Nejdéle mi trvalo porazit jednoho bosse v soulslike hře, tedy v akčním RPG, kde jsou souboje pomalé a jedna chyba vás obvykle stojí život. Umíral jsem u něj dva večery po sobě, třetí večer jsem přestal útočit a celý jeden pokus jsem se jen schovával za sloupem a díval se, co ta věc vlastně dělá. Vyhrál jsem hned napodruhé. Ne proto, že bych se za dvacet minut naučil rychleji mačkat tlačítka. Prostě jsem konečně věděl, co přijde. Boss vypadá v každé hře jinak. Drak, obrněný tank, chapadlo z hlubin, sedm metrů vysoký rytíř s kladivem. Návod na to, jak porazit bosse, se ale dá napsat obecně, protože ta těžká část je pokaždé stejná. Projdeme si ji tak, abyste postup mohli použít na cokoli, co vám hra postaví do cesty.

Prvních pár smrtí je průzkum, ne prohra

Když u bosse umřete napoprvé, nepřišli jste o nic než o pár minut hraní. Sbíráte informace.

Jeden pokus obětujte tomu, že nebudete útočit skoro vůbec. Držte se dál, uhýbejte, dívejte se. Zjišťujete přitom čtyři věci: kolik různých útoků boss má, jak dlouho každý z nich trvá, co dělá, když stojíte těsně u něj, a co dělá, když jste přes půl arény.

Ten poslední bod překvapuje nejčastěji. Velká část bossů má jinou sadu útoků na blízko a jinou na dálku, když se pořád lepíte na protivníka, uvidíte jen polovinu jeho repertoáru. Ta druhá vás pak zaskočí ve chvíli, kdy vám zbývá desetina života.

Vyřešte si i cestu k souboji, když mezi ukládacím bodem a arénou stojí pět nepřátel, každý další pokus vás stojí dvě minuty a kus trpělivosti. Většinou se dá kolem nich proběhnout. Rychlý restart je u těžkého bosse cennější, než se zdá. Do arény pak vcházíte s plnou lékárnou a bez otrávenosti z toho, že to zase musíte celé absolvovat.

Boss je stroj s omezeným repertoárem

Moveset, tedy seznam pohybů a útoků, které postava umí, bývá u bosse překvapivě krátký. Pět až deset věcí na jednu fázi souboje. Pořadí je náhodné, jedenáctý útok si ale boss nevymyslí.

Představte si starý jukebox s osmi deskami. Hraje je, jak se mu zachce, ale devátou nezahraje nikdy. Souboj přestane být chaos přesně ve chvíli, kdy těch osm desek poznáte podle prvních tónů. Pomáhá u toho jedna hloupost, kterou dělám u každého těžšího protivníka. Útokům dávám vlastní jména. Sekera nahoru, výpad, dupnutí, plivnutí. Když má věc jméno, mozek na ni reaguje rychleji, než když si pokaždé znovu vyhodnocujete, co se to na obrazovce hýbe.

Nápřah prozradí víc než ukazatel života

Skoro každý útok ve hře je telegrafovaný. Znamená to, že mu předchází krátká animace, ze které se dá poznat, co bude následovat. Zvedne se rameno, přenese se váha na jednu nohu, zbraň jde nahoru. Anglicky se téhle nápovědě říká tell.

Dívejte se na tělo bosse, ne na efekty kolem něj. Jiskry, kouř a světelné šmouhy jsou tam většinou proto, aby souboj vypadal dobře, ne aby vás informovaly. Tělo lže míň.

Druhá věc, kterou nováčci dělají špatně: koukají na svůj ukazatel života. Ten vám neřekne nic, co byste o vteřinu dřív nevyčetli z animace protivníka. Sledujte bosse a vlastní zdraví hlídejte periferně.

U velkých bossů, kteří se vám nevejdou na obrazovku, hodně pomáhá zvuk. Řev, cvaknutí, zasyčení. Zvukový signál dorazí i tehdy, když má nepřítel hlavu mimo záběr. Pojmy jako moveset, tell nebo aggro potkáte v každém návodu i v každé diskusi. Kdo v nich plave, najde je vysvětlené ve slovníčku herních pojmů.

Uhýbat se dá i špatným směrem

Uhnout dozadu je první instinkt a bývá to ta horší volba, široký sek kopíruje oblouk, takže couvání vás z jeho dráhy nedostane. Úhyb do strany nebo směrem k protivníkovi ano. Řada akčních her úhyb do útoku dokonce odměňuje, během převalu má postava krátký okamžik nezranitelnosti, hráči mu říkají i-frames podle anglického invincibility frames. Když uhnete moc brzo, nezranitelnost vyprší dřív, než rána dopadne. Když uhnete pozdě, je to jasné. Trénujete tedy hlavně načasování, ne rychlost prstů.

