ji hráči vybírají, což o síle vypovídá jen nepřímo,
  • strop postavy, tedy co s ní dokáže někdo, kdo ji hraje stovky hodin,
  • jak snadno se s ní hraje hned první večer.

Stejná postava může být podle prvního měřítka v céčku a podle třetího v S. Ani jedno není lež. Jsou to odpovědi na jiné otázky. Když si vyberete postavu ze žebříčku, který měří strop, a hrajete třetí týden, dostanete přesně ten výsledek, který jste si objednali.

Znám to z vlastní hlavy. Roky jsem podle podobných listů zkoušel postavy, u kterých se v komentářích psalo, že jsou nejlepší ve hře, a divil se, proč mi to nefunguje. Nefungovalo to, protože ten žebříček popisoval turnajové zápasy, ne moje večerní hraní po práci.

Meta je fotka, ne pravidlo

Meta je zkratka pro to, co v dané verzi hry funguje nejlíp. Nic tajemného ani oficiálního za tím není. Vzniká tak, že hráči postupně zjistí, které postavy, buildy a taktiky vyhrávají častěji než ostatní, a začnou je hrát. Podrobnější vysvětlení tohoto i dalšího slangu najdete ve slovníčku herních pojmů.

Tier list je fotka mety pořízená v jeden konkrétní den. Fotka sama nezestárne. Zestárne svět, který je na ní.

Meta se hýbe ze dvou stran. Shora ji mění vývojáři patchem, tedy aktualizací, která něčemu ubere sílu a něčemu přidá. Zdola ji mění hráči, kteří si na silnou postavu časem najdou protihru. Ta druhá změna je pomalejší a v žebříčcích se objevuje se zpožděním, protože se o ní nedá vydat oznámení. Stane se prostě to, že věc, která byla půl roku v S, najednou přestane vyhrávat, a chvíli trvá, než to někdo napíše.

Když u listu nenajdete číslo verze hry nebo aspoň datum, nemáte jak poznat, kolik takových posunů od jeho vzniku proběhlo. U živých online her, které dostávají aktualizace každých pár týdnů, bývá půlroční žebříček k ničemu.

Pro koho ten žebříček platí

Druhá věc, kterou listy obvykle zamlčí, je jejich cílová skupina. Žebříček sestavený z profesionálních zápasů popisuje svět, kde pět lidí sedí na hlasovém chatu, trénuje spolu a předem vědí, kdo kdy co udělá. Ten svět je od běžného veřejného zápasu hodně daleko. Postava, která v sehraném týmu rozhoduje utkání, může v náhodné pětici lidí, kteří spolu nemluví, skončit jako přítěž. Jak profesionální scéna funguje a proč má vlastní metu, rozebíráme v článku o tom, co je e-sport. Podobně je to s úrovní hráčů.

V nižších divizích rozhoduje o výsledku spíš mířidlo, reakce a to, jestli hráč svou postavu opravdu umí. Rozdíly mezi postavami se naplno projeví až tam, kde ostatní přestanou dělat chyby. Jak se úrovně počítají a podle čeho vás hra řadí, popisuje text o tom, jak funguje ranked, MMR a elo.

Roli hraje i žánr. V bojovkách žebříček obvykle vychází z takzvaných matchupů, tedy z toho, jak si postava vede proti každé jiné postavě zvlášť, a jeden nepříjemný soupeř ji shodí o dvě příčky. V MOBA hrách záleží na zbytku sestavy víc než na postavě samotné. A ve hrách, kde se postavy získávají losováním, se tier listy často prolínají s doporučením, do čeho vložit nasbíranou měnu. Co od jednotlivých žánrů čekat, shrnuje přehled herních žánrů.

Kdo list napsal a z čeho ho postavil

Žebříčky vznikají několika způsoby a každý z nich má jinou slabinu. Datové listy vycházejí ze statistik velkého množství odehraných zápasů. Vypadají nejobjektivněji a v jednom ohledu takové jsou. Zároveň ale popisují, co hráči hrají, ne co je nejlepší. Málo hraná postava má malý vzorek zápasů a její čísla skáčou. A postavu, která je těžká na ovládání, hrají skoro jen lidé, kteří ji umí, takže její úspěšnost vypadá líp, než jaká by byla ve vašich rukou.

Autorské listy sestavuje jeden hráč, streamer nebo kouč. Bývají chytřejší v tom, co statistika nezachytí, protože autor rozumí kontextu. Platí u nich ale to, co u každého názoru: vycházejí z jedné úrovně hraní a z jedné zkušenosti.