Pozor na útoky s prodlevou. Novější akční hry rády nechají zbraň chvíli viset ve vzduchu, aby vás vytáhly k předčasnému úhybu. Když vás jeden konkrétní sek dostává pořád dokola, bývá právě takhle zpožděný a vy uhýbáte podle rytmu ostatních útoků. Zkuste u něj počkat o půl vteřiny déle.

A vyberte si jednu obranu. Hry vám často nabízejí úhyb, blok i parry, tedy odražení útoku v přesnou chvíli, po kterém následuje okno na protiútok. Kdo střídá všechno, neumí pořádně nic. Na prvního opravdu těžkého bosse si vyberte jednu odpověď a tu vypilujte.

Fáze mění pravidla za pochodu

Fáze je část souboje s vlastní sadou pravidel. Přepíná se obvykle na hranici života, typicky v polovině nebo ve čtvrtině, případně po krátké scéně. Boss zrychlí, přidá nové útoky, občas se změní i aréna. Plyne z toho nepříjemná věc. Co jste se naučili v první fázi, platí ve druhé jen zčásti. A většina pokusů končí právě tam.

Hospodařte proto s tím, co máte. Když do druhé fáze vejdete s jedním lektvarem a vybitou schopností, souboj je prakticky rozhodnutý. Sám si dávám hrubé pravidlo: do poloviny života bosse smím spotřebovat nanejvýš polovinu léčení. Když to nevychází, problém není ve druhé fázi. Je v tom, jak hraju tu první.

Část bossů hlídá i čas. Když se souboj protáhne, protivník se rozzuří, hráči tomu říkají enrage, a začne rozdávat rány, které se přežít nedají. Poznáte to snadno. Po několika minutách vás zabije útok, který vám předtím ubral třetinu života. Opatrné hraní je v takovém souboji past a chybí vám poškození, ne trpělivost.

Kde má boss slabinu

Slabina má ve hrách několik podob:

  • konkrétní místo na těle, které svítí, hýbe se jinak nebo má jinou barvu (ocas, hlava, jádro na zádech)
  • citlivost na určitý typ poškození, třeba oheň, led, elektřinu nebo probodnutí
  • ukazatel přerušení, který se plní zásahy a po naplnění protivníka na chvíli složí (hráči mluví o stagger nebo poise break)
  • dlouhý útok, po kterém boss zůstane stát a nemůže hned reagovat

Ten poslední bod se přenáší mezi hrami nejlíp. Nejdelší a nejefektnější útok obvykle nabízí i nejdelší okno na protiútok. Hledejte jedno spolehlivé okno a útočte v něm, místo abyste sekali pokaždé, když to zrovna vypadá bezpečně. S tím souvisí nejčastější příčina smrti v boss fightech vůbec. Jmenuje se „ještě jedna rána“. Máte okno na dva útoky, dáte tři, schytáte ránu přes hlavu. Zkuste opak. Udeřte vždycky o jednou míň, než si myslíte, že můžete.

Aréna a kamera hrají za obě strany

U velkých bossů zabíjí kamera skoro stejně často jako protivník. Automatické zaměření, kterému se říká lock-on, drží pohled na středu těla. Jenže když stojíte pod obrem, střed jeho těla je někde nad vámi a ruku s kladivem nevidíte. Tam se vyplatí zaměření vypnout a řídit kameru ručně, i když je to zpočátku nepohodlné.

Hlídejte si i to, kam couváte. Roh arény, kámen nebo zábradlí za zády vám seberou úhyb přesně ve chvíli, kdy ho potřebujete nejvíc. Držte se blíž ke středu.

Prostředí občas pomáhá. Sloupy, o které se zaseknou dlouhé útoky, výklenek, kam nedosáhne dech draka. Občas naopak škodí, hlavně v arénách s okrajem, ze kterého se dá spadnout. Než začnete pilovat souboj, oběhněte místo dokola a podívejte se, co v něm je.

Výbava dělá víc, než se hráčům chce přiznat

Ve hrách s postupem postavy je spousta bossů, kteří nejsou těžcí. Jsou jen napřed. Vylepšená zbraň, jiná zbroj, odolnost proti živlu, který na vás protivník sype, a lektvary, které jste za pět hodin hraní nepoužili. Nudné věci, které skoro vždycky zaberou.

Zkontrolujte také, jestli hra umožňuje přestavbu postavy, takzvaný respec neboli přerozdělení bodů. Když jste na začátku vsadili na něco, co proti tomuhle konkrétnímu protivníkovi nefunguje, je levnější změnit build než dvacetkrát umřít. Jak se buildy skládají a jaká logika za nimi stojí, rozebírá text o RPG hrách.

Platí to i obráceně, a to se v návodech čte málokdy. V čistě akčních hrách bez levelování vám výbava nepomůže, tam je souboj otázkou provedení a žádný nákup ani hodina farmení to neobejde.

Když vás sráží technika, ne boss

Souboje s bossy jsou nejcitlivější místo celé hry na plynulost, krátké zaseknutí přesně ve chvíli velkého nápřahu vám rozhodí načasování úhybu a vy si to omylem vyložíte jako vlastní chybu. Když se hra trhá hlavně v soubojích, kde se toho děje na obrazovce nejvíc, stojí za to snížit pár nastavení dřív, než začnete trénovat reflexy. Postup na hledání příčiny má vlastní návod o tom, proč se hra seká a má nízké FPS.

U bossů v online hrách přidejte ještě odezvu spojení. Uhýbáte podle toho, co vidíte, ale server počítá s tím, co k němu dorazí. Při vysokém pingu se obojí rozejde a úhyb, který na vaší obrazovce vyšel, na serveru vyjít nemusí.

Kdy otevřít návod

Vlastní pravidlo mám takové: deset poctivých pokusů bez viditelného posunu a jdu si přečíst, jak ten souboj funguje. Poctivý pokus znamená, že jsem se něco naučil, ne že jsem vběhl do arény a umřel za deset vteřin. Hledejte ale mechaniku, ne celý souboj.

Je rozdíl, jestli si přečtete jednu větu o tom, že se boss dá přerušit zásahem do ocasu, nebo jestli si pustíte devítiminutové video s kompletním rozborem. To první vám pomůže a nechá vám zážitek z objevu, to druhé souboj vyřeší za vás a vy si pak jen odškrtnete políčko. Jaké druhy návodů existují a kdy se který hodí, shrnuje přehled herních návodů a průchodů her.

Na co si dát pozor

Po hodině neúspěšných pokusů se nezlepšujete. Zhoršujete se. Reakce se zpomalí, ruce ztuhnou a začnete uhýbat naslepo. Hráči tomu stavu říkají tilt. Nejlepší, co v něm můžete udělat, je vypnout hru a vrátit se druhý den.

Zní to jako výmluva, jenže ten rozdíl je hmatatelný.

Neměňte pět věcí najednou. Nová zbraň, jiný build, jiná taktika a k tomu ještě jiná obtížnost. Když pak boss padne, nevíte proč, a u dalšího těžkého souboje začínáte od nuly. U rad z diskusí si ověřte, jak jsou staré. Hry se opravují a vyvažují průběžně, takže postup popsaný před dvěma lety může stát na schopnosti, kterou vývojáři mezitím oslabili. Když návod slibuje, že bosse složíte za třicet vteřin, počítejte s tím, že využívá něco, co ve vaší verzi hry nemusí fungovat.

A pozor na pomoc od ostatních hráčů. Přivolaný spoluhráč nebo kooperace obtížnost sníží jen zdánlivě, protože v řadě her dostane boss s každým dalším hráčem víc života a někdy i nové chování. Ve dvou to bývá jednodušší, ale zdaleka ne dvakrát.

Poslední věc, na kterou hráči zapomínají: zkontrolujte, jestli má hra pomocná nastavení. Volitelná obtížnost, delší okno na uhnutí nebo asistenční režim nejsou podvod. Pokud vám hra takovou možnost nabízí, počítali s ní vývojáři.

Shrnutí

Sledujte tělo protivníka, ne efekty kolem něj. Pojmenujte si jeho útoky. Najděte jedno bezpečné okno a útočte jen v něm. Šetřete léčení na druhou fázi a zkontrolujte výbavu dřív, než začnete vinit vlastní reflexy.

Až příště narazíte na bosse, o kterém tušíte, že vás semele, zkuste ten první pokus proplýtvat. Neudělejte nic, jen se dívejte. Člověk si u toho připadá zbytečně. Jenže právě tam se souboj většinou rozhoduje. Bosse totiž neporážíte rukama, ale tím, že mu rozumíte.