Komunitní hlasování vypadá demokraticky a měří oblíbenost. To je legitimní údaj, jen to není síla.

A pak je tu nejpočetnější kategorie, u které nepoznáte vůbec nic. Obrázek s barevnými pruhy, žádný autor, žádné datum, žádná metodika. Naklikat takový list v online nástroji přetahováním ikon trvá deset minut, což je i důvod, proč jich je internet plný.

Pět otázek, než žebříčku uvěříte

  1. Z jaké verze hry pochází a kdy vznikl?
  2. Kdo ho sestavil a z čeho čerpal?
  3. Co konkrétně měří?
  4. Pro jakou úroveň hráčů a jaký režim platí?
  5. Jak velký je rozdíl mezi S a B?

Poslední otázka bývá nejužitečnější a skoro nikdo si ji neklade. Tier list je pořadí, ne měřítko vzdálenosti. Mezi S a B může být propast, ale taky pár procent úspěšnosti, které v běžném hraní za celý večer nepoznáte. Písmena vypadají jako útes. Často jsou to dva schody.

Poznat rozdíl je snazší, než to vypadá. Poctivější žebříčky u každé skupiny krátce popíšou, proč tam daná věc skončila, a někdy k tomu přidají i čísla. Ty ostatní vám nabídnou jen obrázek a nechají vás v přesvědčení, že rozdíl mezi řádky je vždycky stejně velký. Není. Uvnitř jednoho řádku bývají rozdíly klidně větší než mezi dvěma sousedními.

Kdy vám tier list opravdu pomůže

Nejvíc pomůže v jedné situaci. Spustíte novou hru, na výběr je čtyřicet postav a vy o nich nevíte nic. Žebříček vám ukáže, co v aktuální verzi funguje, a hlavně vás nasměruje pryč od té, která vyžaduje nacvičené kombo na deset kroků. Jako filtr pro první týdny je to rozumné. Druhá dobrá situace nastane, když opakovaně prohráváte s něčím konkrétním. Když tu věc najdete nahoře v S, víte, že nemusíte předělávat celý svůj styl hry.

Nepomůže vám naopak vůbec, když podle něj měníte postavu každý týden. Naučit se jednu pořádně stojí desítky hodin a hráč, který skáče mezi třemi, obvykle neumí ani jednu. Hráč s postavou z béčka, kterou má nacvičenou, porazí hráče s postavou z S, kterou vzal do ruky před čtyřmi dny. Tohle platí v podstatě všude a je to nejčastější důvod, proč tier listy lidem uškodí víc, než pomůžou.

Smysl ztrácí i tam, kde hrajete příběhovou hru nebo režim proti počítači. Soupeře řízeného počítačem porazíte i postavou z posledního řádku, jen vám to zabere o pár pokusů víc. Jediné rozumné měřítko je pak to, co vás baví.

Na co si dát pozor

Největší past je datum, videa i obrázky se sdílejí ještě rok po vzniku a nikde na nich nebývá napsáno, že mezitím proběhlo pět aktualizací. Než podle žebříčku uděláte jakékoli rozhodnutí, najděte si, ke které verzi hry se vztahuje. Když se to nedá zjistit, zavřete ho. Druhá past se týká her, kde se postavy získávají za peníze nebo za dlouho sbíranou herní měnu. Tam se z teoretického žebříčku stává rada, do čeho investovat, a to je jiná zodpovědnost. Ceny, obsah balíčků i podmínky akcí se liší podle regionu a v čase se mění, takže platí obvyklé pravidlo: aktuální stav si ověřte přímo u vydavatele hry nebo v obchodu, ve kterém nakupujete, ne v komentářích pod videem.

Třetí věc není past, spíš připomínka. Žádný žebříček neměří, jestli vás postava baví. Hrajete hru, ne tabulku.

Shrnutí

Tier list čtěte jako předpověď počasí. Řekne vám, s čím dnes nejspíš počítat, když se chystáte ven, a v tom je užitečný. Nikdo se podle něj ale nestěhuje do jiného kraje a nikdo se nediví, když se ve čtvrtek splete. Předpověď stará půl roku není předpověď, je to vzpomínka.

Až příště nějaký žebříček otevřete, začněte odspodu. Podívejte se na datum, na verzi hry a na to, kdo ho psal. Když ani jedno nenajdete, ušetřete si zbytek času. A pak se vraťte k té postavě, se kterou už něco umíte, hodina strávená s ní vám v příštím zápase pomůže víc než večer strávený hledáním té správné.